Hledání vítěze 57. ročníku Porty pokračovalo na Jihomoravském oblastním kole, které se uskutečnilo 29. dubna v brněnském Café Práh. Pojďme si tenhle nabitý ročník přiblížit představením jednotlivých interpretů.

Na Vteřinu - Výrazná porce energie přišla hned na začátku soutěže v podání skupiny Na Vteřinu z Kopřivnice, která hraje písně Lubomíra Svobody, který je hlavním autorem kapely. Texty převážně popové, milostné a přímočaré. Kapelník se sympaticky přiznal, že s otcem poslouchal staré desky z Porty a opravdu ho nenapadlo, že jednou bude s kapelou vystupovat na oblastním kole Porty. Nejlépe jim seděla pomalejší poslední Pod kůží. Pokud zpěvák získá větší interpretační jistotu, tak je to přesně ten typ písně, kterou komerční rádia hrají, tedy jasná nosná melodie a jednoduchý milostný text, který má výrazný slogan. Osobně se mi líbila dynamická klávesová linka poslední písně Natálie Mikeráskové, která byla minimalistická, ale funkční. Kapela hraje rok a bude zajímavé sledovat, kam se dalším hraním posune, rozhodně jim to příjemně šlape.

Because of Blue - Kapela, která vznikla také poměrně nedávno v covidovém období spojením muzikantů Heleny Křečkové (kytara), Jiřího Zapletala (kytara) a na basu hrajícího Vojslava Ketmana. Kromě Brňačky, Heleny Pomněnky Křečkové, jsou spoluhráči z celé Moravy a předvedli tradiční blok autorských trampských písní, které měly atmosféru i nostalgii. Svého posluchače by na Portě i u osadního ohně určitě našli, však po jedné z jejich písní se od diváků ozvalo i adekvátní „umí“. Skupina se rozloučila ostravským Fajným blues. Muzikanti působili uvolněně a bylo vidět, že je spolu hraní baví a pohoda se jim podařila přenést i na publikum.

Štěpán Hulc - Frontman brněnské skupiny Nebeztebe, který se díky pauze kapely představil jako samostatný písničkář. Štěpán je výborný instrumentalista. Připravil si písně vážné i angažované. Rozhodně to byla silná výpověď a přidal k tomu i vysvětlující průvodní slovo, kterým příběhy uváděl do kontextu. Všechny písně - Rez, Silencio i Mariupol - v sobě nesly jasné protiválečné poselství. V poslední písní Štěpán použil i rychlou deklamaci textu a další typické prvky signifikantní pro Nebeztebe. Neskutečná energie poslední písně mi vyvolala husí kůži a nejen mně. Výborně u ní využil bass oktáver a stompbox (elektrický kopák na živo), což přidalo na naléhavosti. Je dobře, že takové písně vznikají a zazní před publikem.

aKamarádi
foto: autor

Kat a Combo - Brněnská formace sdružená kolem autorky a zpěvačky, Kateřiny Mrázkové byla i díky dvěma sehraným hráčům violoncella (Eva Kovalová, Pavel Šabacký) opravdu příjemná na poslech. Vše dobarvil střídmou funkční basou Jarda Šistek. Dramaturgicky to sedělo, protože každý z dosavadních účinkujících nabídl něco jiného, což bylo i dílem náhody, ale rozhodně to zafungovalo v jejich prospěch. Vystoupení zahájila Kateřina svojí vlajkovou písní Ženská ze sekáče, která sice není textově příliš silná, ale na úvod se hodila. Následovaly písně Pojď dál a Až dopiju. Příjemný blok písní sehraných muzikantů.

Michaela Šobová - Členka kapely HeSki, která vystoupila jako sólový interpret se svojí autorskou tvorbou. Zazpívala tři převážně melancholické písně. Uvedla, že skládá především, když jí není na duši dobře, proto jsou její písně převážně smutné. Z hlediska textů byl trochu problém s přízvuky. Krátká slabika zazpívaná dlouze dělá z „boje“ po prodloužení „bóje“ atd. Hlas velmi pěkný a čistě znějící. Její doprovodná kytara byla trošku jednoduchá, ale celkově Michaela zapůsobila příjemným civilním projevem.

