Cemento mori

24.08.2009 Cemento mori (Miloš Keller)

Před nějakou dobou jsem dostal demosnímek s několika písničkami skupiny Marien a rychle jsem si z něj oblíbil Memento Mori – mezi ostatními se skladba tyčila nejméně o třídu výše. Hodně jsem písničku hrál v rádiu a zřejmě i na koncertech skupiny tahle skladba fungovala jako hit (jak jsem měl alespoň částečnou možnost i slyšet a vidět). Na zbrusu novém CD skupiny Marien tak tento hit zcela správně podle komerčních i dramaturgických zásad je umístěn jako otvírák, aby byl tím prvním, co potenciální kupující uslyší a co jej naláká, nejen proto, že to zná a pamatuje si to a řekne si „aha, to je ta kapela,co...“, nebo si vzpomene na něco příjemného, co zažil tam, kde písničku slyšel živě (např. na Zahradě), ale taky proto, že je to opravdu silná melodie. Podobně správně dramaturgicky ctí skupina zásadu, že nejsilnější píseň alba podle mínění kapely, tedy ta titulní, Krajina v Tobě, desku uzavírá – zůstane v posluchači nejdéle znít.

No, a mezi ty dvě písně se nacpe nějaká vata , aby to mělo v kraji obvyklý počet kousků (14) i minut (56 – to je ovšem o něco víc, než je zvykem, příjemný aspekt). Marně jsem totiž hledal nějaký další podobně silný hit, jako je Memento mori, abych desku právě takovou písní jako novinku představil. Snad nejblíže k tomu mají hned druhé Hradby. Následující Trhni si jen opakuje a rozmělňuje už známé postupy hudební i textové. Upadající pozornost oživí až sedmá písnička Kluk z Pardubic, vtipně popisující město a jeho charakteristické znaky včetně obyvatel i historických postav, v textu s mírně morbidním humorem („Jan Perner ztratil hlavu kvůli té své dráze“ – znalci první slavnostní jízdy vlaku Olomouc – Praha vědí, jak stavitel zahynul, od té doby jsou na oknech vagónů nápisy „nenahýbejte se...“ nebo verš o stádu koní co se blíží k Taxisu a konstatování, že budou slevy salámů – moc jsem se nasmál, to snad ani romantik Víťa nemohl vymyslet sám) a velmi osvěžující instrumentací (asi nakonec tohle bude „můj“ rozhlasový hit). A pak už to jde zase dolů, a pozvedne to jen závěrečná titulní skladba a trochu i jedenácté Ticho před bouří. Takové jako záchytné patníčky, aby se už už podřimující posluchač probral (schématicky vyjádřeno: 1,2,----7,---11,—14). Christiana má dokonce už jen podobnou melodii Mementu mori.

Paradoxně mě ale právě písnička Kluk z Pardubic svým tak trochu schematicko-systematickým popisným vyjmenováváním dovedla k rozluštění, jak bych skupinu Marien definoval pomocí nějakého přirovnání – a v tom jsem to měl: Kamelot před dvaceti lety! A důvody pro tohle přirovnání se už začaly řadit samy: jeden výhradní autor celého obsahu desky (a zřejmě i celého repertoáru kapely – to sem ale teď nepatří zkoumat to), stejně unylé, mírně rychlé tempo takřka všech písní, prakticky bez výkyvu jedním či druhým směrem – na desce není opravdový ploužák ale ani vypalovačka, výhradní zaměření obsahu textů na vztah on – ona (pokud možno s nějakým vnitřním dramatickým problémem) nebo na řešení základních otázek života pomocí nějakého historického popisu, příkladu či osobnosti – v písních se vyskytne Kipling, Chaplin, Sapfó, Šahrazád, Hamlet, Sofokles, Konstantinopolis, Gíza, používání pompézních slov, slovních spojení a obratů, formální členění písní a veršů v nich. Celek je pak takový dramaticky romantický až vyprsený (kdybych to chtěl shodit, což nechci, použil bych jen ten druhý termín). Ale u publika právě tahle póza spolehlivě zabírá, jak už prokázal Kamelot a nyní zřejmě stejným způsobem (a přejme si, že i nejméně stejnou dobu) bude prokazovat Marien. Přeci jen ale ve srovnání s Romanem Horkým je zatím Víťa Troníček ve zpěvu položen výše, než by se k duchu písní slušelo, ale to se jistě v dalších a dalších deskách srovná. Příjemným osvěžením je zpěvačka - někdy je to jediný rozlišující znak mezi dvěma písněmi za sebou jdoucími, bohužel, protože i když se zpívající mužská část kapely v ostatních skladbách poměrně spravedlivě střídá, nestačí to na rozlišení písní. Mile také působí Zubříkova harmonika, naopak kytarové vyhrávky nejsou dostatečně výrazné a upoutávající. Jako recenzent si nemohu dovolit cokoliv doporučovat, takže námět na rozšíření autorské základny a tím zpestření celkového soundu kapely pro příští album před definitivní editací recenze vymažu. (Nevymazal – pozn. red. FT).

V bodování FT jsem dal desce 5 hvězdiček, právě pro tu (mimo vyjmenované skladby) monotónnost, ale po mnohonásobném poslechu přiznávám, že bych možná bod přidal – ta deska skutečně funguje i na mě, cynika a antiromantika. Kladem je rozkládací booklet s texty (horší už je jejich čitelnost díky použitému typu písma) a výtvarně pojednanou modrožlutou krajinou v tobě: Na titulní straně krajina z rychlíku, na zadní straně krajina s Kuňkou (Pardubičáci vědí) se prolíná s krajinou těla viděnou asi jako když tělo leží na posteli na zádech a vy u ní klečíte, a uvnitř skládačky je to prolnutí ze zadní strany naopak rozloženo za sebe a spojeno. Nechybí pár „pohozených“ fotografií aktérů desky. Na závěr přidávám pár příkladů nejpozoruhodnějších frází a obratů, odůvodňujících pocit „vyprsenosti“ (v textu by se to jen pletlo): Mám z pocitů skrýš/na srdci slunce/a v kapsách dvě unce snů. Nebo: významnému tichu nikde nikdo netleská. Či: Jde obzorem muž/temný obrys v moři trav/a červánků růž/krášlí nebe bez obav. A taky: Laskavě a s grácií půlnoc přišla k nám. A ještě: Člověk je roztomilý tvor/Když hledá vodu na Marsu/ve světle starých metafor/zní to jak vošoupanej fór/nicotné členství ve vesmírném komparsu. Stačí?

PS: Snad mohu tady prozradit, že zájem o recenzi na tuto desku měl i časopis Folk a country a protože já jsem měl tuto recenzi již takřka dokončenou pro FT, bude v FC z pera některého z mých kolegů – srovnání tedy bude k dispozici zřejmě v říjnovém nebo listopadovém čísle.

Marien: Krajina v Tobě, Celkový čas 56:03
Memento mori, Hradby, Trhni si!, Ulice, Šest věrných mužů, Nepospíchám, Kluk z Pardubic, Návrat, Plamen, Hladina, Ticho před bouří, Christiana, Půlnoční session, Krajina v Tobě
Vydává Good day records 2009

Sdílet na...

| Více...