FOLKtime - Vaše brána do světa folku

v Žehrovský nádražní hospodě. Venku bylo k padnutí, i sem do výčepu slunce vysílalo varovné signály, že polární ledovce už brzo roztajou. Nechtělo se nám moc rychle opouštět pohostinnou náruč restauračního prostředí. Cesta do kopců bude v tomhle vedru poměrně  krutá a přiměřená zásoba lahváčů naše záda navíc hodně zatíží.

Ten člověk se objevil ve dveřích, jen letmo se rozhlédl po místnosti  a rovnou zamířil k našemu stolu.

-Ahoj. Můžu přisednout?

Nakonec proč ne, jako vobejda nevypadal, ale na trampa byl takovej - trochu nažehlenej.

-Já jsem Márty, řekl a všem nám zalomil palec.

Tím se stal poněkud důvěryhodnějším. Vypadal tak na pětačtyřicet, ale u těchhle týpků to musíte brát plus mínus pět let.

Dal si taky pivo a začal se vyptávat, co jsme za osadu, odkud jsme, kam jezdíme a tak. Naše oči mu naznačily, že by měl přidat taky něco o sobě.

-Taky jsem jezdil. Hodně. S partou i sám. Do třiceti. Pak přišel Listopad a já začal podnikat. Na trampování už nebyl čas. Ale zase jsem vydělal peníze. Hodně dlouhý peníze. Mám všechno, co si vymyslím. Ale já tolik peněz nepotřebuju. Tak mě napadlo, že bych to mohl nějak vrátit. Třeba že bych sponzoroval nějakou trampskou osadu.

Rozhostilo se hluboké ticho. Museli jsme se tvářit jako domorodci v Ugandě, když jim nabídnou, že jim tam postaví lyžařský můstek. 

-To jako třeba nás?, vzpamatoval se první pragmatik Čárlí.

-To jako třeba vás, řekl Márty úplně normálně.

-Jako že bys objednal panáky?, zašklebil se Píďa a hned se stáhl, protože zachytil můj pohled, který říkal, že kretény je nutno z osady okamžitě vyloučit.

-Nemyslel jsem panáky, řekl Márty naprosto nevzrušeně. Myslel jsem tak vůbec. Prostě finančně.

Ty vole! To bylo takový trochu trampský scifi. Pozoroval jsem, jak se Čárlímu začíná kouřit od hlavy. To přemýšlel, že bychom si mohli pořídit nový srub místo toho, co před měsícem lehl popelem. S kamínky a s palandami. Já se zas trápil otázkou, jestli z toho sponzorského daru nebudeme muset platit daně. Skeptik Harry jistě přemýšlel, jestli to celé není nějaká bouda. Jen blbec Píďa se tlemil a představoval si, jak se za ty sponzorské peníze krásně vožerem.

-Hele, osmělil se Čárlí, to jako myslíš, že bys nám jako sponzorsky věnoval? třeba pět tisíc?

-No ne, usmál se Márty. Já myslel spíš milion.

V nás by se nedořezal. Znáte ty osadní pokladny: třista šedesát dva peněz padesát a nějaký dlužní úpisy na březový kůře. Byli bychom nejbohatší trampská osada na Brdech i v celé Galaxii. I já jsem se začal přiklánět k Harryho skepsi. Takovýhle fóry do červencový hospody patřej. Společně se tomu vychechtáme, dáme si po panáku a do osadní kroniky přibude historka o falešným sponzorovi.

Ale Márty se vůbec netvářil, že nás dostal. Dopil pivo a řekl:

-Myslím, že bychom mohli vyrazit nahoru do kopců a tam to všechno probereme. Něco tam pro vás mám.

Doobjednali jsme dvanáct lahváčů a Márty k tomu přidal litrovku Fernetu. Ukázalo se, že náš účet je už vyrovnán. Takže bod pro Píďu. Nikdo z nás si nevšiml, že by Márty platil nebo že by se domlouval se servírkou. Třeba mu ta hospoda tady patří.

*

Musím konstatovat, že Márty snášel ten závod do vrchu se slunečními bodáky v zádech z nás nejlíp. No tak nenes skoro žádnej bágl, jen žracák.  Ale chlap před padesátkou by měl funět už po prvních sto metrech. Třeba byl opravdu vytrénovanej. Vysupěli jsme ke Studánkám a k vrcholu zbýval ještě pořádnej kus. Ale Márty nás odklonil doprava a postupovali jsme vzhůru po úbočí kopce. Už jsme toho měli všichni naplněný kecky, když se před námi otevřel nádhernej flek. Loučka s potokem a nad tím vším srub. Zářil novotou, ale zase byl takovej? trampsky civilní. A nevypadal sflikovaně, i když dveře měly poctivý panty z kůže. Před srubem ohniště a plno věcí, který k dobrýmu campu patřej.

-To je vaše, řekl Márty.

