|
Alespoň ten strakonický na JAMBOREE 2004. V titulku článku jsem si dovolila parafrázovat název úvodní skladby z CD Zákusek Luboše Maliny Den, kdy banjisté ovládli svět. I když správně bych měla napsat dva dny, neboť festival byl dvoudenní, proběhl 28. a 29. května, ale já přijela až v sobotu ráno na den druhý.
Slunečný nádherný jarní den přišel jako na objednávku, neboť po pátečním večeru v letním kině byli muzikanti i diváci pěkně promrzlí. Nicméně, o zimě se jen zmínili, ale o vystoupení hlavních hvězd programu, Waldemara Matušky a Olgy Blechové s KTO, jsem slyšela jen samou chválu. A nebylo to jen z úcty k chlapíkovi, v jehož rukou mnozí z nás kdysi viděli banjo poprvé v životě. Vypadal prý dobře, zeštíhlel, a zpívalo mu to jak zamlada.
V těsném sousedství letního kina se nachází areál jezdeckého závodiště, kam se přemístila scéna z hradního nádvoří.
Divákům na lavičkách třístupňové "tribuny" se nabízel malebný výhled na řeku Otavu (vodácká sezóna už začala :-))) a břeh lemovaný vzrostlými stromy. A zatímco se hlavně malí zájemci projížděli na koních, úderem jedenácté na pódiu nastaly "Staré zlaté časy" (Old time) bluegrassu. Jiří Holoubek (Reliéf, Country Radio) stručně poreferoval o událostech z minulého dne a pozval první kapelu EG Revival, v níž jsme mohli spatřit jeho kolegy z Reliéfu (Bureš, Dvořák, Peroutka) a z CR (Ivo Drbohlav). Již z názvu programu a jména úvodní kapely je vám jasné, že na závodišti zněl především bluegrass tradiční, Bill Monroe, Earl Scruggs, gospely a angličtina, přesněji "američtina" . S ozvučováním neměl pan zvukař velkou práci, kvarteta zpívala většinou na jeden mikrofon, ale i s početnějšími sestavami si rychle poradil. Pozdní sběr (též Fly Boys) s Honzou Klocperkem zpívali i česky ajznboňácké a "ledabyly", mě překvapili instrumentálkou Trhanec. Tak Vojta Zícha už je taky "Old time" :-))) Houslista Jiří Králík se představil v triu Rowdy Rascals s kontrabasistkou a zpěvačkou zvučného leadového hlasu Vilmou Orlitovou a banjistou Radkem Hnilicou, a později v domovském Sunny Side. Opět v originálech zněly např. Blue Moon Of Kentucky či Handsome Molly.
Dramaturgovi festivalu Petrovi Kuklíkovi se daří pro Jamboree získávat i hosty ze zámoří. Prvních jsme se dočkali kolem půl jedné. Na scénu přichází starší pár, on s brýlemi v košili a tesilkách připomínající pana profesora, který si po obědě odložil sako, ona maminu s prošedivělými delšími vlasy v modré halence a květované sukni. Dick Staber s mandolínou a Judith Chasnoff s kytarou. Začínají hrát, je polední siesta "a slunce pálí jen," odpočíváte a je vám dobře. A žasnete, jak podmanivě mladě zní hlas Judith z rodu zpěvaček typu Joan Baez doplněný civilním lehce sonorním zpěvem Dickovým v melodických, většinou vlastních z tradic čerpajících skladbách, jak dokážou zahrát bluegrass. Když jsme je konečně propustili, poklidně odcházeli jakoby na odpolední procházku :-))) Ale v podvečer se ještě vrátili? Před druhým hostem z USA jsme si poslechli kvartet Country Coctail a povšimli si zlatého banja Pavla Kryštůfka. Bill Monroe shůry slyšel Rose of Kentucky, ale také řadu instrumentálek.
Než se nachystala k "Poctě Johnu Denverovi" početná sestava Eagles & Horses, countryové tance zatančila dítka ze souboru Sluníčko DDM ve Strakonicích. Byli celkem roztomilí, zejména chlapci v tanečních variacích s lasem, ale skotačili na reprodukovanou muziku dost děsnou! Hříbě a Matylda v nějakých podivných coververzích, snad od Maxim Turbulenc, Má dáti - dal zaplaťpámbu od Copu. Vzpomněla jsem si na CD Martina Žáka , takovou příjemnou dupárnu k tanci. Asi ji ve Strakonicích neznají :-))). Tanečky se protáhly, "Pocta" začala později, ale překvapení, které uprostřed bloku Denverovců z Pardubic nachystal "řidič" Pavel Malina stálo zato. Z Písku přivezl hosta, v Evropě zatím ne příliš známého kytaristu Brenta Moyera (např. Lynn Anderson Band) z Nashville v Tennessee. Countryman v džínách se stetsonem přišel, zahrál a ohromil. Co dokáže lidský hlas s jednou kytarou např. v Take Me Home, Country Roads nebo v instrumentálně mistrné Ghost Riders in the Sky! Country jako řemen! Po kytarové "one man show" mi přišla perlička Eagles & Horses pardubické kapely pouze jako slušně i když s chutí zahraný revival, nic víc.
