FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Písničkář Pavel Lohonka Žalman si 20. března, v den 70. narozenin nadělil čtyřhodinový koncert ve slavném pražském sále. Přišla řada gratulantů včetně Miroslava Donutila a Václava Neckáře. Z chorálu při Nezacházej slunce naskakovala husí kůže.
Zatímco na Václaváku muž s pobíleným obličejem předvádí živou sochu, o pár set metrů dál, ve velkém sále pražské Lucerny, vrcholí zvukovka kapely Žalman & Spol. Neděle, 14 hodin. V šest zde začne největší koncert k 70. narozeninám Pavla Žalmana Lohonky, jež má dnes. „Takhle jsem spokojený,“ říká do mikrofonu. „To jsme rádi, tak můžeme jít na panáka,“ usmívá se zvukař Petr Michal, který připravoval techniku od 7.40.
Žalman hrál v Lucerně jistě dvacetkrát, poprvé v roce 1964 na trampské soutěži, s osadou Hvězda jihu vyhrál s písničkou Peruánský indián. „Jsem docela dost klidný, budu to prožívat, až všechno skončí. Sedmdesátka? Vůbec mě to nevzalo, navíc mi je ještě pořád šedesát devět, stáří nastane v půl desátý,“ vtipkuje.
V zákulisí čekají mísy se salámy a sýry, řízky, buchty, na křest CD Cestující muž se chladí Žalmanův Muškát Ottonel 2014, kabinetní bílé víno. Kolem čtvrt na tři doráží Jaroslav Samson Lenk, bude moderovat. Chvíli poté v černém saku Václav Neckář. S Žalmanem se několikrát setkali na jevišti. „Jeho muzika je trošku jako country, pěkná,“ říká Václav Neckář.
Předávají se první dary. Dva Moraváci nesou slivovici. Síla 70, ve skleněné lampě, dílo jednoho z nich, uměleckého kováře. Když 70. narozeniny v Lucerně… „Známe se spíš jako trampi, je milý člověk, jsme dobří známí… Žalmana máme rádi, nikdy nedělal fóry, jezdil k nám na chalupu na akce bez honorářů,“ říká 58letý Jiří Vobora Jordán z Brna.
Jako jeden z prvních hostů je na místě Aleš Brichta. Stěžuje si, že „Arabáši“ jim zabrali parkovací místa, později oslavenci říká: „Popřeju ti všechno nejlepší k 21. narozeninám s DPH.“ To už se objevují další gratulanti, Robert Křesťan, Wabi Daněk, Xindl X.
Bar v zákulisí opečovává pořadatelka Lenka, profesí terapeutka. Otvírák na lahve, visící na dvířkách lednice, je v permanenci. Před 17. hodinou je na každé židli text blahopřejné písničky. „Horečka stoupá… Já už nemám trému, spíš zodpovědnost,“ říká Žalman.
V 17.40 se sál plní. Třeba 41letý Jan Komín z Prahy se těší na krásný koncert. „Žalmanovy písničky mě provázejí celým životem, tak mi přijde fajn jít ho podpořit,“ říká. Z Jaroměře přijeli manželé Alena a Čestmír Hepnarovi. „Líbí se nám jeho originalita, moc pěkné písničky, hezké texty, pohodové, o přírodě…,“ říká 39letá Alena Hepnarová.
Minuta po šesté, Samson v maskáčovém fraku vítá publikum, to Žalmanovi dlouze tleská. „Vypadá dobře, že jo? Když jsem sledoval ten zvěřinec vzadu, přišlo mi, že z nás vypadá nejmladší,“ baví Samson diváky. První host Wabi Daněk začíná písní Ranní déšť, s melodií Gordona Lightfoota, kterou proslavil Žalman pod názvem Dálnice č.5. Ten teď kolegu poslouchá od vstupu do zákulisí.
Při Outsider waltzu Lucerna poprvé zpívá, brouká si i žalmanní zpěvačka Michaela Hálková. Nové knize 70 jar písniček a povídání kmotří Miroslav Donutil. „Kdykoliv ho vidím, mám vztek, jsme jen pár let od sebe, a on vypadá takhle! Ale budu rád ještě dlouho vzteklej: píše krásné písničky, já je miluju, vážím si ho,“ říká herec a po přípitku vystřihne etudu opilce.
Aleše Brichtu, který končí Dívkou s perlami ve vlasech, střídá Robert Křesťan. Dává dylanovky Ještě není tma, Ještě jedno kafe, mezi ně vkládá Pojďme se napít, to se některé páry v sále líbají… Xindl X „s taktem mně vlastním“ volí na začátek píseň V blbým věku, pak ale hraje žalmanovku Náhradní víkend, jako jediný host nastudoval jeho písničku. Oslavenec poslouchá, tleská i manažer kapely Ivan Kurtev. „Dali si tu práci, aniž by byli na plakátech… Pecka!“ oceňuje manažer.
