Stalo se lidovým zvykem bíti do Jana Nedvěda ze všech stran a prakticky za vše. V mnoha případech oprávněně, ale v některých případech i jen tak ze zvyku, když se řekne "Nedvěd", tak to musí být špatné. Původně jsem toto povídání ani nechtěl psát, desku jsem měl v plánu odzívnout a říct: "další vykrádání pokladnice lidových písní", ale pak ke mně doputoval odkaz na recenzi O. Bezra a vzápětí pak i názory některých mých známých na tuto desku, které byly očividně vytvořeny na základě přečtení té recenze a nikoliv na základě poslechu té desky, a to jsem si řekl, že tady už přestává veškerá legrace.
Kolega (smím Vám tak říkat, pane kolego?) Bezr je dlouholetým a fundovaným odborníkem na téměř jakoukoliv muziku. "Téměř jakoukoliv" píšu záměrně, protože v případě recenze "československých lidových písní" Jana Nedvěda poměrně přesně charakterizoval jednotlivé komponenty díla, přidal i značnou dávku sarkasmu a přesto - zůstal zcela mimo mísu. Podařilo se mu dílo analyzovat sice relativně přesně, ale ve vzduchoprázdnu - bez znalosti souvislostí s děním v žánru. Pokud by znal souvislosti a vývoj žánru, jakož i činy páchané na poli exploatace lidového kulturního odkazu v našich žánrech, vyšla by mu deska Jana Nedvěda takřka opačně. Proč?
Jan Nedvěd se touto deskou dostal do pozice, řekněme, Evy a Vaška. Poměrně sterilně přezpíval dvacítku lidových písní a je evidentní, že v tomto případě posloužil pouze jako interpret a svým jménem jako kasovní tahák. Z Jana, jak ho známe v posledních letech, toho tam mnoho není. Poměrně disciplinovaně se drží evidentních producentských příkazů a zůstává i ve svých emocích uměřený. Producent jasně chtěl slavné jméno a známý projev, ne však excesy. A tak deska dopadla interpretačně lépe, než poslední Janovo album (při písni Rybník se mi nadále dělá nevolno, podobně jako při výslovnostních a intonačních manýrách toho alba) a dopadla mnohonásobně lépe, než podobný projekt Sester Steinových, který vyšel shodou okolností také v minulých týdnech a také kořistil z pokladnice lidové tvorby (jo, kolego Bezře, Štajnovky si poslechněte!). Hudební doprovod je přiměřeně studiový a přiměřeně pestrý, aby to nebyla jen kytara. Pokud bych tedy měl psát, čí je to album, tak ne Nedvědovo, ale spíše Milana Plechatého. Ten totiž písně vybral, zaranžoval a nahrál podstatné množství nástrojů, měl i hudební režii a pozval osvědčené a tradiční studiové hudebníky, kteří zahrají cokoliv - v dobrém i zlém? Vše je tedy s rutinou výroby písní na běžícím páse, ale nakonec proč ne, konfekci kupujeme skoro všichni a taky to s ní jde. Podstatnou výhradu bych měl snad jen proti těm "československým" lidovým písním - to je samozřejmě nesmysl, československé mohly být třeba písně budovatelské, ale folklór československý neměl čas vzniknout.
Držíme tedy v rukou dílo nikoliv odsouzeníhodné, ale spíše průměrné, neurážející, ale ani neuvádějící do euforie. Když budeme potřebovat hned teď folklor v nefolklorním provedení a nic jiného nebude na regále, můžeme vzít i desku Jana Nedvěda. Pokud potřebujete lidovky v nelidském provedení, vemte Dvě sestry. Na http://desky.ifolk.cz/ jsem dal ***
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...
Dubnové Notování
Každopádně souhlas. Ale nepodcenoval bych diváky, ...
Duben v táborské Univerzitě
Milý Spolektive, chválím tě, že své koncerty zapis...