FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Už šestý ročník tohoto festivalu proběhl v Zádveřicích u Zlína o třetím červencovém víkendu. Festival se stává stále více v rámci našich žánrů multižánrovým, a to je dobře, navíc se ukazuje, že publikum je nejen tradičně naladěno, ale že ochotně vnímá i novinky. Posuďte sami.

V pátek večer začínali Nezmaři, proložení duem Bárka v sestavě harfa a violoncello a s repertoárem vskutku celosvětovým, publikum bylo zajímavou hudební vložkou uneseno. Dvakrát dostal slovo v pátek bluegrass v podobě skupin Hazard a Monogram. A mezi nimi vystoupila Lenka Slabá a Triolla, kterým se dokonale povedlo spojit dnes už vzdálenou hudební minulost Lenky Slabé s její aktuální snahou opět se zařadit do folkového proudu.

V sobotu hned v poledne byla změna – místo Jiřího Veissera zaskočili Oldřich a Adéla Bohadlo. Hráli zejména písničky z jejich nového CD Mateřská dovolená, písničky romantické i dynamické, s texty s mírným nadhledem i poetické. Adéla za ta léta pěvecky vyspěla a předvedla celou škálu výrazů, pro zájemce o CD poznamenám, že samotné CD je velmi pestře a zajímavě instrumentováno. Adéla se pak ještě na pódium vrátila, aby vyplnila čas do příjezdu skupiny Cop, kdy v jejím případě došlo někde k nějakému časovému nedorozumění. Adéla zazpívala písničku z repertoáru Pavlíny Jíšové a zarecitovala jednu ze Skácelových básní. Pak už nastoupili Copáci a zahráli svůj standardní repertoár a publikum bylo velmi spokojeno. Dalším představitelem mladé folkové generace byla skupina Zkusmeto – trošku s napětím jsem čekal, jak ji publikum, přeci jen spíš tradičně naladěné, přijme, ale vyšlo to na 100%. Zkusmeto jsou osobití, je jich hodně, a tak i v písních, kde by se dalo čekat jisté váhání, to vyvážili instrumentálními výkony. Prostě zahráli perspektivní folk.

A pak už šla samá známá jména: Vojta Kiďák Tomáško naprosto souzněl se svým publikem, Bokomara zahrála věci ze svého nového alba k 40 letům existence – trošku výrazový posun, ale z CD se to bez problémů naposlouchá. Klasika ovšem taky nechyběla. Prvním vrcholem večera byla skupina Marien, už se o ní dá psát jako o žánrové jistotě festivalů, autorský a aranžérský rukopis Víti Troníčka je nejen charakteristický, ale už se stává jistým etalonem téhle muziky. Pak se na chvíli zrychlilo, s dalším bluegrassem přišla skupina Forget a já konstatoval, že bluegrass jako příjemné rozptýlení mezi, řekněme, „uměním“ opravdu funguje. Závěr patřil Kamelotu a já opět ocenil, jak i na pódiu písničky zní stejně jako z CD – to se málokteré kapele povede a svědčí to nejen o autorských, ale i o aranžérských kvalitách Romana Horkého. Bylo to příjemné, upřímné vystoupení, které končilo hodně po půlnoci.

Dá se konstatovat, že festival se opět povedl nejen po hudební stránce, ale i po návštěvnické, i z hlediska počasí, a splnil i svoji tradiční charitativní úlohu – získat prostředky pro nadstandardní vybavení onkologie ve Zlíně. A příprava dalšího ročníku Bund zelených už je v plném proudu.
MK