V 19.15 se křtí album Cestující muž. Polévá ho Václav Neckář, Samson hecuje: „Málokdy se hudebníkům tleská, když chlastaj'. Teď je jediná možnost!“ Václav Neckář jde na jeviště jako poslední hudební host, sborově se zpívá Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě i Kdo vchází do tvých snů, má lásko. Živě komunikuje s diváky, třeba při slovech 'Známky z tvých zkoušek' ukazuje rukama pětku… Velmi dojemné momenty, dlouhý potlesk.
Po přestávce přichází jubilant. Hned první písničku Ráno bylo stejný si lidé zpívají, podupává i zvukař. „Z boku jsem se dojímal, jaká je tu atmosféra, i duch folkové muziky se tu rozletěl,“ říká hlavní aktér. Následují starší kousky Čekej malá Gréto, Dej mi tón, Jantarová země, Nikdo se nesmál. Působivě zní i vypadá píseň Padly vody, v aranži kláves, elektrické kytary a ve studených, 'smutných' světlech.
Nadchází čas, kdy diváci zpívají narozeninový song. Poté dostává písničkář skotský kroj, padá návrh, aby v něm odehrál koncert. „Když se dožiju osmdesátky, tak v tom vylezu,“ slibuje, pak dostává poukaz na cestu do Skotska. „Možná přidáme výlet do palírny,“ říká baskytarista Petr Novotný. Překvapení nekončí, Roman Horký z Kamelotu nese Žalmanovi jako dar boty se slovy: „Příští prezident by mohl jeho práci ocenit národním vyznamenáním.“ Standing ovation jsou dlouhé.
Kapela hraje několik nových písní, podpořena bicími, klávesami a dechovou sekcí. Potlesk je krapet vlažnější. Jiskra přeskakuje až s Dálnicí č.5 a jakýmsi průletem písničkami Nelituj, Kdo ti zpívá, Kytky stále ještě voní, Přijela jsem v cadillacu a Náhradní víkend. K náladě večera se hodí i song Až mně bude se slovy Kde jsou sladký holky z Budějic...
Jde se do finále: Rána v trávě, Za ruku mě vem a Jdem zpátky do lesů. „Na oslavě se hraje až do rána," volá kdosi. Je vyslyšen, následují přídavky. Divokej horskej tymián, Všech vandráků múza a vrchol: kapela jde na forbínu, vedle Žalmana jeho vnuk a bez „drátů" zpívají Nezacházej slunce. S nimi vyprodaná Lucerna. Chorál, z něhož naskakuje husina. Standing ovation jsou hodně dlouhé…
„Když se objímali s Vaškem Neckářem, to jsem nemohla mluvit. Když jsem žila v Sydney, byl tam Žalman se mnou, měla jsem všechna cédéčka. A když jsem si poprvé sedla na Bondi Beach, hned jsem si na něj vzpomněla,“ je nadšená 46letá Markéta King z Prahy. Podobně Jan Komín. „Fantastický koncert, napadlo mě, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo.“ Od 80. let poslouchají Žalmana Marie a Pavel Mückeovi z Pardubic. „Byla jsem překvapená, že bylo hodně hostů. A jsem poprvé v Lucerně, to je pro mě taky velký zážitek,“ říká 58letá Marie.
Z Brna přijely Lucie Seredová (37) a Patricie Reinhardová (39). První z nich překvapil Václav Neckář, celkově ocenila pohodu i energii. „Pro mě fantastické, úžasný večer, jsem poprvé v Lucerně. Mám strašně ráda Nezacházej slunce,“ říká Patricie, jež na Žalmanových písních vyrostla.
Čtyřhodinový koncert se přelévá v autogramiádu. Když ve 22.33 končí, objímá Žalmana u schodů někdejší zpěvačka kapely Lenka Slabá. „Krásný zážitek, jsou to písničky, které mě provázely životem dost dlouho, a teď je udělali krásně s novým kabátem. Pavel je žijící legenda. Hraní s ním, to byl život, jaký jsme společně žili, myšlenky, kterými jsme dýchali všichni stejně, bylo to takové bratrství,“ říká.
Žalman míří do zákulisí. Spíš než dojetí cítí únavu. „Dám si pivo, jednoho frťana a budu to vstřebávat… Tak já jdu balit.“

Píseň pro Žalmana

Kolik písní Žalman má,
kolik nám jich dal?
V jedněch lásku, v druhých žal,
někdy se i smál.
Kdo je nezná, netuší,
co mu dneska dát,
má vše, nebo může si
něco tajně přát?

Písně skotských Highlanderů
vždycky zpíval rád,
snad se někdy pojede
za nimi podívat.
Oblečení na cestu
od fanoušků svých,
ať pod sukní okusí
dech větrů severních.
(Publikum zpívalo na nápěv Žalmanova songu Severní vítr.)
Zdroj: http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/medaili-da-zalmanovi-pristi-prezident-folkova-legenda-slavila-v-lucerne-20160321.html

Zdroj: Českobudějovický deník