Jihočeská hudebně - divadelní kapela Rybníkáři, to je uskupení, které 17. února zavítalo do kulturního domu ve Veselí nad Lužnicí coby host pořádající kapely Jen tak tak a zdejšího hudebního cyklu Folk mezi řekami. Mezi Lužnicí a Nežárkou představili svůj program, který je po muzikantské stránce zaměřen k trampskému stylu s prvky country či swingu. Její historie sahá do roku 1988 a kromě hudební produkce jsou známi svými divadelními představeními s vodnickým či pirátským zaměřením pro děti. Duchovním otcem je Jiří Krška Kolumbus, autor písní ovládající hru na kytaru a foukací harmoniku. Jeho žena Madla Markéta Kršková hraje na kytaru a Jarda Bicera Anťák na baskytaru. Tato sestava se nazývá JAM dle jmen jmenovaných. Jiná sestava - tvář (jak sami říkají) vystupuje, pokud je na programu něco vodnického, resp. pirátského.

Od počátku z nich vyzařoval klid a pohoda. Diváky s sebou vzali na toulky přírodou s "vodním" zaměřením. Písně větrů, Vodník (ale ne ten jihočeský, nýbrž z Berounky) nebo Lodní pytel. A pro změnu se skladbou Můj barevný svět zamířili do náruče swingu. Karlínský nábřeží nás ponořilo do cestovatelských vzpomínek v retro stylu. Stejně retro zněl i přídavkový Mackie Messer.

Jak bylo řečeno Pavlem Jarčevským, kapelníkem Jen tak taku, tohle jsou prostě renesanční lidé. Ať pírka jejich písní letí tím správným směrem.
Více info o kapele i jejich vystoupeních na www.rybnikari.cz.

A co domácí Jen tak tak, který tradičně zahajoval? Představili svůj známý program. Pozvali nás na velký šálek dobře odpíchnutého folku, na ucho pověsili náušnici jemné nostalgie, přidali obejmutí plné energie, včetně jednoho karetního (nebo deštivého?) blues, zavzpomínali na kdysi promarněnou nádražní lásku a spolu s andělským hlasem Lenky Martinů popřáli život.

Podvečer strávený ve veselském kulturním domě opět nebyl Ztracenej čas a mohli jsme odtud odejít klidně spát.

Kdo by se chtěl podívat na další koncert z cyklu Folk mezi řekami, nechť se staví 31. března, kdy pozvání domácích Jen tak taků přijala štika ve folkovém rybníčku, kapela Spolektiv.

A jedna perlička na závěr. Bylo úsměvné sledovat mistra zvuku Jiřího Koláře a jeho pokus umístit na jeho zvukařský stolek plechovku s pitím. Vymyslel to bravurně. Převrátil ji až v okamžiku, kdy byla prázdná.

Foto: Stanislav Tošner

Jen tak tak v zápalu hraní.	Andělský hlas Lenky Martinů.
Rybníkáři...	...a jejich úsměvy.
Nová generace posluchačů.	Jiří Kolář, mistr zvuku.