Marko Čermák - 60 mil romantickou stezkou

01.09.2001 Marko Čermák - 60 mil romantickou stezkou (Šaolín)

Přiznám se, že kompilační alba si až na velmi málo výjimek nekupuju, a už vůbec mě doposud nenapadlo nějaké z nich nerecenzovat. Taky, co by se na nich dalo zdrbnout, že? Toho, kdo kompilaci sestavil? Vydavatelskou firmu? Navíc, důvod, proč se podobné tituly vydávají, je od jakživa stejný. Trhnout zisk a vložit minimum nákladů. Fascinují mě některé české kapely (nebo spíš jejich vydavatelé), které už po třech v rozmezí čtyř let vydaných řadovkách vypustí do světa "best of", které navíc obsahuje 70% písní z alba třetího, protože písně z první a druhé desky stály za houby. Ale zmapovat kompilací 40 let tvorby? To už zní slibně, zvlášť, když je tento počin tématicky ucelený. Ano, skutečně jsem na takovou kompilaci narazil. Vydal ji letos Sony Music Bonton a to zrovna v roce šťastně dožitých šedesátin hlavního protagonisty kompilace, Marko Čermáka. A ptáte-li se po onom tématickém zaměření, pak vězte, že všech 27 písní alba doprovodil na banjo, ale především otextoval Marko Čermák osobně.

Marko Čermák pro mě vždy představoval hlavně banjistu. Potom také výtvarníka (především Rychlé šípy a kreslené trampské mapy) a příležitostného spíkra skupiny Paběrky. A právě i na to spíkrování většinou Marko používá nástrojový mikrofon pro banjo (takže se před vámi celý večer legračně uklání), zpívat jsem ho, alespoň já, nikdy neviděl. Logicky jsem tedy nikdy ani nepřemýšlel nad tím, jaké poselství (a zda-li nějaké) tento bard uchu posluchače vlastně přináší. U takového Romana Horkého nebo Pavlíny Jíšové je to jasné hned, ale u Čermáka? Kompilace nazvaná 60 mil romantickou stezkou mi dala odpověď. Je to jednoduché. Marko Čermák na mě a troufám si říct, že i na velkou část mé generace i předgenerace měl vliv obrovský. Ovšem ne svým hrdelním projevem, ale svými texty. Jen si vzpomeňte, když někdo začne hrát u ohně Hardyho, jak se automaticky přidáte, aniž byste museli pracně v paměti lovit text. Jde to úplně samo, klidně byste u toho zvládli počítat hvězdy. A co třeba Zátoka? A Toulám se? Tušíte správně, všechny tyhle texty má na svědomí Marko Čermák.

Jak už jsem napsal, na desce najdete 27 kousků, z nichž většinu nahrála v posledních deseti letech Markova domovská kapela Paběrky, čtyři jsou dobové nahrávky White Stars (především z Port šedesátých let) a pět snímků pochází z různých období Greenhorns (vesměs do roku 1986). Po hudební stránce jsou to všechno "pecky" jak mají být a většinou jsou to tradicionály nebo mají původního amerického autora. I Marko sám ve svém sleeve-note přiznává, že si vždycky vybíral k otextování silné melodie. Tématicky se pak držel i některých původních textů, ale většinou je zčásti nebo zcela změnil.

Jaké jsou tedy Markovy texty? Jsou jednoduché, jakoby náhodou složené honákem uprostřed horkého dne, kdy se nedá dělat nic jinýho, než ležet ve stínu sekvoje a dohlížet na krávy. Přesto, anebo právě proto, z nich na vás nádherně dejchne romantika divokého západu a drsných severských hor. Narozdíl od drtivé většiny country a trampských textařů, kteří dřív nebo později sklouzli do reality všedního českého života, situuje se Čermák jako textař do Ameriky minulého století a dříve. Texty s ryze českými pohledy na česká témata jsou celkem ojedinělé (na albu například Nashville Tennessee: " ... u Střely i nad Fatrou až ohně zahoří/ať místo nás mandolíny, banja hovoří"). Občas mám jako posluchač pocit, že téma je jaksi universální. Zpívá-li se o Staré řece a napíše-li se text opravdu šikovně, můžete si pod ním skutečně představit kteroukoli stranu Pacifiku (Rozmarná kráska, Uhlíky). Někdy je to jasný, představte si, že by armádního zběha honila patrola na koních a sup nahoře čekal, jak to všechno dopadne (Flaming Star). No snad za Rakouska-Uherska. Pak tu máme několikrát dobývání Divokého západu (například Marná cesta, Stíny Irokézů), ale úplně největší prostor v Markových textech, zdá se, dostává Klondike a nástrahy a strasti zlaté horečky. Právě třeba zrovna song Klondike je hotový dějepis, viz první sloka: "Ty ptáš se na strouhu, kde George Carmack/ proudem vzhůru na lososy táh´/ večer žíznivej na břehu v písku klek´/ v úžasu na dlaň si sáh./ Když klobouk v tý vodě vymáchal/ v něm zlatinky jak boby měl/ jak o tý strouze v knajpě pak vykládal/ chlapů zástup hned tím směrem šel." Ovšem opravdový požitek z textařského umění Marka Čermáka zažívám vždy v úvodu písně Čekání na vlak (původně Jimmy Rogers), kde je posluchač nejen okamžitě v obraze, ale kde se navíc podařilo perfektně skloubit náladu hudby a povahu textu: Bejt parťák v kopcích na trati/ dám vpředu červenou,/ ať touhle tratí nikdy víc/ už zpátky nejedou..." Z dalších "aljašských" už připomeňme snad jen písně Briga Polina, Nářek dívky, Šakalíci nebo Na sluneční straně hor.

No a to, že zmiňované album má význam i pro milovníky banja a tradiční country už netřeba připomínat. Marko Čermák je nejen objevitelem banja pro české posluchače, ale navíc je i dnes jeho excelentním použivatelem. Také co se týče bookletu, je to po dlouhé době opět nějaký titul, který mě oslovil už svým obalem. Nejen, že je přehledný a informačně všeobjímající, ale navíc je i esteticky velmi vyvedený.

Píšeš moc pozitivně, vyčítají mi poslední dobou někteří přátelé. Jenže ač jsem se snažil, negativní poznatek jsem v souvislosti s tímto albem bohužel neučinil. Snad jen drobným chmurem jsem se chviličku zabýval, proč je na albu zaměřeném na texty nahrávka písně Lokálka, jejímuž textu je díky technické kvalitě nahrávky rozumět jen s vypětím všech sil ... No ale autenticita té nahrávky a následná střelba z perkusních revolverů je tak silná, že jsem nakonec usoudil, že do "výboru z díla" vlastně patří. Konec konců - banjo je tam slyšet výborně. A banjo, to mám s Marko Čermákem spojeno asi nejvíc. I když toho Hardyho už se asi niky nezbavím...

Sdílet na...

| Více...