FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hudba pro děti je zřejmě stále lákavým segmentem tohoto média. Možná je to jen kratší vlna způsobena rodičovstvím husákových dětí, ale každopádně je příhodná vzhledem k nedostatku vhodné nabídky. Médiu ještě donedávna dominovaly Dáda, přílepky dětských filmů z provenience Spokojených států a v tom nejlepším případě rozverné skladby dvojice Svěrák, Uhlíř. Když tak do něj však vstoupil David Dvořák se svým Kašpárkem, rozrazil dveře s takovou vervou, že se za ním nahrnuly zástupy dalších. Vedle pavilónů s čuníky či medvíďaty se tak v prostoru začaly aklimatizovat mnohem exotičtější druhy a nové přístupy v jejich prezentaci. Jedním z posledních je potom vstup Karolíny Kamberské.

Říkadla a křikadla, jak se hudební projekt jmenuje, není Kamberské zdaleka prvním hudebním počinem, známe ji a její tvorbu především z projektů dua Sestry Steinovy či z jejího samostatného debutu Hořkosladce, ale z oblasti hudebního zpracování pro děti je deska její prvotinou. Je autorkou všech textů i hudby, i když u některých písní můžeme vysledovat motivy lidových melodií a u jedné (Až já budu velká) pak i neotřele a vtipně využitý text. CD nemá vnitřní příběh, který by jednotlivé skladby nějakým způsobem sceloval a jeví se spíše jako nahodilá skrumáž rozličných námětů, které mají cíleně jediné téma – děti a jejich svět nahlížený z pozice různých dětí i rodičů/světa. Ani jednotlivé texty povětšinou nemají epickou linku, ale jsou spíše řetězcem asociací na dané téma, což k zapamatování pro cílovou skupinu není zrovna příhodné, i když to na druhou stranu umožňuje více si hrát s textem, čehož Kamberská příhodnými glosami často využívá. Po hudební stránce je však většina písniček rytmických, živých a dokáží jistě dětského posluchače zaujmout a vtáhnout. Textově či v kombinaci působí více výplňově hlavně skladby Strašná píseň o myši či V obilí, v písních Babucha a Nepolapitelná jsou potom více rušivými dětské sbory, tedy spíše doprovod křikem, což je na škodu i rozumění textu. Na opačné straně hodnocení jsou zejména písně Strašidýlko plašidýlko, Víla topmodelka či závěrečná Náděje a neotřelým přínosem jsou i Tichošlápek či s dopomocí mužského hlasu skladba Utíká mi míč. Celkově je však deska velmi nevyvážená a působí nejednoznačně až chaoticky - při postupném poslechu, jak nám jej nabízí autorka i náhodně, jak nám jej mohou nabídnout funkce přehrávačů. Mnohé dobré písně i nápady některých částí z nich jsou tak vytrhávány do pospolitého chumlu, kde ztrácí na své přitažlivosti a chuti nepřidá ani nepřitažlivý booklet. Snaha zalíbit se vedle dětí i rodičům tak kladně vyznívá spíše pro dospělé posluchače.

Karolína Kamberská si umí hrát s jazykem i notami, ale umí i strašit, a to už není zdaleka tak pozitivním přínosem. Tento její projekt si tak asi obtížně udrží místo v dětských iPodech, ale některé skladby by na disku zůstat mohly a měly a pokud v duchu těch co zůstanou zapsány bude pokračovat, máme se, děti, na co těšit.