|
Alespoň ten strakonický na JAMBOREE 2004. V titulku článku jsem si dovolila parafrázovat název úvodní skladby z CD Zákusek Luboše Maliny Den, kdy banjisté ovládli svět. I když správně bych měla napsat dva dny, neboť festival byl dvoudenní, proběhl 28. a 29. května, ale já přijela až v sobotu ráno na den druhý.
Slunečný nádherný jarní den přišel jako na objednávku, neboť po pátečním večeru v letním kině byli muzikanti i diváci pěkně promrzlí. Nicméně, o zimě se jen zmínili, ale o vystoupení hlavních hvězd programu, Waldemara Matušky a Olgy Blechové s KTO, jsem slyšela jen samou chválu. A nebylo to jen z úcty k chlapíkovi, v jehož rukou mnozí z nás kdysi viděli banjo poprvé v životě. Vypadal prý dobře, zeštíhlel, a zpívalo mu to jak zamlada.
V těsném sousedství letního kina se nachází areál jezdeckého závodiště, kam se přemístila scéna z hradního nádvoří.
Divákům na lavičkách třístupňové "tribuny" se nabízel malebný výhled na řeku Otavu (vodácká sezóna už začala :-))) a břeh lemovaný vzrostlými stromy. A zatímco se hlavně malí zájemci projížděli na koních, úderem jedenácté na pódiu nastaly "Staré zlaté časy" (Old time) bluegrassu. Jiří Holoubek (Reliéf, Country Radio) stručně poreferoval o událostech z minulého dne a pozval první kapelu EG Revival, v níž jsme mohli spatřit jeho kolegy z Reliéfu (Bureš, Dvořák, Peroutka) a z CR (Ivo Drbohlav). Již z názvu programu a jména úvodní kapely je vám jasné, že na závodišti zněl především bluegrass tradiční, Bill Monroe, Earl Scruggs, gospely a angličtina, přesněji "američtina" . S ozvučováním neměl pan zvukař velkou práci, kvarteta zpívala většinou na jeden mikrofon, ale i s početnějšími sestavami si rychle poradil. Pozdní sběr (též Fly Boys) s Honzou Klocperkem zpívali i česky ajznboňácké a "ledabyly", mě překvapili instrumentálkou Trhanec. Tak Vojta Zícha už je taky "Old time" :-))) Houslista Jiří Králík se představil v triu Rowdy Rascals s kontrabasistkou a zpěvačkou zvučného leadového hlasu Vilmou Orlitovou a banjistou Radkem Hnilicou, a později v domovském Sunny Side. Opět v originálech zněly např. Blue Moon Of Kentucky či Handsome Molly.
Dramaturgovi festivalu Petrovi Kuklíkovi se daří pro Jamboree získávat i hosty ze zámoří. Prvních jsme se dočkali kolem půl jedné. Na scénu přichází starší pár, on s brýlemi v košili a tesilkách připomínající pana profesora, který si po obědě odložil sako, ona maminu s prošedivělými delšími vlasy v modré halence a květované sukni. Dick Staber s mandolínou a Judith Chasnoff s kytarou. Začínají hrát, je polední siesta "a slunce pálí jen," odpočíváte a je vám dobře. A žasnete, jak podmanivě mladě zní hlas Judith z rodu zpěvaček typu Joan Baez doplněný civilním lehce sonorním zpěvem Dickovým v melodických, většinou vlastních z tradic čerpajících skladbách, jak dokážou zahrát bluegrass. Když jsme je konečně propustili, poklidně odcházeli jakoby na odpolední procházku :-))) Ale v podvečer se ještě vrátili? Před druhým hostem z USA jsme si poslechli kvartet Country Coctail a povšimli si zlatého banja Pavla Kryštůfka. Bill Monroe shůry slyšel Rose of Kentucky, ale také řadu instrumentálek.
Než se nachystala k "Poctě Johnu Denverovi" početná sestava Eagles & Horses, countryové tance zatančila dítka ze souboru Sluníčko DDM ve Strakonicích. Byli celkem roztomilí, zejména chlapci v tanečních variacích s lasem, ale skotačili na reprodukovanou muziku dost děsnou! Hříbě a Matylda v nějakých podivných coververzích, snad od Maxim Turbulenc, Má dáti - dal zaplaťpámbu od Copu. Vzpomněla jsem si na CD Martina Žáka , takovou příjemnou dupárnu k tanci. Asi ji ve Strakonicích neznají :-))). Tanečky se protáhly, "Pocta" začala později, ale překvapení, které uprostřed bloku Denverovců z Pardubic nachystal "řidič" Pavel Malina stálo zato. Z Písku přivezl hosta, v Evropě zatím ne příliš známého kytaristu Brenta Moyera (např. Lynn Anderson Band) z Nashville v Tennessee. Countryman v džínách se stetsonem přišel, zahrál a ohromil. Co dokáže lidský hlas s jednou kytarou např. v Take Me Home, Country Roads nebo v instrumentálně mistrné Ghost Riders in the Sky! Country jako řemen! Po kytarové "one man show" mi přišla perlička Eagles & Horses pardubické kapely pouze jako slušně i když s chutí zahraný revival, nic víc.
