FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Nadšený pořadatel si usmyslí, že uspořádá festiválek, zblbne do pořádání odpovídající potřebný počet lidí kolem sebe a než se párkrát otočíte, onen festiválek má dvacet let.
Zvukaři přijedou v jedenáct dopoledne, kdy už pořadatelé začínají rozrovnávat židle v parku pod stromy. Hasiči staví občerstvení, přijíždí spřátelená parta "veteránistů" se svými hýčkanými krasavci, po těch letech už to vše běží tak nějak samo a bez komplikací. Na radaru ani mráček, natož kapka, takže nálada je pozitivní, v předprodeji se prodalo 200 lístků a tak se ani hlavní pořadatel moc nemračí, ale samozřejmě vyhlíží za každým keřem ty další davy, které by tu rád měl. Trochu se všichni dohadují, jestli je koupaliště konkurence nebo ne.
Vrásky dělá informace, že zpěváka jedné kapely bohužel před pár dny srazilo auto a byl snad dva dny v kómatu, ale prý už je to naštěstí lepší. Myslíme na něho a zároveň se řeší, jak naložit s časovou osou vystoupení, vše se posouvá, náhrada se na poslední chvíli sehnat nepodařila a některé kapely jedou dost z daleka...

Je 14 hodin, jde se na to.
Moderátor vítá jubilující čtyřicetileté Nezmary, pod pódiem rozhodně není prázdno, jak to tak občas na začátek takto brzy po obědě bývá. Sázka na legendu, zdá se, vyšla, muzikanti loví jednu perlu za druhou a publikum zpívá s nimi. Posluchači stále přicházejí, hlavní pořadatel už se celkem usmívá, protože ví, že má na programu večer v záloze jedno velké jméno, na které lidi určitě ještě dorazí. Nakonec jich přichází přes 600, jak hlásí od vstupu.
Ovšem vzadu za pódiem to není o jménech, ale o kamarádech muzikantech i pořadatelích napříč.
Někdo přijede dříve, někdo později, ale všichni se s úsměvem hlásí…
To jsme rádi, že jsme zase tady!
Dá si někdo koláč, chleba s masem a cibulí nebo klobásu?
Někdo kafe?
Prosím tě, my bychom potřebovali odjet dříve, protože přejíždíme na další vystoupení no a s tím posunem nám to teď nevychází...
Dobře, domluvili jsme se s kapelou před vámi, že jim nevadí si to s vámi prohodit.
Zvoní mobil: Trochu nestíháme, jsou dost ucpané silnice od jihu...
OK, ti před vámi zahrají déle, pak se předvedou veteráni v jízdě a zvukaři si stihnou trochu poklidit v kabelech, je teplo, lidi si chtějí taky odskočit pro pivko, počkáme na vás.
Pohoda je totiž v detailech a úsměvu.
Na pódiu se střídají kapely a žánry - Sem Tam, Potokap, Z Hecu, Spolektiv, Isara, Pavlína Jíšová a Petra Šany Šanclová, které moderátor a muzikant Míra Ošanec pomáhá pokřtít nové CD.
Jedna kapela po vystoupení odjíždí, další zase zůstává, aby si to užili ať už poslechem kolegů nebo pokecem s kamarádem, kterého už delší dobu nepotkali. Tu a tam si někdo přijde dozadu nechat podepsat CD nebo se vyfotit se svým oblíbencem.
Přijíždí největší hvězda programu Robert Křesťan.
Dobrý den, trochu jsme to hledali, ale jsme rádi, že jsme tady.
Dáte si kafčo?
Jé, to by bylo skvělý, díky.
Zvukařská parta je lehce nervózní, kapela takového jména se přeci jen nezvučí každý den a navíc si Druhá tráva přiváží vlastního zvukaře. Vše ale dopadá skvěle, domluva i nutné delší zadrátování na pódiu je bezproblémové a jejich vystoupení si užívá naprosto každý. Je to možná jediný moment, kdy je v zákulisí zcela prázdno, tohle je prostě zážitek s velkým Z, to se musí vidět.
Konec? Ale kdepak, nikdo neodchází, ještě tu jsou výborní Taxmeni, kteří se až o půlnoci loučí s diváky.
Zvukaři mají sklizeno v půl druhé ráno, nohy trochu bolí a únava se hlásí, ale pocit, že se podařilo je k nezaplacení.
Kolem už je ticho, zámecký park se vylidnil, v hlavách doznívá ta spousta fajnové muziky...