Pak následoval přesun na scénu letního kina s pauzičkou na občerstvení. Bohužel, vybraný guláš už nezbyl, dala jsem si obligátní
 |
|
Robert Křesťan |
|
foto: Vít Školník Urban © | klobásu a v hledišti se usadila poblíž zvukařského pultu Honzy Friedla, pamětliva zásady "u zvukaře nejlepší poslech". V šestnáct hodin zahájila program dvojice moderátorů Míša Leicht a Rosťa Čapek. Leicht provázel první polovinou, musel odjet dřív, Čapek pak pokračoval sám. Starý známý nafukovací kozel tentokrát dohlížel na muziku bluegrassových nástrojů v podání naší současné špičky (pominu-li kapely, na které dozíral den předtím). Úvod patřil Carrabině, nevděčné úlohy startérů se ujala s počátečním respektem, nabídla převzaté skladby z jiných žánrů (Beatles, U2), aby Rybářem v závěru bloku část publika rozezpívala. Přísný Leicht svým plzeňským spoluobčanům přídavek nepovolil, což je jediná výtka z mé strany k jeho moderování, a na scénu pozval další kapelu. Než se nazvučila, podělil se s námi o čerstvé zážitky z Ruska, kde s Copem účinkovali na Rudém náměstí za zády "s plesnivcem" a chrámem Vasila Blaženého zezadu podepřeného klackem. Diváci řvali.
Nová sekce, čtveřice pánů v černém, si to hrnula na Pořádnej flám. Standardní nářez s českými texty a s "ječákem" Marka "Špeka" Drápa si přídavek vysloužil. Drive z Brna má výtečnou zpěvačku Veroniku Němečkovou a kytaristu (předsedu Bluegrassové asociace) Davida Němečka. Předvedli moderní newgrassovou parádu s dobrem a elektrickým a klasickým pětistrunným banjem v rukou Martina Stehlíka. Kroutím a házím jistě znáte. Monogram se představil skladbami z nového CD s výhradně původními skladbami s českými texty. Zpívají všichni pánové a muziku dobře tvrdil kontrabas Pavla Lžičaře.
Během nazvučovacích přestávek se soutěžilo o sponzorské dary, dražila se mandolína Gibson, prodala se za vyvolávací cenu 30 000 Kč (nekoupila jsem), vykládaly vtipy (Čapek strašně), tančily se country tance (utekla jsem) a začal chaozz v pořadí kapel s prohlubujícím se časovým skluzem a ostudným zvukařovým a Čapkovým selháním (trapné) při podvečerním vystoupení Dicka Stabera a Judith Chasnoff. Friedl nebyl na místě, Čapek situaci neřešil. Už jste asi o tom četli :-))). Já ještě připojím několik poznámek k muzice. Modrotisk z Jablonce nad Nisou, pro mě jednoznačně odpoledne nejzajímavější jak instrumentací tak a aranžemi ať už klasických BG kousků či skladeb ovlivněných muzikou swingovou či irskou (Irský déšť). Mousetrap přišel navíc s bicími a s písněmi např. od Alison Kraus. Míša Leicht, Cop v jedné osobě, se speciální "vydlabanou" bezdrátovou kytarou (Kříž z plastiku, Stopy kol, Vzdálená, Jen pár minut), poté patřičně černě oděn usedl na motocykl a odfrčel. Americký pár, i přes začátek bez zvuku, opět idyla, ze Slovenska Country team, svěží countrygrass s odpichem, Vabank Unit, první vrchol večera, miláčkové publika, vysloužili si hned dva přídavky, Robert Křesťan jedinečný mezi bluegrassáky hlasem ve výrazu a prožitku s Druhou trávou v sestavě, jejíž instrumentální schopnosti snad nemají hranic. "Zvlášť závěr jejich bloku byl kouzelný, když si pozvali Poutníky, kteří účinkovali hned po nich, na přídavek v písni Wayfaring Stranger," napsal mi manažer DT David Němeček, protože v té době už jsem Strakonice opouštěla. Jiří Mach z Poutníků (ptal se zase po anketce :-))) mě ještě ujistil, že zahrají repertoár obdobný jako na Pikovicích, čím letos překvapil Semtex, jehož nepřehlédnuté členy bylo možno spatřit v areálu již v podvečer, nevím.
Ale vím, že sobota na Jamboree mi nějak rychle uběhla. Mám ráda muziku bluegrassových nástrojů a sledovat celý den výkvět naší BG scény prostě můžu. A nejen já, ale všichni podobně postižení diváci v hledišti závodiště i letního kina. Viděli byste, jak soustředěně poslouchali a patřičně odměňovali banjová, mandolínová, kytarová, houslová a dobrová sóla a zpěvy. Seděli či postávali, pod pódiem neposkakovali, jak to vídáváme na řadě jiných velkých festivalů (tančil snad jen ten nahatej indián s jednou bledou tváří). Ocenila jsem výkony moderátorů z řad muzikantů, Jirky Holoubka a Míši Leichta, na poněkud nešťastně protahované přestávky a seky už jsem raději zapomněla. Celkový dojem z bluegrassového strakonického svátku, který za oba dny navštívily 2 000 diváků: Xakru, bylo to vono :-)
Sdílet na...
|
)))
Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...