Naposledy jsem se na skvělý folkový-worldmusic festival v německém Rudolstadtu dostal před čtyřmi roky. Jsem rád, že jsem to mohl letos zopakovat – program 30. ročníku byl skvostný (ale který takový není – patrně…). A udělat ochutnávkovou fotoreportáž – ať tu něco je, než se dostanu k opravdivé reportáži – jsem se odhodlal naposledy před 15 lety, v roce 2007 (ZDE), když jsem byl v Rudolstadtu poprvé. Nejvyšší čas to zopakovat.

Byl jednou jeden zámek, na kterém kdysi dávno žili vládcové knížectví Schwarzburg-Rudolstadt… foto: Lenka Krausová	…a dnes se na jeho nádvoří začátkem července scházejí tisíce posluchačů. Celkem se jich tu letos jistě zase sešlo kolem 30 000, i když samozřejmě ne všichni byli najednou na nádvoří zámku Heidecksburg. Celkem pro ně bylo k dispozici šest venkovních a tři „indoorová“ koncertní pódia a mnoho dalších pro pouliční hudbu, workshopy, tanec a další aktivity. foto: Lenka Krausová
říve se říkalo „magická země“, dnes je totéž německy označeno jako Länderschwerpunkt, což neumím úplně přesně přeložit. Prostě jedna země, které se v daném ročníku rudolstadtský festival zvýšenou měrou věnuje. Bizarnost letošního ročníku byla v tom, že touto zemí byla desetiletí neexistující Jugoslávie. Na snímku Merima Ključo & Jelena Milušić, duo z Bosny a Hercegoviny. foto: Lenka Krausová	Lakha Khan (IND), je „největší žijící hráč na 27strunné sikhské sarangi“, jak pravila skvěle připravená programová brožurka festivalu. V městském kostele vystoupil s perkusistou. foto: Lenka Krausová
Zámecká terasa, jedna z menších koncertních scén a bohužel jediná se stoupajícími řadami v hledišti. foto: Lenka Krausová	Radost v tvářích po velmi úspěšném koncertě na scéně Divadlo: kapela Invisible World, zleva Tomáš Liška (CZ), Kamil Slezák (CZ), Nikola Zarić (SRB) a Efe Turumtay (A). foto: Lenka Krausová
Připouštím, že tuto fotku jsem vybral pro vizuální efekt a vypadá jako velmi podezřelý nehudební cirkus: dáma středního věku s masivními rohy z umělých květin a její tři kolegové hrající na kraby… foto: Lenka Krausová	Tato fotka je možná o něco méně podezřelá: zřejmě ten šraml hraje dámě k tanci, no… Ve skutečnosti patřil kolumbijský Cimarrón k mým nejsilnějším zážitkům z letošního Rudolstadtu, na většinu jeho hudby se moc tančit nedalo, zato zejména instrumentální složka díla byla nesmírně nabušená. foto: Lenka Krausová
U kašny blízko kostela a staré radnice… nejhezčí místo, běžně okupované pouličními muzikanty a jedno z nejhezčích míst ve městě vůbec. Tím, že letos bylo mnoho pódií vyčleněno pro pouliční muzikanty, mně trochu chybělo to, že už se o ně nezakopávalo na každém rohu… foto: Lenka Krausová	Tak to byla velká exotika! Nemyslím ty krásně barevné zpěvačky; muzikanti a muzikantky celí v bílém byli se svými podivuhodnými nástroji (obvykle něco mezi dulcimerem, havajkou a pradávným mechanickým strojem) ještě zajímavější. Korejští Ak Dan Gwang Chil. foto: Lenka Krausová
Šest velmi různě starých žen zpívajících tradiční berberský repertoár, zásadně unisono, za doprovodu různých perkusí; alžírské seskupení Lemma jsem slyšel vlastně jako poslední pozdrav festivalu… foto: Lenka Krausová	…i když cestou k autu jsme zahlédli ještě jeden bardzo fajny ženský kolektiv. Některé z naší výpravy nedaly totiž jinak, než že si je vyfotí. Tak tady máte aspoň fotku Pussy Riot (RUS); v reportáži se jim asi věnovat nebudu. Určitě pozoruhodná a užitečná práce se slovem a jeho podkresem - nebo prostě umění - ale hudba to moc není. foto: Lenka Krausová