FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(o knize Kateřiny Křížové "... a ještě kafíčko")

S určitým odstupem času se mi dostala do rukou malá útlá kniha jihočeské písničkářky, básnířky a spisovatelky Kateřiny Křížové " ... a ještě kafíčko." Kateřina mi o svých knížkách povídala při našem setkání na Vánočních prázdninách v Telči a mě nezbylo, než si alespoň jednu z nich přečíst.

Kniha" ...a ještě kafíčko" je vyprávěním jedné ze dvou sester o několika příhodách, které společně zažily v předškolním a raném školním věku.

Kniha je stejně laskavá jako například Aškenázyho Dětské etudy, neprávem zapomenutá kniha Franty Župana Pepánek nezdara, nebo Hýta a Batul amerického spisovatele Johna Habbertona. Společným jmenovatelem je zpětný pohled na dětství, ať jde o vyprávění tatínka (Aškenázy), pamětníka (Franta Župan), nebo laskavého a dětmi týraného strýčka (Habberton).

Kateřina Křížová nás v úvodu upozorňuje, že nás nepustí ke slovu a svůj slib plní. Přesvědčuje nás, že mít dcery a ne syny není zárukou rodičovského klidu a pohody.

Už dlouho jsem se při čtení nesmál nahlas, ale u knihy Kateřiny Křížové se mi to stalo prakticky u každého příběhu. Vynalézavé holčičky si hrají na vykořisťované dělníky v manufaktuře a zničí mámě téměř všechny vidličky, naplní všechny rohlíky masem na sekanou, ničí mamince nádobí při organizaci jídelny.

Autor je spisovatelem tehdy, když dokáže prožitý, vyslechnutý nebo vymyšlený příběh povýšit nad obyčejné vyprávění.  Kateřina Křížová má zdánlivě stručný a jednoduchý styl. Jenže vtáhnout takto čtenáře do příběhu je velmi těžké a Kateřině Křížové se to daří měrou vrchovatou. Její kniha je z rodu nepilovských vyprávění, kdy pár řádků vypoví více, než řada souvětí. V jednoduchosti je síla, ale takto psát, to není každému dáno.

Dalším příjemným překvapením jsou ilustrace. Ty Kateřina svěřila svému synovi Richardovi, který měl v době jejich tvorby dvanáct let. Nejde ale vůbec o použití dětské kresby vybrané ze synovského skicáku. Malý ilustrátor zhotovil své kresby tématicky ke každé kapitole a ještě dětská ruka vypovídá o velkém výtvarném talentu.

V jednotlivých příhodách čtenář rodič pozná i sám sebe. Čtení knihy"? a ještě kafíčko" vrátilo i mě o řadu let nazpět, kdy mé dvě dcerky zlobily velmi podobně. Z každé jednotlivé části knihy vyzařuje láska v rodině autorky. Tatínek a maminka jsou většinou odsouzeni jen k lámání rukama a k likvidaci škod, ale láska nakonec vždy vítězí. Laskavý a pracovitý tatínek se nakonec projeví jako člověk, který dokáže provádět stejná alotria jako jeho holčičky. Na rozloučenou se starým bytem potrestá nového nájemníka s poetickým jménem Potkán tím, že na jeho přání mu byt předá čistý, ale vytapetovaný těmi nejlevnějšími a nejošklivějšími tapetami.

Loučení s bytem znamená nejen konec knihy, ale i loučení s raným dětstvím. Autorka nám v závěru slíbí nové povídání s hrnkem kávy a vlastnoručně upečeným štrúdlem podle babiččina receptu.

V éře thrillerů, rozervaných literárních hrdinů a dalších"hrdinů naší doby" je kniha"... a ještě kafíčko" návratem ke krásné a laskavé době dětství. A to není v této době, charakterizované Country rádiem jako neklidná, málo.

(Knihu"... a ještě kafíčko" vydalo v roce 2004 nakladatelství Rodiče, s r.o. Praha. Kniha má 86 stran a doporučenou cenu 125 Kč. Objednat ji lze i na internetové adrese www.rodice.com.)