Pavlína Jíšová - Poslouchám v proutěném křesle aneb jak to slyším

17.09.2003 Pavlína Jíšová - Poslouchám v proutěném křesle aneb jak to slyším (Tomáš Pohl)

Tak konečně! Cestou z Folkových prázdnin mi celým autem zní nová " placka" Pavlíny Jíšové V proutěném křesle. Zárodek nové CD jsem slyšel už loni na podzim, kdy Pavlína hrála jen se Zbyškem. Poprvé mi zněla Tanči Marie. Pak v Salmovské přidala Oslí můstky a Ester. To už se ale postupně rodila nová deska. A ta mi dneska zní a v uších mám ještě "živák" v nedělní Telči.

Kolik těch placek už vlastně Pavlína má? První, co mě oslovila byla ta s Druhou trávou. Právě tam nalezneme Jeruzalém a mou snad nejoblíbenější Něco lehčího. Druhá je Pavlína Jíšová z roku 1998. Nádherná Žába , kterou si broukám vždy při příjezdu do Budějovic, křehká Svatební nebo Kouzlím, co tak miluje má mladší dcera. Pak jsem konečně získal reedici Weekendu s Mokrým blues (Terko, pamatuješ, jaks ji zpívala v Akcentu se svolením interpretky) nebo stále krásnou Někdo jiný než jsem já (jednou Pavlína na koncertu předtím, než ji spustila řekla " Představte si že mi je devatenáct "). Čtvrtá a a předposlední " srdíčková "Láska je nádech" V podstatě monotematická s nádhernou Jsem jiná nebo Až se ti jednou bude zdát či typickou "finálovkou" Mávám na celou zem (na desce i se zpěvem Adélky). Ta pátá, V Proutěném křesle , je po stránce hudby až na čtyři písně (kdo jiný než Míša Rohrich, co není žádný bydlínek, viď Zbyšku) z dílny Pavlíny a textově jen a jen Pavlína.

Co mohu říci jako laik bez znalosti not s občasnými textařskými a básnickými úlety k prvnímu poslechu? Jako vždy je Pavlíně rozumět každé zpívané slovo. Pečlivá důrazná dikce (inu češtinářka) vystihující smysl každé písně. Mně se velmi líbí vtipný přechod přízvuku v latinské frázi alea iacta est ve svižné písni V Proutěném křesle zpívané v naprosté pohodě odrážející novomanželské zážitky autorky - " sekáme společně manželskou latinu .. "

Jako vždy jsou písně, které zaujmou na první pohled. Už úvodní dobrá zlá patří k těm, které se neumím představit zpívané nikým jiným než Pavlínou. Tvrdá důrazná dikce, typicky jíšovská. Oslí můstky vyjadřují Pavlinin životní postoj, utvrzený po loňské "netypické oslavě" jejího kulatého jubilea. Říká jasně "?na oslí můstky už nevěřím, když se mluví a nemyslí též?" Nic není jednoduché a pokud se tak zdá, je to omyl a není to výhra.

Ze dna je nádherná " vypalovačka " opět nepředstavitelná v podobě zpívané nějakou jinou než Jíšou. Snad nejvíc mě vzaly Hvězdy. Tu zařadím mezi Písek, Svatební, Jeruzalém, Kdosi pro mě říkal , Jsem jiná a další, co mě mrazí páteř a kdybych se nestyděl, vhánějí mi do očí slzy.

Tak koukám, že jsem chtěl vypíchnout písně chytlavé na první poslech, ale je jich skoro půlka. Jenže ten zbytek, to je prakticky totéž. Zážitek se stopující narkomankou dal vzniknout nádherné Za poslední cent.. "Příští noc už vydržíš?".

O kom se zpívá v Býváš můj sen? Asi každý mužský bych chtěl slyšet, že je to právě on, ale od loňska je to zcela jasné. A třeba jsou to jen krásně volená slova , kdož ví? Ptačí dívka je typická Jíšovka. Snivá, s nádhernými rýmy - "ten oděv je bílé brnění". Velmi se hodí pro komorní provedení jen s kytarou. S pondělím se smířím je tak trošku popík. Dala by se použít jako rozhlasová upoutávka a jestli se nemýlím, občas ji zaslechnu na Country rádiu.

Seven Crown (původně s přidaným anglickým plurálem "s") je moc dobrá "mrazivka". Podobný pocit mám při převzaté Hlídej si směr dnes v podvečer. Zase jiná Pavlínina poloha stejně dobrá jako ječák, lyrika, šepot a další. Jinak nechci nic, další vypalovačka. S dobře šlapající kapelou jako je CS Band dokáže lidi pořádně rozhýbat, tedy totéž jako Ze dna. Ester, nádherný hebrejský motiv. Paráda.

Tanči Marie. Zas o něčem jiném. Ale je v ní zas jíšovská poloha. Oklamal tě, ale ty holka tancuj, vstávej a jdi ven. Jíša brání všechny oklamané holky. Stejně jako v Písku, Svatební ("láska je všemocný lék - aspoň na chvíli) a dalších. Deska končí Bohem rozvalin od Míši Rohricha s krásnými Pavlíninými verši .. "válka je zvůle, blín podél zdí..."