FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Ano, tak nějak lze nazvat 45. týden, který v táborském centru Univerzita byl nabitý folkem.

Jako první do něj v úterý 5. listopadu dorazil Robert Křesťan s Druhou trávou, aby zde zahráli to nejlepší z více než 30 leté historie včetně skladeb z jejich posledních alb Díl první a Díl druhý.
Impozantní aranží písně Úsměv Cyrana započali před zcela zaplněným sálem svou "šou". A dál vše jelo jako na drátkách. Perfektní zvuk, Robertova vřelost a umění muzikantů pevně usadilo všechny do židlí a uvedlo do plného zaujetí. Tady je opravdu třeba poslouchat texty. Každé slovo zde má svůj význam. A byla slyšet opravdu jen ta v písních. Žádné navíc kromě občasného představení písní a poděkování za potlesk. Čas tak krásně utíkal (škoda narušení zbytečně dlouhou přestávkou). Od Kam složíš hlavu, Zůstaň, Kouzelnice, kterou na koncertech hrají teprve krátce, přes Kdybys mě zabila dospěl do finále se čtyřmi přídavky. U písně Ještě není tma bylo naopak světla s krásnou, melodickou a důmyslně propracovanou muzikou habaděj. Byl to balzám pro uši i duši.

O dva dny později, ve čtvrtek 7. listopadu byl připraven pobavit natěšené publikum Karel Plíhal s tradičním kytarovým doprovodem Petra Fialy, který s ním jezdí již více než tři roky. Karel se do Tábora nejspíš těšil, dorazil totiž už ve středu i s vlastním zvukařským týmem. Sál byl téměř zaplněný, zůstalo jen pár volných míst.
"Běžela liška k Táboru, nesla si pytel zázvoru.
a když se vrátila do nory, našla dva zmeškané hovory."
Tím se Karel Plíhal uvedl a slíbil, že když ho nikdo nevyfotí a nenatočí, udělá všechno pro zdařilý koncert. Že na tato slova došlo, vůbec nelze pochybovat. Sklízel obdiv za všechny ty vtipné a důmyslně složené veršovánky a slovní hříčky, které sypal z rukávu jednu za druhou. Kam se hrabou různí baviči. Před každou skladbou je měl vždy správně tématicky zaměřené. Písničky byly samozřejmě v podobně humorném hávu. Sedí topič u piana, Slon, Kde jsou, Ve skříni, Na kolech, Podzimní, Ráda se miluje - ty dozajista hodně lidí zná. A kdo by ne, pan jůtůb mu určitě poradí. Baladičnost, romantika, blues, reggae či irská lidová z Karlova pera, každý si mohl vybrat to svoje. Tohle všechno se dá na koncertech Karla Plíhala za(pro)žít.
Dle zákulisních zpráv je Karel moc fajn člověk, kterému nevadil ani začátek ve 20h, i když na svých webových stránkách uváděl o hodinu dříve a "přežil" i potřes nemocnou rukou od hlavního pořadatele. Z táborského publika byl nadšen, moc se mu zde líbilo a rád napřesrok zase přijede.

Zde je jeho několik drobných veršovánek či slovních hříček:
"Nesnesu psa v ložnici, leda že je honící."
"Kočka mající narozeniny očekává granulanty."
"Povzdech hluchoněmé: Ve znakové řeči, zdál se mi byt větší."
"Povzdech stárnoucího kata: Myslím, že byla bys radši, kdybych byl o hlavu mladší."

Páteční vystoupení kapely Folk Team byl už dopředu avizován jako jedna velká party. Na což opravdu došlo. V jejich písničkách se dají dohledat významné rockové prvky a sem tam i šanson. Jejich historie se začala psát v roce 1973 a dnes už je můžeme považovat za legendy. I to přilákalo spoustu fanoušků této nestárnoucí muziky, jejich nespoutanost a energie. Bylo to opravdu zdařilé završení folkového týdne v táborské Univerzitě, kde to kvalitní muzikou opravdu žije.

Další program najdete na www.univerzitatabor.cz.