|
Reportáže
|
|
Na koncert kapely Bůhví jsem se vypravila po dlouhé době a s velkým očekáváním. Byla jsem docela zvědavá, jak se kapela změnila nebo nezměnila s popularitou jejího člena Ondřeje Brzobohatého. Na první pohled nastala změna především ve složení publika, ve kterém se objevila poměrně početná skupina mladých dívek. Bohužel se dá těžko odhadnout, jaké procento diváků přišlo skutečně kvůli muzice.
Lucerna Music Bar je sice strategicky výhodný prostor v centru města, který sám o sobě zaručuje velké množství diváků, ovšem po hudební stránce nepříliš vhodný. Možná to bylo částečně způsobeno zvukařem, který je pravděpodobně zvyklý na kapely typu "čím víc nahlas, tím líp", ale faktem je, že z pěkných melodií zůstalo minimum. Pokud bych se na Bůhví vypravila
 |
|
Jedním z hostů byl Mario Bihári |
|
foto: Allaine © | poprvé, aniž bych znala většinu písniček, pravděpodobně bych si z celého koncertu zapamatovala místo melodií jen jakési neurčité dunění. Možná trochu přeháním, ale například s festivalovými koncerty, které jsou také poměrně nahlas, se ten v LMB vůbec nedá srovnat. Totéž platí pro texty, kterým kvůli hlasitosti absolutně nebylo rozumět, takže mi unikly nejen názvy některých nových písní, ale bohužel také jména některých méně známých hostů. A těch bylo tentokrát hodně.
Velmi slibně vypadá spolupráce s některými členy kapely KOA. Téměř po celou dobu koncertu byl na pódiu spolu s Bůhví výborný perkusista Camilo Caller. Stále čekám, jestli se Camilo vrátí ke své slibně se rozvíjející kariéře violoncellisty, ale vypadá to, že bohužel nic podobného zatím nechystá. Několik písní zahrál také na klávesy a na akordeon Mário Bihári. Pavla Trojana s baskytarou na chvíli vystřídal na kontrabas host z Ukrajiny. Mezinárodní sestava tohoto večera tím ovšem zdaleka neskončila. Hlavní atrakcí se stala exotická břišní tanečnice, která doprovodila několik písní divokým tancem. Příjemným zpestřením bylo také rozšíření dechové sekce o saxofon a pozoun, která spolu s trubkou Karla Pičmana vytvořila tzv. "Pičband". Zazněly největší hity i méně známé písně, asi nejvíc se mi líbily Vyhaslej den, Klárka a Noc v Bělehradě. Prostor pro těžká klavírní sóla dostal tradičně Ondřej Brzobohatý a velkým zlepšením v intonaci překvapil i Pavel Trojan.
Protože znám kapelu Bůhví už poměrně dlouho, mohu porovnávat, co se v poslední době změnilo. A nejsem si úplně jistá, zda všechny změny jsou k lepšímu. Ondřejova popularita kapele určitě pomohla dostat se k širšímu okruhu posluchačů, ale nevím, na kolik to prospěje muzice samotné. Sdílet na...
|