Helča - Další členka skupiny HeSki. Už se trochu nabízelo vystoupit s předchozí interpretkou dohromady, ale rozhodly se pro samostatná vystoupení. Opět krásný čistý zpěv a trochu optimističtější vyznění durových písní. Příště snad opět spolu, protože společný potenciál tam je.

Napoli - Další skupinu z Brna (přesněji z Kraví hory) jsem neznal, ale přišla stylově osazena klobouky. Výborná recese v textech i tanečním provedení, ale přitom s přehledem zahraná. Nosný refrén poslední písně Brufen „Já si nic nemyslím“ se mohla stát sloganem dne. Rozhodně parádní parodické vystoupení, které dalo vzpomenout na skupinu Honzíci (projekt Jana Fice), ale daleko zábavnější. Výborná trubka zase připomněla tvorbu Ivana Mládka, ale hlavně kovbojské dada texty a naprosto vážný výraz aktérů. Na závěr finální „morrisnovský“ tón, který odkázal na The Doors, byl už jen třešnička na dortu ze sena. Nehrají spolu dlouho, ale až se vyhrají, tak to bude skvělé.

Karpatrio
foto: autor

Heart Voices - Duo, které tvoří Jana Cenková a Kamil Lauš, znám z četných vystoupení v Café Práh a na jejich andělský souzvuk hlasů jsem se těšil. Oceňuji české texty, i když v intonaci je to tlačí do angličtiny, což občas způsobuje záměnu krátké slabiky za dlouhou, ale dalo by se to brát jako výrazový prostředek. Písně éterické a je vidět, že jako partneři můžou často zkoušet, protože jsou neuvěřitelně sezpívaní. Minimalistický hudební doprovod dával rozkvést vokálům. Opravdový zážitek.

VJT - Další sólový vystupující, Vojtěch Němčok Březík, o sobě uvádí, že je zlínský Brňák i brněnský Zlíňák. Bohatě využívá looper, ale chtělo by častěji hrát, aby se zbavil trémy, která ovlivnila jeho výkon na pódiu. Texty složitě propracované se snahou o upřímnou autorskou výpověď. Rozhodně stojí za to se do jeho písní zaposlouchat.

Václav Svoboda - Autorský projekt písničkáře Václava Svobody byl dalším pop-rockovým vystupujícím, který předvedl bohatý zvuk v plném kapelním obsazení. První saxofon v soutěži a hned skvěle zahraný Radimem Krupicou. Zvláště poslední píseň Řasy má potenciál pro vysílání komerčních rádiových stanic i včetně jednoduchého sdělení v textech, která v éteru preferují. Sehraná kapela byla rozhodně žánrovým zpestřením programu, ale větší přínos pro ně bude mít nějaká rocková soutěž jako Líheň, která je propojí s adekvátní scénou, na které mají šanci prorazit, protože potenciál opravdu mají.

Olaf - Harmonikář Olaf zahrál tři své písně - Svatební, Bára, Náhoda. Vystupující z Luhačovic a první tahací harmonika v nabitém programu sobotního dne oblastního kola v Brně. Přiznal se k trémě, ale na jeho výkonu nebyla poznat. Nicméně větší „drive“ (či dravost) a jistota písním jen prospěje. Sympatické vystoupení introvertně působícího písničkáře, který hraje pro radost.

Meloděj
foto: autor

aKamarádi - V roce 2019 vyhráli oblastní kolo Porty v Brně, která byla zároveň jejich prvním vystoupením. Od té doby se tuhle blanenskou kapelu vyplatí sledovat nejen kvůli výborným instrumentálním výkonům, skvělému zpěvu Elišky Fišerové i propracovaným textům kapelníka Martina Dyčky. Předvedli svěží dramaturgii a mezi dvě rychlé písně (Frikulín a Mamko já su v televizi) vložili úžasnou pomalou píseň Tak silnou krásu, která je dle mého názoru jednoznačným hitem, ale jelikož má text, který obsahuje myšlenku, tak na komerčním či celoplošném rádiu nezazní. To není povzdech, ale autentická odpověď hudebního dramaturga Radiožurnálu, který o jiné písni tvrdil, že ji stanice nemůže hrát, protože píseň obsahuje myšlenku. Tady je to stejné a je to ke škodě posluchačů. Ještě se vrátím ke zpěvu Elišky Fišerové, která uzavřela trojici vystupujících z kapely HeSki a ukázala výbornou práci s hlasem, který bere dech. Ještě je potřeba vyzvednout citlivý výkon na bicí, který předvedl František Hasoň. Rozhodně se vyplatí aKamarády sledovat, protože je to zážitek.

