FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Od čtvrtka do pondělí, 27. června – 1. července, žila Třeboň hudebním festivalem, který se již 28 let jmenuje Okolo Třeboně. Žánrově rozmanitá hudba zněla po tyto dny na obou scénách v zámeckém parku, ale také v Divadle J. K. Tyla, ve Schwarzenberské hrobce, v Tunelu třeboňské Besedy, na nové scéně Pěšárna pod hrází Světa, v podloubí na náměstí... A znít bude do konce roku, neboť v posledních letech se pod značkou Okolo Třeboně koncertuje nejen na začátku prázdnin. Kompletní program, který připravuje Agentura Bárny ředitele festivalu Pavla Barnáše, jsme vám na našich stránkách už představili (například zde).

My se ale vraťme do Třeboně na část festivalového dění minulého víkendu. Do Třeboně jsem dorazila v pátek s týmem organizátorů a pořadatelů scény Houpací kůň. Absolvovali jsme tradiční oběd, co jiného než kaprdle, ubytovali se a pomalu se chystali na večerní koncert v zámecké zahradě.

Hlavní hvězdou pátečního koncertu měl být Ivan Mládek, tématem byl humor v písních. Zahajovaly dixielandové pruhované Ponožky pana Semtamťuka, od nichž většina diváků znala asi jen hit Rozptylová loučka. Ponožky celou hodinu bavily humorem a svižnou rytmickou muzikou pro malé i velké. Bohužel, na chvíli propůjčily svůj čas písničkáři Standovi da Kahudovi, který v lascivních říkadlech a písničkách program shodil do suterénu vkusu. Po Kahudově fekálním závěru v písni Lednice se Ponožkám pana Semtamťuka podařilo znovu zvednout laťku humoru nad hlavu a pruhovaní mládenci sklidili zasloužený potlesk. Když pak písničkář René Souček zahajoval své vystoupení básní Viagra, trochu jsem znejistěla, ale naštěstí dál už téma nerozvíjel a bavil jen a pouze svou vtipnou muzikou. Olé!

Ukázalo se, že Ivan Mládek nebyl tak velkým lákadlem pro třeboňské obecenstvo, jak dramaturgie předpokládala. Třetina židlí v zámecké zahradě zůstala prázdná, jakoby nepřítomní diváci tušili, že si Ivan Mládek neodpustí prokládat písničky notoricky známými estrádními výstupy svého panoptika. Neodpustil. Pro mě škoda, Mládkovy písničky jsou zábavné samy o sobě a Banjo band hraje opravdu dobře! Odešla jsem dřív. Večer ještě pokračoval v Tunelu třeboňské Besedy recitálem Reného Součka.

Sobota už byla ve znamení hudební výběrové soutěže Houpací kůň. Z cca 80 přihlášených kapel, dvojic a jednotlivců prošla dvoukolovým sítem sboru doporučovatelů do Třeboně sedmička finalistů. Organizátoři (tým Notování v čele s Brigitou Kytkou Vidimskou) od rána chystali scénu a servis pro muzikanty a diváky. V 11 hodin přivítali v Altánu první kapelu Bublina a Belmondo Plchovi, kteří operativně zaskočili za nemocného Miloše Kellera, a pětihodinový soutěžní maratón o Houpacího koně začal.

V dixielandovém duchu a vtipnými texty zahájila pražská kapela Šoulet a vlastně stylově navázala na páteční humorný program. Svižné energické a vypointované písničky přilákaly do zámecké zahrady první diváky. Tady je třeba připomenout, že o vítězi Houpacího koně rozhodují právě diváci, každý mohl hlasovat pro tři soutěžící. Jenže, diváci přicházeli a odcházeli, málokdo vydržel sledovat pět hodin muziky bez možnosti občerstvení na místě (stánkaři fungovali pouze na večerních koncertech). Následovala trampfolková Terrakota. Soutěžila v Třeboni podruhé, tentokrát s úžasnou výpomocí - zpěvačkou a flétnistkou Janou Gregárkovou z Rendez-fou. Melodické písničky s romantizujícími zpěvnými texty jsou základem úspěchu, přesvědčivý pěvecký projev a šlapající muzika samozřejmostí a nadstandardem radost z muziky. Přilákali další diváky a zanechali ten nejlepší dojem. Zvítězili.

Podruhé se ve finále objevil i Michal Willie Sedláček doprovázený svou ženou Evou na flétnu. Ti dva se výborně doplňují. Michal je autor, písničkář, ale zpěvem se obvyklému autorskému zpívání vymyká. Má silný jiskřivý hlas a přirozenou schopnost vyzpívat celou škálu emocí. Na kytaru se doprovází střídmě, Eva s flétnou přesně dotváří náladu písní. U diváků skončili těsně třetí. Pavel Čadek, druhý písničkář a také podruhé v soutěži, svůj styl nazývá cellofolk, neboť se doprovází na violoncello. V nápaditých písničkách vypráví příběhy nejčastěji ze života vrstevníků, odlehčené i závažnější, většinou ich formou. Loňský vítěz Notování zaujal posluchače i v Třeboni, po sečtení hlasů se umístil na druhém místě.

