FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Folkové prázdniny v Telči vždy přinášely pro jejich účastníky nejenom mnoho nových lásek a přátelství nejenom hudebních, ale v záplavě kvalitní muziky, ať již na koncertech či při celodenním jamování,  i mnoho nových hudebních nebo textařských talentů, z nichž se mnozí po čase prosadili i na oficiální scéně. Před dvěma lety na zimních prázdninách v Telči si na legendami opředeném pokoji číslo 4 nešlo hudbymilovnému uchu nevšimnout výrazného, trochu začouzeného a sytého hlasu Terezy Terčové. Tenkrát ještě stála nesměle v koutku, ale letos už se jako písničkářka probojovala do finále Porty, a přivezla si na ni i svůj první demosnímek.

Nutno říci naštěstí jen demosnímek. Deska sice působí uzavřeným dojmem a nic se na ní v tom dobrém i špatném smyslu slova nevymyká. Příjemný hlas Terezy Terčové pak stále zůstává doménou výrazu desky, i když nutno podotknout, že vícero nadstandardní zpěvný projev si pro nás schovala jen do první a poslední skladby. Velmi příjemným hudebním projevem, zvláště pak v písních První milostná, Z kapek deště, Podzimní či v titulní Království múz,  se na sólovou kytaru ukázal Pavel Elvis Krása a dodal tak desce po hudební stránce podstatně profesionálnější úroveň. Hudební melodie jsou však celkově velmi nevýrazné, často jsou díky jednolité harmonii obtížně k rozeznání jednotlivé skladby od sebe, pomíjeje nápadnou podobnost dvou melodií s již déle existujícími skladbami jiných interpretů. Velice dobře technicky propracovaným textům chybí často "šťáva" nějaký příběh, slova jsou jakoby jen skládána k sobě jen díly frazeologickému ustálení a nesnaží se výrazněji něco zajímavého přinést něco hlubšího nadnést. Melodie jednotlivých skladeb vodí často hlas střídavě ve výškách a hloubkách, jakoby chtěla ukázat všechna maxima hlasu, čímž však nijak nepřispívá k obohacení projevu a naopak přispívá k melodickému narušování některých skladeb a občasně až k disharmonii. K hlasovému výrazu žel nepřispívá ani časté artikulační pochybení, jež vede někdy až k nesrozumitelnosti textu, což by mělo být jistě v silách studentky bohemistiky si ohlídat.

Pokud bych soudil přísně, neznaje okolnosti jejího hudebního působení jako samostatné interpretky, asi bych doporučil, aby se Tereza Terčová věnovala více jen sólovému zpěvu s kapelami Absence a Fregata, kde také působí. Ale já je znám a vím, že to je její první devítka nahrávek a to jen po prvních dvou letech skládání a tak její první demosnímek chápu jako náznak cesty, kterou se ubírá a mohu s čistým svědomím říci, že to vůbec není cesta špatná, na níž je třeba se vyvarovat třeba i mých výše uvedených postřehů. I když je tedy její můza více podzimní než královská, její výrazný hlas a nesporný textařský talent jako i její neodmyslitelná píle ji budou jistě výbornými nápomocnými služebníky dalších kroků k úspěchům.