Buhví v Treboni

05.09.2003 Buhví v Treboni (Džexna)

Bůhví, že při každé návštěvě jihočeské Třeboně si přeju alespoň na chvíli spatřit vodníka Čochtana, toho s Werichovýma očima, toho, co rád jíšku do polívky, totiž frťana. Bůhví, že se mi to zatím ještě nepoštěstilo, ale? Po pouti neboli procesí do kostela sv. Jiljí, v neděli 24. srpna L. P. 2003 v půl jedenácté dopoledne, jsem na náměstí potkala kapelu s příhodným názvem Bůhví. Pětičlenná pražsko-středočeská sestava má letos dobrý rok. Z pražského portovního klání, kde se mi její energická muzika zalíbila, postoupila do semifinále Trampské Porty v Ústí, zasoutěžila si na Zahradě o Krtečka a vydala vlastním nákladem pozoruhodné CD Bůhví (recenze). Zaujala na festivalu Okolo Třeboně a vysloužila si pozvání ke dvěma samostatným koncertům.

Bůhví - foto: Jana Tippmanová© Pánové se převlékli do kostkovaných košil ("jsme košilatá kapela") v kontrastu s nástrojovým obsazením kapely a avizovanou muzikou ve stylu jazzu, folku, etna, funky, rocku?. a začali jamovat už během ozvučovacího procesu. Představme si je jednotlivě: Pavel Trojan - kapelník, baskytara, zpěv, Martin Hrubý- sólová kytara, zpěv, Ondřej Brzobohatý - klávesy, zpěv, Karel Pičman - trubka a Jaromír Telenský - bicí. Po dvou zahřívacích instrumentálkách přišla na řadu první z dvaceti vlastních písní. Charakteristickým znakem většiny z nich je neotřelý textový nápad v úvodu nebo v refrénu: Nechte mě můj kabát/ ať hřeje mě jak chce on / vždyť srdce pod ním/ je příjemně opilej zvon? začíná text valčíku Nechte mě. Na svíci se dělal oharek/ zašuměl hlas Aznavoura/ po stehně se sklouzl rozparek/ za sklem křídlem ozvala se můra?(V noci), Vyhaslej den/ večer si světlo svlíká/ na trubce trpaslíka?(Vyhaslej den), Život mi stojí za garáží/ s dírou v pneumatice?(13. prosince), Žiju na vysoký noze mý barový židle/ a po lejtku ji hladím dírou na chodidle/ je to těžký najít pramen mý finanční krise/ jak dopiju tak větší žízeň dostaví se?(U pramene jsem a žízní hynu).

Pičmanova břeskná trubka podkreslená jemnými klávesami Brzobohatého a lehounce ležérně úsečný zpěv Hrubého, autora většiny skladeb, na malebném třeboňském náměstí upoutaly desítky posluchačů nejen v hledišti, ale i ve čtyřech restauračních zahrádkách, zastavovali se zde lázeňští hosté, všudypřítomní cyklisté, poslouchali lidé v oknech i na věži radnice: O Alici, Klárce, Překrásný den, Žižkovská? V těchto kulisách zněly přívětivě i písně z "ruského" bloku o ruské zimě a stepi (Zimní noc), Zebou láptě/ pálí sníh/ čerta na tě/ pálí líh (Chagallie ), o ruské duši a vodce (Slovo o pluku Igorově). Naštěstí evokovaly dobu, kdy křižník Aurora byl ještě poslušným parníkem Báťušky cara. Do vzdálených končin nás zavedla i Trojanova Noc v Bělehradě, Ondra Brzobohatý zazpíval Lailu, inspirovanou fotografií dívky z Afghánistánu. Bohužel, jeho zpěv bývá místy nesrozumitelný, což mi nejvíc vadilo v silné písní o plavbě uprchlíků na voru z Kuby ke břehům Floridy Než se rozední, která sambou roztančila i pár prodávající umělecké předměty v podloubí. Závěrečné Hrubého černé Mý srdce jak blues ve stejnym rytmu tepe/ mý srdce jak blues ve stejnym rytmu tepe/ tak neříkej mi felčare, že smrt už na mý dveře klepe se stalo zároveň i muzikantskou exhibicí. Potlesk spokojených posluchačů, během čtvrthodinky dvacet prodaných CD a na místě pozvání k dalšímu koncertování, bylo pro mladou kapelu jistě největší odměnou.

Odpoledne jsem si zajela do Hrubínova Chlumu u Třeboně, byla přece srpnová neděle. Slunce se houpalo na lehce zčeřelé hladině rybníka Hejtman, a mně se zdálo, že od vrbiček z ostrůvku slyším trubku. Kdo na ni hrál? Bůhví?

www.Bůhví - texty, ukázky v Mp3

MP3 na FT

Sdílet na...

| Více...