FOLKtime - Vaše brána do světa folku

...Just se jmenuje druhé album, na kterém skupina Navostro opět udělala další výrazový posun a dostala se jím možná trochu až mimo hranice našich žánrů. Ubylo Skotska či Irska a přibylo metalu. Nezávislí náhodní posluchači kolem mě říkali – A hele, to je Kern nebo Argema, ne? Nejsem si úplně jist, je-li to dobře a bylo-li to tak zamýšleno. V kontextu toho si pak nejsem jist, jestli by toto povídání nemělo být spíše na stránkách nějakého rockového fanzinu. Skupina poprvé příjemně překvapila na Zahradě, podruhé pak svým debutovým albem, kde udělala posun ve svém vývoji a precizovala svůj zvuk, a dalším albem překvapuje také a určitě leckoho i příjemně (na rockery bude ale ještě měkká, k tomu bude třeba udělat ještě jeden podobný posun) – a příznivci konzervativnější skotské či irské muziky si nakonec mohou začít hledat někoho jiného (a mladšího). Z tohoto hlediska bych mohl psát o „zradě“ na publiku – nicméně je fakt, že skotská a irská muzika snese rock a s tím spojené experimenty daleko lépe než moravský folklór, a tak se lze na projekt Navostro podívat i z jiného úhlu.

Třeba takhle:
Rocková formace Navostro nahrnula na publikum další placku, ze které čiší živočišná hospodská dravost a nezřízená výzva k tanci a pivu až do rána. Z desky se na vás řítí kompaktní zvuk odbrzděných kytar a baskytar, podporovaný dynamickými bicími. Každý máme svou úchylku, a u Navostro jsou to dudy – no proč ne, ten divný mečící nástroj nakonec kytary a baskytary nepřemečí a Queeni nakonec v jedné skladbě cinkali i na cyklistické zvonky, tak proč ne dudy. Každá kapela musí mít svou story a Navostro si jí našli na drsném skotském a irském severu – kdesi v hloubi muziky zaznívá ozvěna poměrů v kraji, kde se s vámi nes... nemažou, a pokud nebudete dostatečně drsní, nepřežijete. A drsná muzika dodává odvahu k praní se s drsným krajem i lidmi, bilancuje hard day a dodává sílu před dalším ještě víc hard dayem. Ale i tvrdý potomek Vikinga se potřebuje občas zastavit a poeticky zasnít – vypadnout z tempa: K tomu slouží na desce písničky Málo platný, Skye boat song nebo Konečné řešení (tady se ale po úvodním tichém brečení kapela v druhé polovině jaksepatří rozpálí a rozběsní), úplně se ovládnout svými inspiračními kořeny se pak nechává skupina ve skladbě Tell me ma – včetně jakoby amatérského opakovaného klopýtnutí ve zpěvu - tady by mohla vyučovat i všelijaké folkloristické pidlikaly, dbající na co největší autentičnost a kteří dokonce používají dobové nástroje (a vláčejí s sebou po koncertech třeba i takovou věc, jako je bodhrán). Navostro jasně dávají najevo, že jediným správným dobovým nástrojem pro jakoukoliv dobu jsou kytary, respektive baskytary. Zaručenými vodvazy desky, které budou bourat vesnické sály po celé Evropě, jsou ale první tři písničky alba: Glasgow, Tell me girl a Lampa. Ale i závěrečné skladby na desce nenechají nikoho na pochybách, že Navostro jsou rockeři tělem a duší – jejich verze Auld Lyng Syne se dá směle srovnat s předělávkami Kissů, Led Zeppelinů nebo alespoň Sweetů a tady v Česku třeba Kabátu a podobných exotů. Ano, tahle nějak, jak Navostro hrají Auld Lyng Syne se to muselo v dávných keltských dobách hrát, jedině tak to mohlo účinkovat a zdegenerovalo to na cajdák dlouhou cestou staletími sem do střední Evropy. Navostro tomu songu vrátili drive. Předposlední skladba alba, Duch Skotska, pak symbolizuje vítězné tažení fotbalových reků, v dnešní době zastupujících vyhynulé keltské bojovníky se zvířecíma přilbama na kebulích!. A ukazuje, že rockoví muzikanti jsou stejně drsní, ne-li drsnější, jako keltští bojovníci. Že rocková muzika se může hrát na pozadí obrazu válečné vřavy středověkých a ještě více dávnověkých bojovníků. Oni to možná ještě nevěděli, nebo tomu tak neříkali, ale jejich hudbou byl rock! A díky skupině Navostro, že nám to připomněla a jasně řekla: je to tak a tak a jinak to ani nemůže být. Stovky folklórních pidlikalů se prostě mýlí.

Vzhůru za další albem Navostro! A navostro! Jako ti Keltové.