FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Další víkend zase léto přálo, slunce zářilo od sobotního rána a Majk přišel do skalkového lesa s promyšleným plánem. Na místečku v jehličí, v příhodném světle nastražil pootevřenou krabičku cigaret a několik rozházel kolem. Doufal, že se mu podaří zvěčnit veverku, jak si vytahuje cigaretu z krabičky a obratně s ní, jako minule, manipuluje. Rozestřel spacák, lehl si na něj, přikryl se celtou a ze své skrýše vystrčil jen objektiv fotoaparátu. Jen počkej, veverku, myslel si, já tě dostanu. A všichni budou koukat.
Veveřák to pozoroval shora z větví a divil se. Seběhl po kmeni a zavolal si na to ježka a rejska.
"Vypadá to jako past," mínil rejsek a opatrně vykukoval za keřem, "ale na koho?"
"Je to šílenec," tvrdil ježek, "jinej by dal do pasti buřta, nebo aspoň sušenku."
Veveřák chvíli přemýšlel a pak řekl, že v tomhle lese zažil už lecjaké trampy - dobrodruhy, romantiky, drsňáky, bojácné, vyrvávající i ty hladové, ale tenhle že je nějak extra.
"Co budeme dělat?" ptal se ježek.
"Hlídat," řekl stručně veveřák.
Majk se zatím potil, protože slunce stoupalo výš a připalovalo i v lese. Dusno pod celtou a jednotvárné šumění stromů ho unavilo, a na okamžik usnul. Toho využil ježek a odtáhl krabičku i cigarety do doupěte pod vyvráceným smrkem, neboť, jak řekl veveřák, takovej materiál se musí zabavit, aby přišel jen do tlapek znalců.
Odnesení nástrahy Majka zaskočilo, ale neodradilo. Nevěděl jak cigarety zmizely, ale tušil, že zvláštní šlukující veverka není daleko. Vytáhl ze žracáku další balíček cigaret a začal lákat.
Veveřák, rejsek a ježek se nestačili divit, když viděli, jak se neznámý tramp prodírá porostem, pozvedá cigarety k obloze a volá: "Vem si! No tak vem si! Nešetřil jsem, jsou to sparty!"
"Chce chytit někoho, kdo to žere. U nás v lese takovej zvrhlík přece není," přemítal rejsek, "ledaže chce naučit hulit mláďata. To už tak vypadá."
Veveřák nakrčil čumák, což mu dodalo výraz dravé šelmy a zavrčel, že v tom případě je tramp nebezpečnej.
"Co s ním máme dělat?" zakňoural ježek.
"Odnaučit jezdit na vandr," zněla veveřákova strohá odpověď.
Když se mu první šiška odrazila od hlavy, myslel si Majk, že je to náhoda. Ale když přiletělo druhá a zahlédl za kmenem borovice mistrně mířící veverku, s ledovým klidem profesionála chytil fotoaparát a mačkal záběr za záběrem, zatímco mu veveřák otloukal čelo do krvava.

Na slezinu se Majk přihnal jako vítěz do cílové rovinky.
"Tady to máte," předvedl své obrázky. "Moje veverka nejen imituje kouření, ale je inteligentní. Zřejmě jsem jí nevybral vhodnou značku cigaret a tak po mně házela šišky. Podívejte, jak mám odřený čelo."
Šerif vzal fotky do ruky s nedůvěrou, ale pak se mu tvář rozjasnila. Na fotografiích jsou skutečně patrné obrysy veverky svírající šišku. "Je to pěkné, Majku," řekl uznale, "konečně máš taky něco k poznání. Ale veverky se šiškou maloval už Josef Lada, na tom přece nic není. Když veverka ohlodává šišku, musí si ji přidržet. Spletl ses, Majku, zřejmě jí spadly omylem. Vylekals ji."
"Ale né," zaúpěl Majk, "podívejte, co má na hlavě strupů, tak mi přece věřte!"
Neměli s ním slitování a nevěřili.

Další sobotu prochodil Majk po skalkovém lese s fotoaparátem a odkrytou hlavou a nešťastně volal do korun stromů: "Hoď si po mně, no tak hoď si po mně!" z čehož měli ježek, rejsek a veveřák ohromnou legraci. Veveřák si dokonce pozval své známé veveřičky, aby viděly člověka, kterého zmlátil a který chce ještě. Majk se potom vracel do lesa několikrát, hledal a volal svou veverku, až ho to omrzelo a už se neukázal. Veveřák s rejskem pak dlouhou budili v lese mezi drobnou havětí senzaci, neboť zásadně nevylezli bez cigarety v tlamě. A vždycky když si hráli v trávě na trampy, a povalovali se a vedli drsné řeči, taky řádně jako vykuřovali, a když si veveřák vzpomněl a zavolal do větví borovic: "Hoď si po mně, no tak hoď si po mně!" smáli se, až padalo jehličí.

________________________________________
Jaroslava Šálková - Kavče
Zlatý trapsavec 1986

Dvojice

Seděli na schůdcích na nádraží
opřeni o sebe a spali
nebo snili
Z čekárny by je vyhodili
(ani se jim tam nechtělo)
a nevadí že pršelo
a že už začalo svítat
Čekali přece na svůj vlak
Co na tom že neznali směr
Chtěli jen kousek jet
pak jít
a hlavně nepospíchat
a usnout v trávě navečer
Neměli adresu
a psát neměli komu
Byli jen dva
a kterýkoli vlak je vezl domů

________________________________________
Iva Synáková - Tapi