My2 - Další hudební parádu přineslo vystoupení dua – Michal Dufek (kytara) a Jan Kouba (dobro). Instrumentálně přesvědčivý výkon, který strhnul publikum a vyvolal nadšenou reakci diváků. Textově se mi nejvíc líbila píseň Pojď půjdeme spolu, protože se snažila hledat pro žánr netradiční slovní spojení. Sestavu jsem neznal a o to větší to bylo pro mě překvapení. Sami sebe označují jako novou formaci, a jestli budou takhle pokračovat, tak se máme na co těšit.

VoHuBa - Pětičlenná kapela VoHuBa ve věkovém rozmezí 11 - 17 let, která funguje od roku 2018. Za tu krátkou dobu bodovala v řadě hudebních soutěží pro děti (např. 1. místo na Bráně 2020, 1. místo na Dětské Portě 2021, 1. místo na Jizerské notě 2020, 1. místo na Olešnickém kvítku atd.) Dívky mají v repertoáru už více autorských písniček, ale na covery ještě úplně nezanevřely. Vokální hudební banda – to je rozklíčovaný název skupiny. Pro letošní rok si dívky připravily dvě své autorské písně a jednu od známé skupiny Imagine Dragons. Osobně se mi víc líbila interpretace autorských písní. Je pravdou, že nízký věk účastnic nehrál v kvalitě vystoupení roli, protože byly suverénní. Možná by chtělo být na pódiu více spontánní, aby bylo cítit, že je hraní baví, protože takhle sehraná mladá kapela se jen tak nevidí. Držím palce při dalším hudebním vývoji, protože mají rozhodně šanci na úspěch u širšího publika.

Vyhlášení výsledků
foto: autor

Karpatrio - Jako energetický nápoj zapůsobilo v maratonu účinkujících vystoupení tohoto tria. Flétna jako od Jethro Tull nebyla jedinou předností skupiny. Sehraní jsou úžasně a vsetínská scéna, ze které vzešli, má novou hvězdu, jejíž písně by v kraji měly znít ze všech hospod a provozoven. Textově i hudebně mi poslední píseň zněla jako od Fleretu, ale kupodivu působilo Karpatrio více našlapaně a nadšené ovace publika potvrdily, že zahráli skvěle.

Meloděj - Pod poetickým názvem Meloděj se skrývalo další překvapení hudebního dne. Precizně provedené vícehlasy, které pohladily po duši. Je neuvěřitelné, že jde do setu tří písní vložit tolik emocí i muzikantských zkušeností. Výtečné vokalistky i vyhraní muzikanti dali vzpomenout na skupinu Koňaboj, kterou někteří z nich prošli. Jediný cimbál, který v soutěži zazněl a Lukáš Růžíčka zahrál citlivě na výbornou. Rozhodně se vyplatí na tuhle žánrovou kapelu přijít na koncert, protože dostanete velkou porci dobré muziky.

Saša Niklíčková - Výrazná autorka i interpretka si připravila tři písně – Valentýn, Jahodový úplně a „cohenovku“ Vem ovci, kterou nemáš rád alias Ale lůj jo, která spolehlivě zbořila sál, díky rozesmátému publiku. Kdo Sašu neznal, tak byl určitě pozitivně naladěn na další poslech jejího alba Zmačkaná žena, které vyšlo v roce 2020 u vydavatelství Galén. Saša se rozhodla ulovit "oblastního bobříka", tj. objet všechna oblastní kola, brněnská účast je šestá.

Two Doo - Lahůdku na závěr poskytlo vystoupení netradičního hudebního seskupení, které bylo postavené na zpěvu (Irena Podlásková) a didgeridoo (Mira Eisenvort). Rytmické a epické. Rozhodně zajímavé spojení didgeridoo a poselství v písních, že všechno dobře dopadne.

A jak to nakonec dopadlo...

Výsledky
1. My2
2. aKamarádi
3. Meloděj
4. Karpatrio

Ocenění
Aktuální autorské písně – Štěpán Hulc
Za instrumentální výkon – Karpatrio – flétna - Božek