FOLKtime - Vaše brána do světa folku

První den - fakta: Čtvrtek, 27. března, pražské Divadlo Za plotem, 13 skupin, které z konkursních nahrávek vybral Michal Jupp Konečný (a některé si fotil), organizace Pavel Rada, zvuk Pája Jindrák, uváděli Miloš Keller a Pepa Chmel (oba CR), inspice Pavlína Bublina Veselková, v hledišti průběžně vystupující kapely, pár publicistů, běžný divák se nekonal. Podobně jako každý rok jsem si předem poslechla na webech ukázky a navíc, většinu z kapel jsem znala z koncertních vystoupení nebo jiných soutěžních přehlídek (Džexna). Obé se ukázalo jako výhoda, posluchačský dojem díky "přehulenému" zvuku byl nepříjemně zkreslený nejen u kapel s bicími, slitý v hlukovou kouli na úkor aranží i srozumitelnosti zpěvu. Poznámka: Objektivní příčiny problémů s ozvučením nám byly Pájou Jindrákem objasněny, a nutno podotknout, že následující večery byl už poslech odpovídající možnostem divadla a neopakoval se ani čtvrteční značný časový skluz. Jen aby bylo jasno, stěžovali jsme si my, posluchači v sále, pokud vím z kapel nikdo. Kapely prostě hrály. A jak?

Šuplík - Zdeněk Vidlák předeslal, že to, co zahrají, vážně není legrace. Nebyla. Písničky nebyly marné, ovšem interpretace působila jak nesehraná kapela z někdejších tanečních čajů. Školená operní pěvkyně se do svých partů s vervou opírala v kontrastu ke znuděně znějícím mužským hlasům. Qjeten - instrumentálně a aranžérsky promyšlené, kapela šlape dobře. Ale zřejmě z nedostatku vhodného materiálu zvolili i něžnou Dobrú noc, má milá, jejíž úprava, byť s pěkným souzvukem mandolíny a flétny, jde proti smyslu písně až někam k tanečnímu reggae a zpěv Květy Krejčové útočil na sluchový práh bolestivosti. The Chrlis Revival  - dle vlastních slov tvoří (nebo boří?) hudební bariéry. Opět to odnesly lidovky, styl Hrají a zpívají Plzeňáci mixnutý Laurou a jejími tygry. Studentská zábava, instrumentálně jsou celkem dobří, jak je na Plzeňsku zvykem, ale o zpěvu u přítomné zpěvačky se to říci nedalo. Fajnbeat - s dobrem, jako dominantním nástrojem, příjemný akustický letní bigbítek např. v písničce Adriana. Oproti loňskému roku jistější a vyváženější projev. Trdlo - z východních Čech, řemeslně slušně zvládnutá muzika, písničky z folklorního a historického soudku. BlueGate - energický bluegrass z Plzně. Jistota ve zpěvu, profesionální výkon i vystupování. Kámen úrazu - vsadili na sólový zpěv Michala Arona a Danča Sedláčková nově podpořila rytmickou sekci na djembe. Písničky s atmosférou, ale zde nepříjemně ostrý zpěv a zvuková koule.
Jananas - byla jsem zvědavá, které písničky zvolí: Jano, Zimní píseň a Bílý sex (?sním, co sním?řízek, můžu být s ním i bez něj?sním ho s chlebem i bez něj?) Vtipné a vypointované texty, k tomu si přičtěte doprovod melodické baskytary a kytary a především působivé herecké zpívání J. Infeldové. Chytré písničky, zábavné i vizuálně si na 100% získaly přítomné v sále. Bodlo - folkgrassová stálice odvedla svůj dobrý standard a zcela novou píseň o milostných představách 1+2 u ženy a u muže. Zdeněk Smolík je stále nedoceněný zpěvák. Hluboké nedorozumění se naštěstí zbavilo soutěžní trémy. Sláva! Skupina, která se drží svého trampského kopyta a dobře dělá. Pro ně typické popisné texty by možná mohly být stručnější. My3.avi - loni na Zahradě v diváckém hlasování skončili těsně pod třemi krtinami vítězů. Zajímalo mě, jakou dramaturgii zvolí: První tanečně pohodová Mezi vámi, pak ostrý střih na téma převzetí zákona do vlastních rukou v Nabil jsem zbraň (?když pro mě není cesty, ať i ty vaše zmizí?) s údernými bicími a souzvukem trubky s houslemi v dialogu s foukačkou, a na závěr poklidná, vyrovnaně usmířená píseň Končí sezóna. Publikum poslouchalo pozorně. Techtle Mechtle - moderní akustický folk s bicími v rytmicky svižných písničkách má odpich. Příjemně ladící dívčí vokál v sólech (píseň Svatá) i v duetech. Ale asi největší mechtle se zvukem v aranžích a srozumitelnosti. Panelákoví fotři - dramaturgicky ucelené vystoupení. Čtyři panelákoví banjisté nás provedli hudebními žánry. Mozart, blues, a pak rock a bluegrass (pan Budil se blýskl fakt pikovanými vyhrávkami), vše dotvořeno ještě stylovými pokrývkami hlavy. Humor slovní doveden ad absurdum v Botičském blues o milostném aktu, kde všechna podstatná jména nahradili ukazovacími zájmeny se závěrečným "nepoužito toto". Publikum se bavilo.