-Jupí, řekl Píďa.

-Fakt?, řekl Čárlí.

-A proč?, řekl jsem já.

-Součást sponzorskýho daru, řekl Márty.

-A co hajnej, řekl Harry.

-Hajnej bude dostávat tři tisíce měsíčně za to, že vás nechá na pokoji a že vás bude varovat před případnejma nebezpečíma. Ale žádný nebezpečí vám nehrozí, je to všechno vaše až k támhletěm stromům. Ale sorry, musím dneska ještě něco vyřídit.

Zřejmě nestál o ňáký děkovný proslovy. Postavil na stůl před srubem láhev fernetu a plynule odkráčel mezi stromy.

-Kam jde?, zeptal se Píďa.

-Rozdávat miliony dalším osadám, řekl Čárlí.

Nebyli jsme si úplně jisti, jestli se Píďovi podaří do soumraku zavřít ústa.

*

Prohlíželi jsme srub. Zevnitř byl ještě útulnější než zvenku. A přitom nebyl až tak úplně malej. Čtyři palandy, tedy osm postelí, stůl, kamínka, přístěnek na potřebnosti a taky sklípek.

-Nechápu, proč je tu osm postelí, když jsme jen čtyři, promluvil Píďa.

-Asi počítal, že si sem přivedem nějaký trampky?

-Když si sem přivedu nějakou trampku, budu s ní spát v jedný posteli, né?, kontroval Píďa.

-A co když ona nebude chtít spát s tebou, ptal se Čárlí.

-Mě se to nezdá. Co když to někomu patří?, zapochyboval Harry. Za chvíli se sem přivalí osm traperů a my vyklidíme pole nebo v horším případě dostaneme nakládačku. Měli bysme?

-Co bysme měli? Tobě se tady nelíbí?

-No líbí, ale?

-Hele, my to s Čárlím v nejhorším nějak vydiplomatikujeme. Nakonec, zažil jsi už někdy trampskou osadu, která by neuvítala čtyři zbloudilé a unavené trapery vepřovou konzervou a rumem? No a v nejhorším se tiše vytratíme do lesa.

Do debaty zasáhl Čárlí:

-Podívej, Harry, už jsi někdy viděl používanej trampskej srub, kde by nebyla osadní kronika a stěny se nehemžily vlaječkami a camrátky? Už jsi někdy zažil camp, kde by v ohništi byla jen hlína a žádná stopa po ohni. O nějakým totemu ani nemluvím.

Chudák Harry musel kapitulovat.

Tak jsme ten oheň zapálili a já naladil kytaru. Byla nádherná noc. Druhý den jsme se poohlédli po okolí. Okolí taky hodně ušlo. V neděli odpoledne se nám vůbec nechtělo domů.

* 

-Dostal jsi to taky?, ptal se ve sluchátku Čárlí.

-Jo, přiznal jsem. A kluci taky.

V šestnáct hodin jsme se sešli u notáře na Seifertově ulici 7 na Žižkově. Byla ve mně docela malá duše.

-Kdo z vás je pan Martin Vágner, řečený Robin?

-Já, špitl jsem.

-Prosím váš občanský průkaz.

Takhle to šlo čtyřikrát dokola.

Když už měl všechny naše občanky v ruce, vstal a řekl slavnostním hlasem:

-Stáváte se rukou společnou a nerozdílnou majiteli pozemku katastrální číslo 1426 lomeno B v katastrálním území Žehrov se všemi stavbami, které jsou na pozemku umístěny. Pozemek i stavby na něm umístěné mají hodnotu 16 262 Kč. Dále se stáváte majiteli účtu u České spořitelny se zůstatkem v částce 983 748 Kč. Podmínkou čerpání účtu je to, že prostředky budou využity pouze na účely trampování. A teď mi to tady, prosím, všichni podepište.

*

Vypotáceli jsme se bez dechu z notárny a jediná myslitelná cesta byla za roh do nejbližší hospody.

-Ukaž, dychtil Čárlí a vyrval mi z ruky složku  s dokumenty a kreditkou od NAŠEHO trampského účtu.

Ve výpisu z banky vykazoval zůstatek k dnešnímu dni přesně tu astronomickou částku. Notář se nespletl ani o desetník. Dohromady i s hodnotou nemovitostí to dělalo rovný milion.

-Ty vado!, moudře to zhodnotil Píďa.

Harry žmoulal papír bankovního výpisu ve snaze zjistit, jestli není falešný.

-Pánové, začal jsem důležitě. Tohleto na žádnou kanadu nevypadá. Nikdo by přece pro to, aby si z nás udělal srandu, neriskoval padělání a pozměňování úředních listin. Za to je pár let natvrdo. A ten notář by do toho už vůbec nešel. Stálo by ho to minimálně licenci.

-Měli bychom to vyzkoušet. Půjdem si za to něco koupit, navrhl Harry.

