|
aneb Krátká zpráva ze starého pivovaru
Letošní těšení na letní akce moc nevyšlo – čínský virus má jiné úmysly a je očividně nekulturní. Takže plánovaná Country fontána v Brně i festival Slunce ve Strážnici zůstaly jen na propagačních letáčcích. Nicméně team pod vedením MUDr. Pavla Kopřivy přišel s jinou formou medicíny plné protilátek proti chmurám. V zavedeném místě, v areálu bývalého pivovaru v Řečkovicích, uspořádal týden plný hudby různých žánrů přesně v duchu dramaturgie سكس محارم عراقيiraq sexfestivalu Slunce. Tedy kvalita a žánrový kontrast. V šesti dnech se na pódiu vystřídaly hvězdy žánru v samostatných blocích, takže si diváci mohli vychutnat jejich repertoár v širším záběru, než bývá zvykem na festivalu s více interprety během jednoho dne.  Robert Křesťan a Druhá tráva
Pondělní zahájení patřilo Robertu Křesťanovi a Druhé trávě ( viz samostatný článek) a jejich kombinaci z hlubin playlistu spolu s novinkami z připravovaného CD. Nový hit Kdybys mne zabila je přesnou křesťanovskou sondou do mnohovrstevnatého světa, ve kterém si místo najde každá citlivá a vnímavá duše. Další v řadě novinek byly cover verze skladeb Toma Waitse Americký sen a Hurt Trenta Reznora, kterou svým naléhavým podáním proslavil Johnny Cash. V reminiscenci na Dylanovo nové album Rough and Rowdy Ways se snad dá použít jeho výrok „jsem vším, co mě utváří, co vstřebávám a co potkám“ – což na světy Robertových textů sedí též. Večer úterní patřil jihočeským Nezmarům – jejich vystoupení v lehkém duchu radostného souznění s diváky by se dalo označit za rozmarné. Popisovat jejich toulky mezi žánry a brilantní projev by znamenalo opakování známých faktů. Jako host jejich bloku přišel další jihočech, Petr Dopita se svou pilou (nejsa tesařem, nevrhám se do přesného označení typu pily, co si ale pamatuji, hrací pila neřeže, neb nemá šraňk). Pila i Petrův zpěv dodala táhlý a lehce nostalgický nádech autorskému repertoáru i skladbám Nezmarů. Nezmaři jsou kombinacemi se zástupci jiných žánrů již pověstní, tentokráte využili muzikálových kvalit zpěvu Petra Dopity k novému rozměru svého vystoupení. Středa byla ve znamení poezie, beatu a folku z obsáhlého zpěvníku brněnského Folk Teamu. A opět díky dvouhodinovému bloku, který se ale přídavky protáhl, došlo na písně vážného obsahu, obvykle na festivalových pódiích neznějícím. Folkrockové provedení přineslo Josefa Kainara, Jiřího Ortena a doplnilo o jiný rozměr tvorbu členů skupiny, hlavně Romana Venclovského a Ivana Huvara ( Skála fanynky opět rozněžnila). V jejich textech z dob dřívějších je mnoho nadčasových a předvídajících témat, jako ušitých na dnešní dobu plnou divností a výpadů proti všem prvkům rozumu i citu. Poetické pohledy Folk Teamu byly také připomínáním setkávání s poezií v nejrůznějších časech – ať už na koncertech původního dua Kopřiva – Venclovský, či později Folk Teamu, tak i na hudebně poetických večerech v brněnském klubu Horizont, kde Mirek Kovářík otvíral desky s texty Václava Hraběte, Bohuslava Reynka a dalšími. A taky připomínka Port, kde Mirek svým expresivním přednesem poezie doplňoval hudební vystoupení účastníků i vítězů, mezi které Folk Team též patří.  František Nedvěd se svým Tiebreakem obrátil žánrové směrování k moderní country a jejímu prolnutí do trampských písní. Připomínky Toronta před jeho splynutím se Spirituál kvintetem i písničky z dílny bratří Nedvědů doplnily cover verze skladeb kanaďana Gordona Lightfoota se skvělými texty Dušana Vančury i Františka Novotného. Lightfootovy melodie mi vždycky připomenou recenzi Jiřího Černého v Melodii kompilace jeho skladeb na LP, vydaného Gramofonovým klubem. Tam popsal náladu desky jako cestu Kanadou v Lightfootově kánoi – kterážto atmosféra se do vystoupení Františka Nedvěda a Tiebreaku dostala. A sestava muzikantů kolem Petra Kocmana je zárukou svěžího hudebního pohledu ve stylu moderní country, což pánové předvedli v samostatném bloku bez Františka, který si užíval e-cigára.  Olin Nejezchleba a Malý Bobr
Páteční večer pod názvem Pocta Petru Skoumalovi skrýval sestavu skvělých muzikantů pod taktovkou Olina Nejezchleby. Vzpomínka na nedávno zesnulého tvůrce skvělé hudby i textů se nesla v podání rozverném i vážném sestavou muzikantů, kteří se na pódiích potkávají pod značkami jako E.T.C. i v kombinacích s jinými kolegy. Olin Nejezchleba se zhostil pěveckých partů se ctí a to i v závažných skladbách jako je Skoumalův chorál Svatý Václave…. A i další kousky nostalgicky připomínající nelehké dávné doby, kdy hudba byla jedním z faktorů, které pomáhaly překonat její ústrky. Kontrast tvořily „večerníčkovské“ texty i zhudebněné básně Emanuela Frynty. Výborné instrumentální výkony celé sestavy tvořily pevný celek a otvíraly svět Petra Skoumala všem, kteří byli ochotni jej vnímat. Určitě je vzhledem k neobvyklosti sestavy vhodné vyjmenovat ty, kteří na pódiu zářili - takže pod jménem Malý Bobr se skrývají Pavel Skála se svou profesorsky přesnou a vervní hrou na různé kytary, Láďa Pavlíček na housle a heligonku, Milan Potoček na klávesy, Pavel Novák na basovou kytaru, Jirka Zelenka na bicí a Norbi Kovács se svými kytarovými kouzly a tihle všichni byli doplňováni zpěvem a hrou na violoncello v podání Olina Nejezchleby. Závěr hudebního týdne tvořil sobotní večer, který patřil Hradišťanu. Amfiteátrem prošel čas i láska v nejrůznějších podobách, zachycených v písních podbarvených magickými houslovými tóny i cimbálem. Mnohobarevný zvuk doplnily přesně dávkované klávesy i vitální zpěv primáše Jiřího Pavlici. Hlas Alice Holubové patří ke skvostům na šňůře perel ze zpěvníku kapely a také k tomu nejlepšímu v ženských vokálech folkové scény. Opět došlo i na skladby méně frekventované, ale písně s texty básníka Jana Skácela patřily k silných zážitkům večera. A připomínka Dušana Vančury byla v průběhu večera zamyšlením a vzpomínkou na skvělého člověka, který nás opustil předčasně, ale nechal nám spoustu skvostných písní. Skvělou atmosféru vytvořila nejen dramaturgie, ale i výborná práce organizačního týmu a perfektní zvuk i světla Alexandra Nagye, Sabiny a jejich kolegů. Celý týden hudebních skvostů založil novou tradici – letošní Folkové léto Řečkovice 2020 bylo, doufejme, ročníkem číslo 1 – snad i díky všem podporovatelům.
Sdílet na...
|
