FOLKtime - Vaše brána do světa folku

"Hej, kružítko!" zaklepu na vokno trabanta.
Bonbón vodloupne boční dveře.
Němec v trabantu nadskočí. Překotně vopouští složitej propletenec, kterej tam vytvořil se dvěma cikánkama.
"Parkuješ v lese, dů trotl," povytáhnu ho ven z auta. "Ničíš přírodu."
"A kde je štěchovickej poklad nevíš," propleskne mu Kyborg baculatý tváře.
"Was?!" mečí kružítko.
Cikánky naštěstí nejsou hysterický. Nedělaj problémy. Hezky věcně kružítkovi šacujou kapsy vodloženýho kabátu.
"Nebo víš?" přeměří si ho Fišta pátravě.
"Ich verstehe nicht."
"Kde je?! Ukaž!!"
Vynervovanej Němec píchne roztřeseným ukazovákem do mapy. Kyborg nahmátne tužku a vobkreslí kolem jeho prstu elegantní kolečko.

"Tady někde by to mělo bejt."
"Jo, přesně tohle místo nám ukazoval."
"Podle mě to zakopali támhle. Tam na tý stráni."
"Jestli nekecal," brzdí Fišta všeobecný nadšení.
"Každopádně k vyzvednutí pokladu potřebujeme souhlas majitele pozemku," váhá Kyborg. "Souhlas je..."
"V tom případě máme kliku," přeruším ho. "Majitel tam zrovna seká trávu."
Obstoupili jsme shrbenýho, prošedivělýho sekáče.
"Dobrý den."
"Tak co? Kde začneme kopat?" Bonbón se znalecky rozhlídnul po louce.
"Počkej," drcla do něj Fišta.
"Cože?" Chlápek zvednul kosu na úroveň očí a zaujal obrannej postoj.
"Pane, víte, že pod vaší loukou je štěchovickej poklad?" oslovil ho Kyborg medovým hláskem.
"Jakto?"
"Nebojte se. To je pro vás štěstí," snažím se uklidnit majitele pozemku.
"Já vám seru na váš poklad! Já tu mám trávu pro králíky! Tady se nic kopat nebude!"
"Vždyť ten poklad má obrovskou cenu!" zavyl Kyborg.
"Pane." Fišta nasadí svůj zkormoucenej pohled číslo čtrnáct, model svatá Anežka. "Prosím vás..."
"No... dobrý. Dobrý. Tak na podzim, až sklidím votavu, tak... Ale teď nezdržujte." Plivnul si do dlaní a začal kolem sebe zase švihat kosou.

Nalezli jsme do autobusu jako zpráskaný velbloudi. "To není možný! Copak neumí počítat? Za ty prachy by si koupil tisíc králíků! Milión králíků. Miliardu králíků! A do všech by moc cpát kokosový vořechy!" bědoval Kyborg.
"Proč kokosový vořechy?" zeptal se Bonbón.
"Aby je chránil před AIDS, ty makovče."
"Fakt, jo??"
"Teda, já věděl, že lidi na venkově moc inteligentní nejsou," pokračoval Kyborg v žalozpěvu, "ale takovýhle burani... teda..." Znehybněl. Promnul si bradu. "...vono by to taky mohlo bejt úplně jinak... hele... my tam půjdem eště jednou..."

"Halt!" zařízlo se do tmy hned, jak jsme se křišťálovou letní nocí připlížili k louce. Před námi stál náš známej chovatel králíků. Tentokrát nedržel kosu, ale německej samopal z druhý světový války. Hlaveň se leskla ve stříbrnejch paprscích měsíčního světla.
"Strážce pokladu." Kyborg hlasitě polknul slinu. "Tak jsem měl pravdu. Je to strážce pokladu."
"Ja, měl jsi pravdu," zaskřípaly zkažený zuby. "Ale to je všechno, co z toho budeš mít. Hände hoch!!"
Věděl jsem, že musím bejt rychlej.
Tak nás to učil divous Tony Vokurka.
Bleskově shodit luk z ramene.
Hrábnout do toulce pro šíp.
Natáhnout tětivu.
Sssssvist!
Šíp do něj zahučel dřív, než se prďola stačil nadechnout.
A nic.
Podíval se na mě s pohrdavým úšklebkem. Vytáhnul z břicha šíp a zamáznul si ránu kouskem jílu. "Klidně střílejte dál. Můžete i házet granáty. Ale nezkoušejte uprchnout! nebo vás pošlu do nejtemnějších pekel! Ostatně - já bych to udělal už dávno. Děkujte Bohu, že náš velitel, kapitán Kluge, má slabost pro mladé odvážné bojovníky. Na..." Vomrknul oblohu. "Je čas."
Úderem půlnoci se travnatej svah rozestoupil a z jeho vnitřku vyjel starej vojenskej náklaďák. Řídil ho kostlivec v uniformě důstojníka wehrmachtu. Náklaďák sjel po trávě dolů na silnici. Štola ve stráni se zbortila - vlastně ne - tak se jako divně scvrkla, že po ní nezbylo ani stopy.
"Sedej, Franz!" štěknul kostlivec u volantu. "Schnell! Musíme hledat novou skrýš! Gott mit Himmel! Tohle si Heinrich ještě vodnese! Ten děvkař! Ten užvaněnej zbabělec! Ten pes! Kdybych měl dost mužů, nechám ho za zradu rozpustit v kyselině. Der Teufel soll das sehen! Ale stejně mu to neprojde. Za tohle bude zavřenej sedm let ve svý rakvi! A bez polštáře..."
Auto zmizelo v zatáčce.

________________________________________
Mirek Valina
Zlatý trapsavec 1993

Ontário

Dostal jsem psaní z Ontária
z té dálky dejchne poezie
otvírám list, však mezi řádky
je skryta nostalgie.

Že prej má prachů jak nóbl pán
knihovnu plnou Hemingwaye
a novej vůz a taky nuda
klepe mu na veřeje.

Odešli mnozí a jejich smích
v campech už nezazní,
toulavej vítr v strunách jim hrál
možná song poslední.

Dostal jsem psaní z Ontária
píše mi přítel z emigrace:
pošli mi, prosím, vzpomínek pár
sem do mý nový štace.

Srdce prý nechal malinkej kus
ležet u cesty tu neděli
kde jsme se slečnou romantikou
na trávě dováděli.

A tak jsem poslal do zámoří
pár stručnejch vět a komplimentů
že srdce dávno v trávě není
jen trochu sentimentu.

Dostal jsem psaní z Ontária
z té dálky dejchne poezie
dopis malej, však mezi řádky,
VELKÁ NOSTALGIE...

_____________________________________
Joe Jégr
Zlatý trapsavec 1971