FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Hradecký Slunovrat je v lecčems jedinečný festival, ale jeho jedinečnost jej prozatím zahání na osamělý ostrůvek uprostřed pouště. Rozhodně svou dramaturgií nejde po vyšlapaných pěšinách a přesto nebo právě proto nalákal na přelom prázdnin do bílých stěn zdejšího zámku poměrně hojné diváctvo, kterému se dostalo domácí atmosféry. Dostalo se mu i mnohosti žánrů od rocku přes folk až po techno či (ne)vážnou muziku, avšak povětšinou hudby průměrné.
Festivalu v Hradci nad Moravicí nelze odepřít jedno velké plus – v nijak rozlehlém areálu Bílého zámku se ani jedna ze tří hudebních scén vzájemně vůbec neruší. To však pořadatelé festivalu nevyužívají a hlavní dvě scény se vzájemně nepřekrývají ale pravidelně střídají, což vás sice nutí k pravidelnému pendlování, ale zato uslyšíte z hlavního programu všechno (žel i neuchopitelného speakera hlavních scén). Zcela na to pak doplácí jen Open scéna před hlavní bránou, jejíž protagonisté tak většinou vystupovali před poloprázdným hledištěm. Tedy hledištěm v obrazném slova smyslu, protože všude je posezení jen na trávě, popřípadě na kameném nádvoří.

Festival zahájila v pátek letos hojně protežovaná skupina Houpací koně, která však předvedla mdlý výkon plný nejistot a zaniklých slov. V podobném a ještě horším gardu pak žel pokračoval celý večer, za kterého úkrokem vystoupila jen stále jazzovější Martina Trchová a zpěv lidu Čanki. Jediným velkým zážitkem tak bylo vystoupení hlavní hvězdy festivalu skupiny Priessnitz, která i přes přívalový Hidden cam, getting orgasm while boyfriend are slippingdéšť spustivší se s jejich prvními tóny, dokázala přilákat většinu posedávajících diváků. Začátek se nepovedl ani v sobotu, kdy hlavní scénu Pod Bílou věží otevřel Archívny chlapec a v podprůměrném výstupu jej podpořila i následující Mucha s kapelou – oběma dvěma velice slibným interpretům se vystoupení v Hradci opravdu nevydařilo. Oproti tomu skupiny Ille a Bratři Orffové hrající s nimi na střídačku na nádvoří budou slyšitelnou výplní každého festivalu.

I když ono hraní na zámeckém nádvoří evidentně bylo za trest. I písničkářské trio v čele s Vladimírem Mertou mělo velký problém utáhnout špatně ozvučitelné nádvoří. Jinak výborná Katarzia byla večer se svým bandem díky akustice nádvoří skoro neposlouchatelná. Dvě zlaté perly sobotního dne velice dobře nastartoval „předskokan“ v podobě de facto orchestru Zvíře jménem podzim. Zněli jako celek v hlasech i nástrojích a dokázali přenést svou mladickou energii plně i do publika. O to víc jsme si následně mohli užít výsostně hravé a vtahující Jananas i uhrančivé Volosi, plně překlenující most mezi vážnou hudbou a pařícím divákem. Možná to bylo i únavou, ale uzavírající Terne Čhave už podobnou jiskru vykřesat nedokázali.

Hradecký Slunovrat je v lecčems jedinečný festival a o jedinečnost by nám mělo jít především, avšak příliš mnoho jedinečností se v Hradci vzájemně krátí. Možná by stačilo mít nějakou jistotu uprostřed mnoha otevřených cest – průvodce který nic nenutí, ale dokáže promluvit a nabídnout z tak zajímavé nabídky hudebních lahůdek. Zatím to vypadá, že jen děláže děláže děláže, že se zajímá, že se dojímá...

Hradecký slunovrat
30.6. a 1.7. 2017
Hradec nad Moravicí

(Poznámka redakce: Hradecký slunovrat - viděno dvěma. Připravujeme i druhou reportáž od našeho redaktora Tomáše Hrubého.)