Setkání dvou generací nebývá pokaždé šťastné, ale povede-li se, stojí za to. Tak tomu bylo před pěti lety, kdy se dali dohromady Luboš Pospíšil a Bohouš Zatloukal na straně jedné a Ondřej Fencl na straně druhé. Do té doby o třicet let mladší Ondřej Fencl v podstatě tvorbu Luboše Pospíšila a Bohouše Zatloukala neznal. Po diplomatických jednáních na „nejvyšší úrovni“ se znovu narodila kapela 5P. Krom klávesisty, kytaristy a zpěváka Ondřeje Fencla novou pětku dotvořili ještě hráčka na bicí a výborná zpěvačka Pája Táboříková a baskytarista a vokalista Martin Štec. Výsledkem je série koncertů, velká oslava loňských šedesátin Luboše Pospíšila a samozřejmě deska. Dne 13. dubna 2011 se v Malostranské besedě konal křest nové desky s názvem Chutnáš po cizím ovoci. Z hlediště zmizely stoly a židle a kolem půl deváté byl parket zaplněn diváky. Potěšitelné je, že v hledišti nestáli jen příslušníci mojí, a tedy Pospíšilovy, pamětnické generace, ale i diváci podstatně mladší. Příjemné bylo, že za mými zády stáli Pavel Šrut, loňský sedmdesátník a dvorní Pospíšilův textař a trošku starší Petr Skoumal. O kousek dále postával Pepa Lábus, písničkář, textař a moderátor, jehož texty byly rovněž na novou desku přizvány.

Dramaturgie večer byla „střídavá“. Samozřejmě nemohly chybět skladby, na které se pokaždé čeká, ať zní v komorním provedení Pospíšila a Zatloukala, nebo se zvukem celé kapely. Večer zahájila Balada o několika papírovejch čertech a pak zněly další starší písně, které lemovaly písně z nové desky. Na desce je jedenáct skladeb s hudbou Luboše Pospíšila a Bohouše Zatloukala, buď složenou každým samostatně, nebo oběma společně. Textařsky se krom zmíněného Pavla Šruta a Pepy Lábuse na desce podílí i kapelník Ondra Fencl a jako překvapení Jan Sahara Hedl. Sahara prošel rovněž kapelou 5P a pamětníci vědí, že účinkoval v kapele Precedens Martina Němce před slavným příchodem Báry Basikové. Saharovy texty (na desce jsou dva) nebyly složeny pro desku, ale odpočívaly někde v záloze. Je dobře, že na desce znějí. Jak píseň Nenápadně teď, tak Stále jsme to my, svědčí o tom, že Sahara je vynikající rockový textař. Perfektně znějící kapela - je obdivuhodné kolik energie má postavou malá Pája Táboráková - rockově přitvrdila a sympatické je, že vokály zpívají všichni. Trochu něhy a o to více poezie k melodiím Bohouše Zatloukala přidal Pepa Lábus, zejména v závěrečné skladbě Tak vznikla zem …no, řekněte: „Ty přikryješ se řekou, já bleděmodrým plamenem, slova se spojí s větou, tak kdysi vznikla zem.“

Každý křest má svého kmotra. Ten večer jím byl Honza Haubert, frontman kapely Visací zámek. Po křtu a obligátním hození polité desky do publika jsem slyšel punkovou premiéru Luboše Pospíšila, když si v černých brýlích zazpíval s Honzou Haubertem hymnu Známka punku. Po přestávce si Pája Táboříková za bouřlivého aplausu nádherně vystřihla Mercedes Benz od Janis Joplin a poté starší střídalo nové, byť skladba Šlapala k ránu chodník (Pospíšil - Šrut) byla v jiném aranžmá nahraná již v roce 1984. V těch starších písních si každý našel tu svou oblíbenou - Píši vám, Karino, Dvě tváře: Jekyll a Hyde a další. Vše má svůj konec a tak celý večer se usmívající a zářící Luboš Pospíšil s kapelou přidali ještě Marylin, goodbye a Pojďte s námi do bludiště. Pokračoval krásný večer, v němž se neusíná, naštěstí radostí. Nezbývá, než si tuto povedenou desku koupit a poslechnout či, ještě lépe, jít na některý z četných koncertů.