FOLKtime - Vaše brána do světa folku

První vyběhl na trať Monogram, jedna z nejuznávanějších kapel, prý instrumentálně nejlépe vybavená, (ano, hezké nástroje měli!), ověnčená řadou ocenění, složená z muzikantů působících i v jiných sestavách - Jakub Racek (kytara, zpěv), Jaromír Jahoda (banjo, zpěv) ­oba též Nugget (Ra/ČR), Zdeněk Jahoda (mandolína, zpěv) a služebně nejmladší Pavel Lžičař (kontrabas, "mluvič") - např. The Hottentots orchestra. Ten se blýskl v kontrabasové lahůdce se smyčcem Šílený Max, ve Vose v Láhvi oba Jahodové banjem a zvonivou mandolínou. Jakub Racek zahájil přehlídku leadových zpěváků v původních českých bluegrassovkách.   Cestou Odyssea ze stejnojmenného nového CD, Kůsovy Jsem jarní příval či Sliby chyby směle konkurují bluegrassové klasice.

Té se věnuje pražsko-táborská kapela Blackajck, působící na scénách našich i zahraničních již sedmým rokem. Slyšela jsem je živě poprvé, ale znám jejich nové CD Be on Time (2004), z něhož představili několik skladeb včetně titulní. Pánové v košilích s kravatami zahráli precizně přímočarý bluegrass "bez přívlastků", převzaté skladby známé i méně známé na pomezí tradičního i moderního stylu např. Old Black Joe, Dixie in My Eye, ale také The Deepest Shade of Blue od našince  Ivo Drbohlava (EG Revival). Připomeňme složení kapely: Slávek Podhráský  (mandolína, zpěv "mluvič"), Ríša Podhráský (kontrabas), Ondra Plucha (kytara, zpěv) a  Martin Kubec ( banjo, zpěv). Dobře namíchaný koktejl skladeb mi chutnal zejména v druhé části bloku, pánové přestali působit jako hodní hoši. Vyzdvihnout musím především výrazný tenor Slávka Podhráského a Pluchovu výtečnou kytaru.  

Vabank Unit se pustil do své části maratónové štafety razantně a energicky, až Bíba ochudil svou mandolínu o jednu nepotřebnou strunku. Kvarteto v posledních letech sestavu nemění, zakládající člen Marek Mikuláš (kytara, zpěv, "mluvič") žertovnými historkami postupně představil své spoluhráče - Honzu Bíbu (mandolína, housle, zpěv) a Jirku Klementa (banjo, zpěv). Nejvíc si smlsnul na Jardovi Teskovi (baskytara, el. pětistrunný kontrabas, zpěv), neb mu "ostatní závidí, že je tak krásný". Především ve vlastních skladbách se střídala čeština s angličtinou v podání Bíby a Mikuláše, v barevných sborech se uplatnili všichni pánové. Vystoupení našlápnutého Vabank Unit mělo po celou dobu švih včetně mluveného slova, kapela dokazovala každou skladbou, že bluegrass je hudba veselá a přesvědčila, že loňská cena BAČR  za nejlepší album roku (Let it Rain) je ve správných rukou.

Čtyři kapely, čtyři hodiny tradičního pojetí bluegrassu. Moc nebo málo? Podle výrazu tváří diváků jsem usoudila, že to bylo přesně přiměřeně. Přesně tolik, aby se za svou muzikou zase brzy vydali. Třeba budou mít příležitost se po nějakém čase na pokračování Bluegrass Marathonu vypravit. Možná bylo zaseto semínko nového Zahradního festivalu. A možná by kousek téhle pěkné muziky udělal radost i návštěvníkům Zahrady náměšťské.

V sobotu 20.11. navázal na  bluegrassový svátek Workshop pro muzikanty. Toho jsem se nezúčastnila (hra na hřeben se v bluegrassu téměř nevyužívá?), požádala jsem tedy o stručné přiblížení průběhu dílny Tomáše Rulfa:

"Šlo o jakousi praktickou jednodenní školičku zaměřenou na bluegrassové hraní (a nejen jednostrannou výměnu zkušeností). Workshop probíhal ve čtyřech učebnách - dle nástrojů - banjo (Zbyněk Bureš), kontrabas (Pavel Peroutka), kytara (Jiří Holoubek), mandolína (Tomáš Dvořák), všichni z Reliéfu. Přihlášeno bylo asi 30 lidí, ale část jich zřejmě uvízla v závějích. Celkem dorazilo kromě čtyř lektorů  25 muzikantů. Přišlo 14 kytaristů, 5 banjistů, 1 kontrabasista a 5 mandolinistů. Pak byla společná odpolední lekce zaměřená na hraní ve skupině, zpěv...  Jsem  rád, že se Marathon i dílna povedly."

A já ještě dodám, že hudba bluegrassových nástrojů bude v Zahradě znít i nadále. 20.1. hraje plzeňský Cop v Klubu Lišák,  27.1. Robert Křesťan a Druhá tráva.