-Jen nezapomeň, že to musí být jedině něco trampského. Taky to budeme muset všechno přesně vyúčtovat.

-Myslíš že máme účtovat v jednoduchým nebo podvojným účetnictví?, zeptal se praktik Čárlí.

-To fakt nevím. Taky nevím, jestli trampská osada musí platit DPH.

Píďa, pro kterého naše ekonomická debata byla poněkud mimomísní, se držel původního tématu:

-Půjdem koupit pilu a sekeru.

-Asi sis nevšim, tuponi, že to tam ve srubu už je.

-Tak půjdem koupit něco trampského?ešus, nevzdával to Píďa.

Nepřipadalo mi moc adekvátní jít kupovat ešus s milionem na kontě, ale fakt jsme to nějak vyzkoušet museli.

-Bude šest. Budem muset někam do hypermarketu. Být přistižen při nákupu v hypermarketu je pro trampa skoro taková potupa, jako když mu na vandru vypadne z usárny mobil. Ale v obchůdku US Army Western už měli zavřeno a navíc tam neměli takové to udělátko na kreditní karty.

Nastoupili jsme do tramvaje a spořádaně jsme si cvakli. Pokuty z Městské hromadné dopravy se nedají zahrnout do nákladů trampské osady.

Z reproduktorů v Tescu se sice linul Nedvěd, ale nevěřili byste, jak málo toho mají pro trampy v tak dobře zásobeném hypermarktu. Nakonec jsme tam ten ešus mezi potřebami pro motoristy ale našli. Prodavač se po předložení kreditní karty tvářil nedůvěřivě, dokonce mě nechal dvakrát vymačkat PIN, ale nebylo mu to nic platné. Všechno bylo v cajku. Vycouvali jsme z chrámu konzumu s vědomím, že jsme opravdu milionáři. Dokonce jsme tam ten ešus málem zapomněli.

*

Ukázalo se, že utratit meloun za trampování je nevýslovně složitá záležitost. Kupovat si každý půlrok novou usárnu věc neřešilo, navíc bychom si připadali trochu jako blbci. A zpáteční jízdenky na vlak (pečlivě účtované a bez DPH) nestačily vykrývat ani úroky, které na kontě nezadržitelně naskakovaly.

-Mohli bychom udělat něco?charitativního. Je tady v kopcích plno trampských osad, které nemají svůj camp, nebo jim ho každou chvíli může někdo srovnat se zemí.

Nebyl to špatný nápad. Svolali jsme v sobotu osady Kajman, Roveři, Bílá stezka a Takomani. Nejdřív se dlouho smáli. Pak nevěřícně zírali. Ale náš kamarád notář ze Žižkova je po každé uvedl na pravou míru. Najednou měli svoje úředně posvěcené campy a na nich vyrůstalo vše, co taková osada k životu potřebuje. Hajný Hruška za svůj bakšiš iniciativně odhaloval nové placy, které by se daly nakoupit k trampování.

-Mohli bychom pro trampy koupit celé Hory, navrhl Píďa.

-Tolik peněz asi nemáme. Ale mám jiný nápad.

Vložil všechny naše peníze do jakýchsi investičních fondů. Za rok a půl jsme měli na našem kontě šestnáct milionů. A vypadalo to, že když se nic nepohnojí, bude tam těch milionů za další rok čtyřicet.

Začali jsme podporovat trampský časopis Puchejř. Vycházel teď týdně v nákladu šedesát tisíc kusů. Šéfredaktor Tony spokojeně třel pozalamované palce a jediné, co mu kabonilo radost, bylo to, že musel každý týden dole v městečku zaparkovat svůj Mercedes a vyšlapat pěšky k nám nahoru na camp. Neulehčovali jsme mu to, i když vybudování asfaltky až ke campu by bylo z rozpočtového hlediska víceméně marginální.

Koupili jsme Klub Trojická. Trampské pořady se tam odehrávaly čtyřiadvacetkrát měsíčně a zbytek tvořily zadané sleziny osad. Čas od času nahoru na camp přifuněl Cimbura a přinesl flašku rumu. Což z hlediska jeho čtyřicetitisícového platu dramaturga v Trojické nebyla investice zas až tak závratná.

Tramping a trampská píseň zažívaly nový rozkvět. Jednoho pátečního večera se nahoře objevil Márty. Upil fernetu, zeptal se, jak se nám daří. (Děkujem za optání, ujde to.) Jeho akvizice už čítají šestnáct miliard, právě koupil televizi Nova. A chystá trampský pořad: žádný mládkovský blábol, ale skutečné zprávy z trampských osad, trampskou muziku a tak.

SuperStar toho roku zamřela na úbytě. Nejvíc esemesek lidi poslali Tempu di vlak.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve 31. ročníku literární soutěže Trapsavec obsadila tato povídka 1. místo v kategorii próza nad 23. let