Budtež vítáni mezi poudackami!

26.08.2003 Budtež vítáni mezi poudackami! (Tomáš Hrubý)

Bývali kdysi takoví časové a naše žánry byly tak mladé, že se všichni muzikanti cítili být ve školním věku. Přijeli první červencový týden na Portu, pobrali vysvědčení a odjeli na prázdniny. Do září o nich nikdo neslyšel. Mluvím o časech zhruba před dvaceti lety: kdo by tehdy tušil, že se situace otočí o sto osmdesát stupňů? Muzikanti budou podle své nátury a hudebního "patra, ve kterém bydlí", abych řekl s klasikem, stíhat dva až čtyři festivaly za letní víkend, protože když si nezahrají teď, tak to v lednu určitě nedoženou. Hudební fanoušci se zdraví:"Tak co jsi slyšel v sobotu?" a "Kam jedeš za týden?" A hudební publicista aby svištěl jako hadr na holi, protože když nestihne aspoň dvakrát tolik festivalů než průměrný hudební fanoušek, tak mu hrozí, že po čase dojde k traumatizujícímu poznání, že do toho už nemá co mluvit. Já jsem letos lehce zvolnil a řádka mnou navštívených letních festivalů není příliš dlouhá, ale potěšila mě.

Když se vydám proti času: Folková noc na Frýdštejně. Snažím se držet zvyk, že festival, z kterého mi přijde toho roku první pozvání, rozhodně neopominu. Ještě musím podotknout, že o co méně festivalů stíhám navštívit, tím víc pozorně poslouchám v hledišti a méně provozuji zákulisní konverzaci. Nic platno: na Frýdštejně jsem za pódium přišel jen rychle pozdravit principála Folkové noci Dalibora a ostatní Cidlinské a během několika minut už jsem stál na pódiu, otevíral láhve s bublinkami a následně s nimi poléval první album ciskotékové skupiny Amazonky. Ne že by to bylo poprvé, kdy jsem křtil, aniž jsme se domluvili dopředu. Ale přece jen, tentokrát si nejsem jist, jestli to nebylo překvápko jen pro mě, ale ještě větší i pro Amazonky. Možná, že si přály onačejšího kmotra, napadlo mě poté, co se mi po zbytek festivalu vyhýbaly nejen Amazonky a jejich cédéčko, ale ani jsem se nedozvěděl, jak se vlastně jmenuje. (Nějak jsem si ten název nestačil zapamatovat, zatímco jsem mu přál sladký život a vysokou prodejnost.) Takže využiji této příležitosti a vzkážu do Jeníšovic: Pokud jsem Vás, holky, nepotěšil, odpusťe, příště budete mít za kmotra jistě nějakého Capa di tutto.

Folkový lok na Hluboké je krásný malý festiválek, zavítal jsem tam letos poprvé a jenom na nedělní program, protože v neděli jsem byl poblíž Hluboké na dovolené, zatímco v sobotu jsem byl ještě na cestách. Folkový lok je ještě menší než jsem myslel a koná se na nádvoří zámku, ale pozor - ne zámku Hluboká, ale zámečku Ohrada, který je od města Hluboká nad Vltavou oddělen rybníkem. Hned vedle zámečku je miniaturní ZOO, kde dopoledne vystupovali písničkáři, ta vzácná zvířata. Na Ohradě hnízdí čápi a mají tam vycpaného medvěda, ale odnesl jsem si hlavně spoustu hudebních zážitků. Mrakoplaš už jsem neslyšel řadu let a vynořil se přede mnou ve velmi dobré kondici. Doporučuji: pěkné písničky, dobře zahráté, nemonotónní blues. Bokomara vystupovala na rozdíl od Zahrady bez "velmi zlého" elektrického kytaristy Žoro Enčeva, ale tak či tak jsem poslouchal velmi potěšeně. Uvědomil jsem si, že osobnosti, jako je Luboš Javůrek tvoří to "hudební patro", které drží český (a moravský) folk pohromadě asi nejvíc. Ale tam klidně zařadím i hostitelský Folklok, který byl taky velmi příjemný. A mezi tím vším konferenciér Pepa Štross (v sobotu byl i za písničkáře), kterého si cením mezi našimi folkovými mluvky velmi vysoko: bezprostřední, v zásadě i připravený a širokopásmový: prostřídá veselou historku, báseň od Hraběte i interaktivní popěvek s obecenstvem.

Na Banjo Jamboree jsem se vypravil zase jenom na páteční večer. Prostě se mi najednou udělal čas a "nejstarší bluegrassový festival v Evropě" je pro mě přece jenom krásná milenka z mládí, sice už poněkud vrásčitá a někdy i mrzoutská, ale kouzlo funguje. Poprvé jsem ji viděl na novém působišti v Čáslavi, bydlí tam na koupališti velice příjemně. Pokud máte pocit, že neustálé dunění banja a umečené vokály nejsou nic pro Vás, násilím Vás přesvědčovat nebudu: k poslouchání téhle muziky se většinou dostanou Ti, co zkusí bluegrass aktivně hrát a on jim učaruje. Poprávu, podotýkám. Když se ji naučíte poslouchat, přinese Vám spoustu radosti. Mimochodem, cítím, že se v českém bluegrassu možná začíná cosi dít, že by se mohla třeba i zlepšit komunikace s širším publikem. Ještě o tom dáme nějakou povídačku.

No a před tím už byla Zahrada. O té si můžeme z různých aspektů povídat klidně celý rok, všechny dojmy tu na Vás najednou opravdu nevysypu. Učiním jenom prohlášení: umím si představit, že na Zahradu nepojedu, možná k tomu i dojde (třeba konečně zajedu do Rudolstadtu, o kterém mi Karel Plíhal říká, že si ho nemám nechávat ujít, a který je ve stejném termínu), ale bylo by mi to v každém případě líto. Zahrada - královna všech festivalů. Když člověk dostatečně rychle poletuje z pódia na pódium a nasává hudbu, dozví se během tří dnů o tom, co kdo za rok udělal, víc, než může kdekoli jinde. Pokud se chcete dozvědět něco o FCT hudbě a poslechnout si kvanta výborné muziky, nesmíte vést nebezpečné řeči o "davovkách" a "komerčních festivalech"; královna festivalů nemůže bydlet na fotbalovém hřišti, kde se všichni navzájem znají.

Tak dobře, jeden zážitek ze Zahrady: potěšila mě velice účast Spirituál kvintetu. (Vzkaz pro Honzu H.: jasně, nebylo to tak nadupané, jako v roce 1985: taky si spočítej, kolik má ta parta letos věkový průměr...) Kapela, která si snažila udržet věčnou mladost tím, že už si ani nedojde pro vysvědčení, odjede na prázdniny a do září o ní nikdo neslyší, se rozhodla, že není špatné si v létě zahrát. Ale těžko říci, kam to všechno míří. Na jednom malém bluegrassovém festiválku jsem slyšel povzdech nad tím, že pro příští rok bude asi třeba změnit termín konání. V původním (zhruba půlka prázdnin) si prý bluegrassové kapely zvykly dávat celokapelové prázdniny a nebylo by možné sehnat dostatečně lákavou sestavu. Tak kam ty trendy míří?