FOLKtime - Vaše brána do světa folku

V neděli 16. září 2018 naplnily pražské Divadlo Bez zábradlí vzpomínky na Pavla Bobka, který by se v tento den dožil 81 let. Živě i z videa vzpomínali a připomínali si Pavla jak jeho hudební kolegové, tak i ti, kteří ho v nějaké části jeho životní pouti doprovázeli.

Společnost to byla vybraná a pestrá – jak se koneckonců sluší na přátele tak renesanční osobnosti, kterou Pavel Bobek byl. Eva Jiřičná ze svého londýnského videa připomněla dobu studií architektury, která možná stála za jednou částí jeho osobnosti a schopnosti dávat věcem řád. A Lída Nopová ve svých vzpomínkách na cesty mezi koncerty v dobách spolupráce i jeho inteligentní smysl pro humor a slovní hříčky. Koneckonců – pábitelsky humorné stránky osobnosti Pavla Bobka se dotkl i Petr Nárožný a Luděk Sobota, jeho semaforští kolegové.

Jiří Černý dokázal nejen své kritické schopnosti a rozsáhlou hudební erudici, ale vzpomněl i na své přátelské vztahy – vytanulo mi na mysli, jak v recenzi v tehdejší Melodii komentoval souběh poštovních zásilek LP desky Pavla Bobka Lásko, mně ubývá sil k recenzi a současně i Pavlovo svatební oznámení. Fotograf Alan Pajer kromě série skvělých portrétů připomněl i lásku Pavla Bobka k americkým reáliím a jeho noblesní gentlemanskou životní filosofii.

Neméně pestrou byla sestava hudebních partnerů – od rockerů Pavla Sedláčka a Petra Jandy k Marii Rottrové, až do světa country balad. Tady zavzpomínali na textovou tvorbu pro Pavla Michal Žantovský a Vladimír Poštulka (kongeniální text ke Kristoffersonovu Nedělnímu ránu) a v neposlední řadě i Robert Křesťan připomínkou vzniku jejich mrazivě nádherného duetu v Dylanově Ještě není tma. Duety připomněla i Pavlína Jíšová a Katka García, které s tímto gentlemanem, nejen na pódiových prknech, nahrály další skvostné hudební kousky. Hudební svět ještě doplnili Jiří Jaroš, první slepý absolvent konzervatoře, Pavlův chráněnec, i neteř Katrin Bobková se svým doprovodným kytaristou. Petr Ostrouchov, další příbuzný Pavla Bobka, dokázal publiku, že kromě toho, že skládá úspěšnou filmovou hudbu, je i schopný interpret – jeho Vincet byl ozdobou koncertu.

Oběma koncerty se hudebně vinula červená nit, na které byly navlečeny skvělé muzikantské perly v podání Druhé trávy. Záběr od rocku k doprovodu paní Marie Rottrové byl přehlídkou hudební invence a dokonalého zvládnutí protikladných žánrů.

David Němeček ve své roli dramaturga opět ukázal své kvality a schopnost vytvořit v kombinaci zdánlivých protikladů nový svěží celek koncertu, který nesklouzl k sentimentu díky tématu vzpomínání, ale byl skvělou kombinací výborných interpretů a jejich vstupů, které měly spád a také díky moderování Jiřího Holoubka běžely jak vidlicový osmiválec typického amerického bouráku.

Nedostalo se na mnohé z Pavlova bohatého života – jen připomínkou byl zmíněn jeho obdiv k Franku Sinatrovi, jehož životopis Jak se nosí klobouk překládal. Nedostalo se ani na jeho lásku k letadlům, kterou ilustruje obal jednoho CD, kde je v typické letecké bundě před Spitfirem s “invazními“ pruhy na letišti „kdesi v Anglii“ a spoustu dalších střípků z jeho plného a bohatého života.

A proč dvojí výročí – narozeniny ve stejný den slavil i Robert Křesťan a to rovných šedesát. Společných rysů mezi oběma by se dalo najít mnoho… Šířka záběru Robertových aktivit je obdivuhodná, stejně jako preciznost ať už v překladech či hudebních počinech. Ale to je na samostatný příběh a jiné osoby komentátorů.

Na zpáteční cestě mne doprovázelo CD Pavel Bobek a přátelé, což mi pomohlo překonat nástrahy D1 při kličkování a řešení hlavolamu směrování jízdních pruhů. A člověk si při poslechu písní v podání Pavla Bobka uvědomil, co je to jízda…

Fotogalerie:
https://beda-vh.rajce.idnes.cz/2018_09_16_Pocta_Pavlu_Bobkovi_-_Divadlo_bez_zabradli%2C_Praha/