Konkurs Bohnice - den třetí, sobota, 29. března

Fakta: 11 mimopražských skupin, v hledišti střídající se kapely a malá skupinka nás "co spolu chodíme na muziku". Moderátoři: Miloš Keller a David Kabele (ČRo Praha - Domino). Ukázky z webů jsem sice předem neposlouchala, ale zalistovala jsem v poznámkách, abych si osvěžila své dojmy, které jsem si o většině kapel poznamenala na četných akcích během uplynulého roku. Z níže jmenovaných vystupujících jsem neznala Antonínův pláč a R.A.L. Band (Kytka).

Antonínův pláč - písničky jako by byly vybrány z nějaké školní besídky - tedy nikoliv tématem, ale velice amatérským provedením. Něco jako záskok rodičů za své děti, které si secvičily písničky a těsně před produkcí onemocněly. Refrén jedné písně o tom, že stejně jednou umřeme, jako krysy pojdeme, zhebneme, nám na samý závěr jejich vystoupení poněkud vyrazil dech. Pak už nám zbyly jen oči pro (Antonínův) pláč. Spadané listí - stejně jako loni písničky inspirované Nerezem, zpěvačka stejná jako loni, takže markantní problém se sykavkami. Oproti loňskému roku lépe zvládnutý společný zpěv. Za sluncem - tuto kapelu jsem loni slyšela na festiválku Letní slunowrat v Táboře. Housle stále spíše kvílely a kňouraly, než hrály, zpěvačce nebylo příliš rozumět, a co je asi nejpodstatnější - problémy s intonací jak v hraném, tak ve zpívaném projevu. To vše tehdy i teď. V refrénu jedné písně zpívali, že mají dlouhou cestu před sebou. Ano, to mají. Jolly band - po té úvodní "neúrodě" působili jak balzám na (d)uši. Výborné housle, doplněné kytarou, kontrabasem a nově také dobrem. Nicméně ani oni se nevyhnuli intonačním nejistotám, zvláště pak v závěrečné písni. Chapadlo - českobudějovická kapela, v textech se objevila historická témata. Jednotliví členové kapely ale jako by nehráli spolu, ale každý sám za sebe. Už dlouho jsem ve folku neslyšela tak pompézní zpívaný projev. A tady se ho dopustili hned tři z členů kapely. Že by nějaký společný hlasový poradce??? R.A.L. Band - a zase ta intonace!!! Nicméně zde se i přes uvedený nedostatek dalo usoudit, že po vychytání nějakých těch mušek by se na světlo světa dostaly docela zajímavé písničky s lehkostí a odpichem. Melodický a nekomplikovaný kytarový folk. Zhasni - krásné melodické písničky s dobrými texty, promyšlené aranže. Novoborská sestava okolo klávesisty a písničkáře Michala Vaňka a kytaristy a textaře Kuby Horáka má výrazně lepší repertoár, než celkový projev. Ale když se nezadaří a někdo spěchá a ten druhý nestíhá, pak to tu písničku opravdu zhasne. A to je škoda. Nechtěli byste se přejmenovat? Třeba ? Rozjasni. Ty písničky na to mají. Jen jim dát tu příležitost. I tak celkově patřili k tomu lepšímu, co jsme ten večer slyšeli. 4zdi ­ z Pelhřimova u Kojčic, kde opravdu NEMAJÍ žádné krematorium. Po krátkém zhasnutí to rozsvítili. Hodně se mi líbila Pitrýskova basovka, zvláště pak v prostřední písničce. Zajímavá, dynamická, pěkně to vše popoháněla tak, aby posluchač neměl šanci se nudit. Do té chvíle to nejlepší, co jsme za den třetí měli možnost slyšet. Bossorky - překvapení loňského Konkurzu. Možná to bylo tím, že laťka z loňska byla nasazena hodně, ale opravdu hodně vysoko. A tak i přes to, že se jejich projevu technicky nedalo nic moc vytknout a kapela patřila k tomu lepšímu, co jsme slyšeli, jejich vystoupení mě ze židle tentokrát nezvedlo. Netřísk - další hudební formace Radka Exnera (Bodlo). Je škoda, že v první písničce violoncello jen kopírovalo melodickou linku Radkovy baskytary, a tak vlastně poněkud zaniklo. To se naštěstí v dalších písničkách neopakovalo, a tak jsme slyšeli další dvě písničky velmi zajímavé a osobité, díky nimž celé vystoupení Netřísku úspěšně vygradovalo. Nový vrchol večera. Půl dechu do měchu - kapela s jazzovými kořeny. Hotoví muzikanti s naprosto jasným názorem na věc, který se jim víc než dobře daří v muzice vyjádřit. A Šárka Pexová je autorka a zpěvačka výborných kvalit. I jejich vystoupení bylo dramaturgicky postavené tak, aby závěrečnou písní vygradovalo. A opět nový vrchol večera. V porovnání s tím, co jsme ten den slyšeli, to byla skutečná osmitisícovka.