Po dvou písničkářích následovaly soutěžní sety tří kapel, zajímavých především interpretačně. Kvarteto Mantaban v čele s houslistou Jiřím Hrdinou, v obsazení se sopránsaxofonem, houslemi a pozounem, obléká lidové písničky do moderních jazzových kabátů. Takové pojetí není pro každého, vyžaduje více soustředění. V každém případě z muzikantů vyzařovala pozitivní energie. Potřetí se ve finále Houpacího koně objevila skupina Kupodivu ověnčená portovními i notovacími úspěchy. Kapela se vyznačuje precizními jazzovými aranžemi a dominujícím, výrazově bohatým zpěvem Marty Břeňové. Představili řadu písní ze svého nového CD Živočišné pudy.

Posledním vystupujícím, jak určilo losování, byl devítičlenný Třískáč (znamená to prý ztřískaný tryskáč). Funk-pop-ska bigband muzikantů ve stejném oblečení a černých brýlích s čtyřčlennou dechovou sekcí předvedl interpretačně bravurní, tanečně zábavnou vlastní muziku a působil na pódiu i výtvarně. Třískáči by slušelo velké pódium.

Než se sečetly body od diváků, odevzdáno bylo 136 hlasovacích lístků, zpříjemnilo čekání na výsledky duo Lipták - Kalenda neboli Mrakoplaš Light Orchestra s hostem Michalem Braxatorisem.

Finále Houpacího koně bylo hudebně rozmanité, pestré, zajímavé, a to ještě se řada dobrých kapel do finále nedostala (viz semifinále HK). Vítěz samozřejmě mohl být jen jeden, hmatatelnou cenu sice letos nedostal, ale pro muzikanty je stejně největší odměnou příležitost si zahrát. Terrakota si příští rok zahraje na hlavní scéně, ale co ostatní finalisté? Možná by nebylo od věci využít jejich žánrové pestrosti např. jako vhodných předskokanů na koncertech, které se pod značkou Okolo Třeboně konají po celý rok.

Příkladem může být loňský vítěz Houpacího koně, skupina Huménečko, který se svou tvorbou přesně hodil do dramaturgie sobotního večera. „Předskakoval“ hlavním protagonistům programu, Hradišťanu s Jurou Pavlicou a legendě našeho folku, Spirituál kvintetu! Huménečko je z jižní Moravy, ve vlastní tvorbě slyšíme vliv moravské lidové hudby. A ačkoliv mají v obsazení cimbál, jejich muzika zní současně a osobitě. Publikum dobře naladili na hlavní hvězdy večera. Hradišťan vychází z moravské zpěvnosti a melodiky, v tvorbě Jury Pavlici najdeme krátké písničky určené dětem, zhudebněné básně, slyšeli jsme Skácela, vlastní písně zejména z alba Vteřiny křehké. Zazněl duchovní pozdrav z Velehradu i současná rytmická skladba na housle a djembe, písně na přání i jako poděkování.

Hradišťan se propojil se Spirituál kvintetem prostřednictvím kapelníků - Jury Pavlici a Jiřího Tichoty - v písni Podzimní a pak nastal čas Spirituál kvintetu, důvěrně známé první folkové skupiny, která se po šedesáti letech aktivní a osvětové činnosti loučí se svým publikem. Když došlo na vzpomínkový set, zpívala se Spirituálem celá zámecká zahrada: Zelený pláně, Žízeň, Batalion, Širý proud, Růžičku, Mlýny... Ve finále se připojil Hradišťan a večer vrcholil několika společnými přídavky včetně symbolické písně Ach, synku synku a Na rozloučení. Byl to večer nádherné hudby, krásného slova a vzájemného souznění. A je třeba dodat, že tentokrát byla zámecká zahrada zaplněná úplně, snad 3x více než předchozího večera. Díky moudrým legendám.

Festival pokračoval v neděli buskerskou scénou na náměstí a po obědě dobře obsazenou scénou Muzikus na Pěšárně. Za žhnoucího slunečního žáru, který odlákal lidi z třeboňského centra na pláže Světa či k nedalekým pískovnám. Odpoledne se v zámecké zahradě poprvé na festivalu Okolo Třeboně sešli příznivci dechovky. Tam, přiznávám, jsem nezašla, v podvečer jsem se s Třeboní rozloučila. Festivalový program běžel dál i v první červencový den a jak víme, pokračovat bude celé léto a vlastně celý rok! A jaký bude festival v roce 2020? Organizátoři už přemýšlí...

Fotogalerie Renaty Králové na Facebooku: Houpací kůň v Třeboni
Videogalerie Džexny na YouTube: Okolo Třeboně - Houpací kůň 2019