FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Více méně, a už ne úplně ortodoxně, bluegrassový festival Jamboree je ve Strakonicích silně zakořeněn. V sobotu 9. července se konal další ročník, jehož pořadové číslo se mi nepodařilo zjistit. Prostorný areál Panské zahrady kousek od hradu je vybaven spoustou míst k sezení, včetně krytého a nově vybudovaného pódia.

Zahájení připadlo na Poutníky a to proto, že po vystoupení uháněli směr Košice u Tábora, kde je čekal další koncert. Tato hudební legenda zahrála částečně to, co posluchač zná, například Pojďme se napít (což pěkně vybízí k podpoře piva místního pivovaru Dudák, mimochodem výborné kvality), Až uslyšíš hvízdání, nejslavnější Panenka či orchestrální Čtvero ročních období, kde nejvíce vynikne individuální umění muzikantů. Anebo i méně známé skladby Mír s tebou a ještě jedna, kde neznám název, zabývající se tématy pro současnost nezbytnými, tématy lásky a míru. S koncem jejich programu přišel déšť. 

BG Cwrkot - to je kapela s 33letou historií hrající tradiční bluegrass tak, jako v zámoří. Na jeden mikrofon bylo možno slyšet skladby s čistě anglickým textem včetně jedné, se kterou získal 3. místo v jodlerské soutěži. Prostě partička zajímavých lidiček kolem Petra Brandejse. Objevili se zde znovu po 10 letech. A déšť ustal. Hudba též ve stylu amerických lidovek, ovšem v modernějším stylu, to je uskupení Kósavá deka z Brna. Tady už bylo slyšet opět češtinu. Tys jediná věnovaná ženám či tajemně zamilovaná Proč. Celkově působili "betálně" uklidňujícím dojmem. „Namaluj smích bílou a modrou"… Co jiného si myslet, když s písní Svítání přišel déšť č.2.

Druhá polovina festivalu začala na folkovou notu. Za původně avizovanou kapelu Přelet MS dorazila, a tím vytrhla trn z paty dramaturgyni Ilon Leichtové, Pavlína Jíšová s kapelou sestávající z Šany a Adély a Oldy Bohadlo. Úvod necelé hodinky hraní připadl na Větříček rozfoukaný, snad aby rozehnal mokrá mračna. Což se ke konci jejich bloku zdařilo. Zazněly známé hity Tanči Marie, Andělé jsou s námi, Já, písnička nebo Žába. I mnohé další. Pohoda a klid do uší lačných příjemných tónů.

Po nich dorazila spousta energie a s nimi kapela, co asi mockrát na Jamboree nechyběla - plzeňský Cop s protagonistou Míšou Leichtem, který zde s lehkým vtipem jemu vlastním festival moderoval. Ke slyšení byly známé písně Mávej, Stůj, Tajný přání, Žlutá kytka a taktéž i tři novinky z týden starého CD, které taktéž sklidily pozitivní ohlas. Cop se nedá oposlouchat, když nadchne a dává radost z krásných písniček.

Vrchol festivalu připadl na country styl Věry Martinové se skupinou Meritum. Hned zkraje přišlo zahřátí Pod sluneční bránou, smutně krásná Náruč planejch růží, Jukebox ze zapadlého baru (a nejnovějšího CD Meritum) a spousta známých i méně známých pecek, až po Až na vrcholky hor (které musí Věra vždycky zahrát) a Nebe, peklo, ráj.

Zkrátka fajnový den, kdy nevadila ani voda shora padající. Vysušila ji spousta nezdražené energie tryskající z pódia. A taky vzpomínka na všímavou a zajímající se slečnu ze stánku s klobouky a medovinou.
Miluj a medituj.