Až do okamžiku, kdy mi CD bylo doručeno spolehlivým poslem s tím, abych se s kapelou seznámil, jsem o ní v podstatě netušil, resp. nepamatuji si, že bych tušil. CD tedy nemělo u mě žádný předsudek či očekávání. Bohužel, po poslechu tu už přeci jen nějaká ostražitostní informace uložena bude.

Skupina Pranic pochází z Turnova, je pětičlenná, autorem naprosté většiny písní je kytarista O. Halama a nástrojové obsazení je víceméně klasické - zaujme snad jen akordeon a "dechový kontroler" (co to je, proboha?). V takovéto sestavě je ale těžké na poli folku upoutat a prorazit. Tady pak zbývá už jen repertoár. A ten je, řekněme to hned na začátku, velmi nevyrovnaný. Hned první tři písničky ho v podstatě charakterizují - úvodní eponymní "Pranic" o vzniku světa na biblickém podkladě je tak neuvěřitelně naivisticky napsaná, zahraná a zazpívaná, že se to takhle dneska neservíruje už ani dětem v nedělní škole. Druhá "Jednou" je typicky folkově mdlá a teprve třetí "V maličké kavárně" má švih a nápad, a melodická stavba, harmonika a (paradoxně tentýž) zpěv dodávají písni atmosféru. Prostý, leč moudrý text a zapamatovatelný hudební nápad v refrénu utkví v paměti v tom dobrém slova smyslu. Podobná je i "Ještě chvíli" a také Milování. V písni "Kalendář" skupina trochu připomíná Nerez z let osmdesátých, je ale otázka, zdali je to dneska ještě dobře. Ve skladbě "Nad Prahou" opět padá řemen, i přes, nebo právě pro bluesové názvuky. Blues se nehraje, to se musí cítit. V "Jaký je náš svět" a "Z října listopad" už řemen natrvalo leží na zemi, jakkoliv se mi u první jmenované melodicky vybavila taková ta píseň o koňovi, také z let osmdesátých od Folkteamu (?). "Nezazpívám" a "Já sama vstávám" připomíná trošku inspiraci šansonem H. Hegerové. Mezi příjemné křehké romantické písně patří skoro závěrečné "Vyznání stárnoucího muže" a "Nezapomenu". Nechybí ale ani nervózní sociální agitka: "Apokalypsa".

Většina písní na albu je spíše ve volnějším tempu, skupina výrazným předsazením zpěvu před nástroje a současně zpěvem jednoduchým a prostým klade důraz na textové sdělení, mnohdy ale sděluje věci pro sebe asi důležité, významově či pocitově, ale nedokáže vypíchnout sdělení, které by z nich mělo plynout pro publikum. Tématicky se pohybuje v oblasti námětů inspirovaných přinejmenším vírou, většinou však v obecnějším, než jen náboženském smyslu, hledáním smyslu života a podobně. Problémem je, že tato témata jsou tak frekventovaná, že je lze již jen těžko uchopit nějak nově. Skupina zůstává tedy u vlastních otázek, a tedy i tak trochu introvertní, a tím i v některých případech nezajímavá. Tam kde převáží všeobecná poezie to ale nevadí. Suma sumárum - polovina písní na desce má co říct, druhá je vatou. Proto jsem na  www.ifolk.cz/desky dal taky polovinu bodů: *****