Pak následoval přesun na scénu letního kina s pauzičkou na občerstvení. Bohužel, vybraný guláš už nezbyl, dala jsem si obligátní
 |
|
Robert Křesťan |
|
foto: Vít Školník Urban © | klobásu a v hledišti se usadila poblíž zvukařského pultu Honzy Friedla, pamětliva zásady "u zvukaře nejlepší poslech". V šestnáct hodin zahájila program dvojice moderátorů Míša Leicht a Rosťa Čapek. Leicht provázel první polovinou, musel odjet dřív, Čapek pak pokračoval sám. Starý známý nafukovací kozel tentokrát dohlížel na muziku bluegrassových nástrojů v podání naší současné špičky (pominu-li kapely, na které dozíral den předtím). Úvod patřil Carrabině, nevděčné úlohy startérů se ujala s počátečním respektem, nabídla převzaté skladby z jiných žánrů (Beatles, U2), aby Rybářem v závěru bloku část publika rozezpívala. Přísný Leicht svým plzeňským spoluobčanům přídavek nepovolil, což je jediná výtka z mé strany k jeho moderování, a na scénu pozval další kapelu. Než se nazvučila, podělil se s námi o čerstvé zážitky z Ruska, kde s Copem účinkovali na Rudém náměstí za zády "s plesnivcem" a chrámem Vasila Blaženého zezadu podepřeného klackem. Diváci řvali.
Nová sekce, čtveřice pánů v černém, si to hrnula na Pořádnej flám. Standardní nářez s českými texty a s "ječákem" Marka "Špeka" Drápa si přídavek vysloužil. Drive z Brna má výtečnou zpěvačku Veroniku Němečkovou a kytaristu (předsedu Bluegrassové asociace) Davida Němečka. Předvedli moderní newgrassovou parádu s dobrem a elektrickým a klasickým pětistrunným banjem v rukou Martina Stehlíka. Kroutím a házím jistě znáte. Monogram se představil skladbami z nového CD s výhradně původními skladbami s českými texty. Zpívají všichni pánové a muziku dobře tvrdil kontrabas Pavla Lžičaře.
Během nazvučovacích přestávek se soutěžilo o sponzorské dary, dražila se mandolína Gibson, prodala se za vyvolávací cenu 30 000 Kč (nekoupila jsem), vykládaly vtipy (Čapek strašně), tančily se country tance (utekla jsem) a začal chaozz v pořadí kapel s prohlubujícím se časovým skluzem a ostudným zvukařovým a Čapkovým selháním (trapné) při podvečerním vystoupení Dicka Stabera a Judith Chasnoff. Friedl nebyl na místě, Čapek situaci neřešil. Už jste asi o tom četli :-))). Já ještě připojím několik poznámek k muzice. Modrotisk z Jablonce nad Nisou, pro mě jednoznačně odpoledne nejzajímavější jak instrumentací tak a aranžemi ať už klasických BG kousků či skladeb ovlivněných muzikou swingovou či irskou (Irský déšť). Mousetrap přišel navíc s bicími a s písněmi např. od Alison Kraus. Míša Leicht, Cop v jedné osobě, se speciální "vydlabanou" bezdrátovou kytarou (Kříž z plastiku, Stopy kol, Vzdálená, Jen pár minut), poté patřičně černě oděn usedl na motocykl a odfrčel. Americký pár, i přes začátek bez zvuku, opět idyla, ze Slovenska Country team, svěží countrygrass s odpichem, Vabank Unit, první vrchol večera, miláčkové publika, vysloužili si hned dva přídavky, Robert Křesťan jedinečný mezi bluegrassáky hlasem ve výrazu a prožitku s Druhou trávou v sestavě, jejíž instrumentální schopnosti snad nemají hranic. "Zvlášť závěr jejich bloku byl kouzelný, když si pozvali Poutníky, kteří účinkovali hned po nich, na přídavek v písni Wayfaring Stranger," napsal mi manažer DT David Němeček, protože v té době už jsem Strakonice opouštěla. Jiří Mach z Poutníků (ptal se zase po anketce :-))) mě ještě ujistil, že zahrají repertoár obdobný jako na Pikovicích, čím letos překvapil Semtex, jehož nepřehlédnuté členy bylo možno spatřit v areálu již v podvečer, nevím.
Ale vím, že sobota na Jamboree mi nějak rychle uběhla. Mám ráda muziku bluegrassových nástrojů a sledovat celý den výkvět naší BG scény prostě můžu. A nejen já, ale všichni podobně postižení diváci v hledišti závodiště i letního kina. Viděli byste, jak soustředěně poslouchali a patřičně odměňovali banjová, mandolínová, kytarová, houslová a dobrová sóla a zpěvy. Seděli či postávali, pod pódiem neposkakovali, jak to vídáváme na řadě jiných velkých festivalů (tančil snad jen ten nahatej indián s jednou bledou tváří). Ocenila jsem výkony moderátorů z řad muzikantů, Jirky Holoubka a Míši Leichta, na poněkud nešťastně protahované přestávky a seky už jsem raději zapomněla. Celkový dojem z bluegrassového strakonického svátku, který za oba dny navštívily 2 000 diváků: Xakru, bylo to vono :-)
Sdílet na...
|
)))
Folk opět tekl mezi veselskými ř...
Iva Hovorková v JTT nezpívala, nýbrž s Flow tracke...
Koncert kapely Fo3 v Balbínce
Jirka Kyncl nám napsal: Tak mi haxna po pádu z kol...
Dubnové Notování
Ahoj Jano, jasna vec. Na FB jsme jako Kapela HRST ...
Dubnové Notování
Milá Hrsti, jste na FB? Nenašla jsem vás (na první...
Na Jihočeské Portě zvítězila dvo...
To je nádhera, Žíže gratuluji na dálku. Už jsem mě...
Dubnové Notování
Ahoj :) diky, ze jste byli tak vsimavy :) Nastesti...