FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nápad odložit Trampské Pikovice o týden kvůli počasí se ukázal jako výtečný, počasí v sobotu 21. září bylo vysloveně festivalové, Sázava i festivalová louka byly v pohodě, a tak se v 11 hodin mohlo začít.

Otevírala Mandala, vítěz online hlasování o účast v Pikovicích. Zahráli pěkný pop folk, s názvuky trampské písně, nezapomněli na Kamínkářskou modlitbu. Pak další vítěz, tentokrát vítězka Porty, Alena „Alishi“ Střelečková. Trošku měla smůlu, že publikum ještě nebylo komplet, trošku štěstí, že ti kdož dorazili, pozorně poslouchali a rozuměli jí. Nicméně její tvorba asi nejlépe vyzní v klubech nebo na specializovaných festivalech. Ukázala, že umí, snad jen dramaturgicky se ne úplně trefila, chyběly mi její rádiové hity. Po ní nastoupila už kdoví kolikátá stále stejná verze Sekvoje, hrají pohodovou trampskou muziku, občas akcentovanou naléhavým zpěvem Oldy Dolejše.

Potom nastoupil Jindra Kejak, předvedl standardní výkon „romantického hovada“ – jen jsem si všiml, že asi v 5 písničkách velmi podobně vyjmenovával, co všechno by holce dal. Antikvartet předvedl vystoupení plně podřízené památce Dušana Vančury a proto i trochu roztříštěné. Ukázalo to textovou všestrannost Dušana Vančury, ale prostě texty pro Františka Nedvěda vedle textů pro Spitituál Kvintet a Antikvartet působily jako pěst na ucho. Následující Epydemye poprvé publikum roztančila pod pódiem, jakkoliv to rozhodně není trampská kapela, vědí jak na které publikum a zejména vědí, jak podat i závažnější témata svých písní tak, že lidé bez dechu poslouchali. Lokálka zahrála svůj standardní repertoár se standardním pobavením publika, nezapomněla ani na Zahraničního studenta.

Jan Matěj Rak
FB Trampské Pikovice

Žalman a spol. potěšil vyváženým výběrem písní známých i méně známých, nesoustředil se jen na hity, ale v mnohých vyvolal vzpomínky na písničky, na které už třeba i pozapomněli. Jan Matěj Rak měl přijet se svým otcem, ale změna termínu to nedovolila (podobně jako Paběrkům a Taxmenům), a tak vystoupil sám. Předvedl svou kytarovou virtuozitu i okouzlení muzikou třicátých let včetně původních verzí starých trampských písniček. Nechyběly ani instrumentálky. Finále tvořili Pacifik a Schovanky. Pacifik průběžně mění repertoár na vystoupeních, a tak jsem zase slyšel něco jiného, než třeba na Folkové Ohři a jinde, kde jsem se s nimi letos potkával. Schovanky naopak zahrály klasiku ze svého repertoáru a přidávaly asi pětkrát, až jsem měl pocit, že trochu utrápily svého basáka.

Festival provázela výstava Marko Čermáka i Jaroslava Foglara a spousta soutěží, ta nejvýznamnější byla o nejhezčí placku. O tom rozhodovala jak odborná porota, tak publikum a placky pak bylo možno zakoupit, výtěžek šel na charitativní účely, podobně jako další sbírky na vytopenou trampskou dvojici. Nechyběla ani soutěž o Železného trampa. Díky celému týmu kolem Tomáše Tichého, že se festival opět vydařil.