FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Poté, co jsem se letos v květnu málem zabil na dálnici několik kilometrů před Českými Budějovicemi, se mi vlastně nechtělo příliš jezdit po stejné stopě. Pozvání kapelníka Bonsaie č. 3, Vaška Koblence na křest alba Hořká letní noc jsem ovšem nakonec neodolal a doufám, že v pár řádcích dokážu sdělit, proč jsem nelitoval.

Křest probíhal na nádvoří radnice, což bylo geniálně zvolené místo. Bylo horko – byli jsme venku. Toužili jsme po uzavřeném prostoru s atmosférou – měli jsme ho mít, žádné fotbalové hřiště - a střecha nám nechyběla. Je jedno, kolik přijde lidí, ale aby byla velká atmosféra, musí být zcela zaplněný (libovolně velký) prostor: přesně tak to vyšlo. Možná několik velmi málo židlí zbylo, aby si kapela nemusela vyčítat, že si nezjednala něco většího. A přitom – hmmm, to by musel být opravdu velký sál, abychom se tam všichni přítomní vešli.

Co se hrálo? Hlavně dvanáct písní z patnáctimístného alba, kapela položila důraz na křtěnou desku tak, jak to má být. Ale samozřejmě zazněla spousta již dříve osvojených bonsaiských kousků (Kamarád, Obálky, Paličkové bubínky, Průvan, Jemné polohy…) i autorských věcí (Nottingham, Nákaza…). Času bylo dost, hrálo se přes tři hodiny, bez přestávky.

A co křest? Ano, neodbyl se, připíjelo se bublinkami, plné jeviště účastníků. Kmotři a kmotry byli hned tři: zvukový režisér desky Petr Michal, textařka Radka Havelková a Zdenička Špengrová („naše velká fanynka“). Žádné velké hvězdy, co?

A kdo nám hrál? I tady byl trend nehvězdný. Samozřejmě současná kapela (kromě Vaška Zuzka Králová, Petra a Michal Štroblovi a Michal Šimík) a pak hosté… což byli většinou ex-členové Bonsaie č. 3. „Teď se vrátíme někam do roku 2009,“ uvedl je kapelník – a přišli Živana Žíža Stupková, Jiří Toman a Tomáš Široký. Žížin zpěv mě naprosto dostal a doteď přemýšlím, jestli se po svém odchodu z kapely tak pěvecky vypracovala, nebo jsem byl tehdy tak nepozorný. Hosty „odjinud“ reprezentoval bubeník Jan Kubeš uvedený slovy „to je člověk, který odmítl nabídku Ondřeje Havelky na hraní v Melody Makers“ (pobavilo mě, když jsem si uvědomil, že velikost muzikanta nedělá jenom to, s kým hrál, ale i s kým nehrál…) a klavíristka Tereza Loukotová, Živanina sestra. Na formát slavnostního večera to vlastně byla dobrá sestava, hvězdy nám nechyběly.

A už tu byly skvěle provedené Zázraky na závěr, standing ovation (!), přídavky, úplně na konec Historka a Na skleničku s Napoleonem na forbíně. Možná mě překvapilo, že při společném zpěvu těchto hitů publikum víc nezabralo, ale třeba jsem jenom seděl na špatném místě. Jinak jsem měl totiž pocit, že je všechno kolem kmen fanoušků semknutý za svými oblíbenci. A to včetně transparentu s jakýmsi fanynkovským sloganem (od dvou sestřiček z nemocnice), který dojal Vaška Koblence (my Pražáci víme z Malostranské besedy, že písně Tomáše Poláčka a Franty Stralczynského nejvíc oslovují sestřičky z nemocnice…). Zmíněný Otec zakladatel mi o něco později řekl: „Já spoustu slov z básnických textů Františka Stralczynského cítím velmi, velmi niterně, prožívám je.“ Inu – kdo chce zapalovat, musí hořet. Kdo chce přesvědčit publikum o kvalitě toho, co dělá, musí tomu sám zatraceně věřit. A to je potom takové plus, které nahradí dostatečný počet autorských počinů nebo chybějícího superinstrumentalistu. Kapele Bonsai č. 3 se to za čtvrt století existence podařilo – úspěšný koncert ve městě Žalmana, Nezmarů, Minnesengrů a Pavlíny Jíšové mě o tom přesvědčil.

Bonsai č. 3 – křest alba Hořká letní noc, 18. srpna 2023, České Budějovice, nádvoří radnice

Fotografie s komentáři převzaty z FB Bonsai č.3