Myslím, že nikomu kdo čte (ZDE!) nebo poslouchá (Radio Folk – Zvukové Hrubky) nějaké moje výstupy, nemusím už vyprávět, co je to pořad Třináctého na třináctce. Omlouvám se tedy, nicméně krátká vysvětlivka pro ostatní velevážené čtenáře. Zjistil jsem, že poprvé jsem o zvláštním způsobem pravidelné akci, konané v Komunitním centru v Nových Butovicích (Praha 13) napsal před více než šesti lety. Ještě o nějaký rok déle tedy Lucie Haschková jako „nehrající“ a Slávek Klecandr jako „hrající“ pořadatel zvou své zajímavé hosty (samozřejmě hrající, ale vzpomínám, že jednou byl hostem Jirka Černý…), zhruba pětkrát či šestkrát do roka, vždy třináctého, bez ohledu na to, jaký je to den.

V květnu to bylo úterý a hosty byla kapela Zhasni. S chutí jsem využil možnosti slyšet Zhasni v současné podobě – dost odlišné od té, ve které natočili svou úspěšnou předloňskou desku (Na druhém nádvoří). Ale zřejmě hrají Zhasni v Praze často (a já o tom nevím) a všichni už je tady slyšeli. Nebo si dělám iluze o významu folkového Anděla: myslel jsem, že když někdo skončí v nominaci druhý hned za Karlem Plíhalem (a před Radůzou nebo Zrním), že prostě musí mít masy věrných fanoušků a musí lákat další poslouchače svým jménem… Prostě to byla téměř přesilovka, nebo abych nepřeháněl, návštěva neodpovídající kvalitě předvedeného… No nic, na hudebním zážitku nám to neubralo; třeba to všechno bylo ještě jinak, ono jistě není jednoduché držet popsaný model pořadu tak dlouho. Nicméně poněkud smutná Lucie Haschková tvrdila, že při minulém pořadu se diváků dostavilo přece jenom více…

A co jsme slyšeli? V první půli Slávka Klecandra s třemi různými kytarami a foukačkou; Slávek si přivezl jako svůj nejnovější nosič desku Live 2013, kterou nahrál na přelomu loňského října a listopadu v podobných sálech a na podobných vystoupeních, jako bylo to právě probíhající. Nakonec z ní zahrál jen asi pět věcí (doplněno klasikou typu Vítr, Modlitba Noémova…), ale nejvstřícněji přijatou peckou první části byl možná právě opus z tohoto alba zvaný Svině.

Zhasni, kterému patřila druhá půlka, je – jak už asi víte – seskupení momentálně opulentně šestičlenné, jenže houslista David Singer měl zrovna jakési blíže nespecifikované povinnosti, takže jeho kolegové hráli bez něj. Slyšeli jsme tedy kromě jádra tvořeného otci zakladateli Kubou Horákem (kytara, zpěv) a Michalem Vaňkem (klávesy, zpěv) ještě Inku Tognerovou (potěšilo mě, že se neztratila a že ji zase vidím na pódiu, ale zatím moc příležitostí k sólovému zpěvu nedostala) a novou rytmiku. Baskytarista Vojta Holub je původem kytarista (a trochu to bylo znát; ale zase - kdyby se kapela nepřiznala, kdo ví, jestli bych byl tak chytrej…) a na malé bicí hrál místo svých obvyklých perkusí Petr Kamiš, jenž svým charismatem omámil další kapelu, které může dělat velkého guru. („Konečně máme kapelníka,“ jásaly ty 10 let skupinu vedoucí opory severočeského písničkářství Horák – Vaněk.) Sound byl, jak už jsem naznačil, odlišný od toho, co jsme mohli slyšet ještě loni v létě, ale ne zas tak dramaticky. Zatímco rytmika bratří Kropáčků mi připadala mile (a trochu neuměle) starobigbítová, pánové Holub - Kamiš se mi zdají znít lehce bluesově. A repertoár byl sestavený racionálně: mohli jsme si poslechnout Kastelána z Větruše nebo Parcely na Měsíci, ale došlo i na (alespoň pro mě) novinky.

Co na závěr? Možná, že místo toho, abych zdůrazňoval, že se mi na Třináctce líbilo, bych tentokrát měl zvolat to provařené: lidi, choďte na živou muziku, nebo žádná nebude!

---

Třináctého na třináctce – Slávek Klecandr a jako host Zhasni, 13. května 2014, Praha 13, Komunitní centrum