Disneyband podruhé, Jarret poprvé

Reportáže

Že liberecké duo Disneyband vydalo u Indiesrecord svoji prvotinu Opilí potměchutí, je známá věc. Že ho pokřtili 11. února v Akcentu u Martiny Trchové, jste si již mohli přečíst zde na FOLKtimu. Ale že křty budou pokračovat pořadovými čísly dva a tři, může být pro někoho novinka. Z prvního křtu jsem byl nadšen a líbil se mi moc, ale to, co Disneybandi a jejich hosté předvedli na "domácím hřišti" v libereckém Experimentálním studiu v Lidových sadech, byla akce, na které se vyplatí jezdit i větší vzdálenosti. Rád bych všechny upozornil, že v rámci této reportáže se nedočtete žádné rady účinkujícím (co na sebe, jak se tvářit, co a jak říkat a podobně). Jedná se pouze o mé subjektivní pocity a jelikož ty byly báječné, nemám důvodu býti negativistický.

foto: Vítek Školník Urban ©

První, co upoutalo moji pozornost při vstupu do sálu, byl velký obraz zavěšený nad pódiem. Jednalo se o zvětšeninu přebalu křtěného CD. U zdi po pravé ruce bylo v malířských stojanech vystaveno všech třináct obrazů Šárky Nemešové k třinácti skladbám na albu. Dle sdělení Martina Kadlece jsou volně k prodeji a zájemci se mají hlásit u něj.
Stejně jako na zmiňovaném stříbrném kotoučku, tak i v rámci koncertu by se daly skladby rozdělit na dvě skupiny. Disneyband a Disneyband a hosté. První blok otevřeli a všechny přítomné uvítali Martin Kadlec a Věrka Soukupová. Ačkoli jsem je v poslední době slyšel poměrně často (jak na živo, tak reprodukovaně), stále se mi ta hudba líbí a možná, že čím dál tím více. Na albu najdete skladby výhradně z pera Martina Kadlece, ale na koncertě zazněla i angličtina v písni od Allanis Morissete.

foto: Vítek Školník Urban ©

Jako první hosté večera mělo vystoupit uskupení Ježibabinec (Martina Trchová, Magda Brožková a Žofie Kabelková). Bohužel posledně jmenovaná, Žofka Kabelková se omluvila, a tak jindy pestré kostýmy, paruky a ježibabí propriety zůstaly skryty a děvčata vystoupila v civilu. Nutno podotknout, že to jim sluší opravdu více. Martina s Magdou hrály spolu (Čarodějnická hymna), ale i každá sama a aplaus byl samozřejmým oceněním, které si děvčata opravdu zasloužila.
Poté se na pódium vrátili opět Disneyband a až do přestávky pokračovali v nasazeném stylu.

Po přestávce přišel okamžik, na který jsem byl zvědavý od 17. února, kdy na veřejnost pronikla informace, že Bohouš Vašák opouští Jarret. foto: Vítek Školník Urban © Představa jak se Jarret vyrovná s absencí autora, kytaristy a zpěváka v jedné osobě, zřejmě nenechávala v klidu nikoho z přítomných (možná ani samotné účinkující). Volného prostoru na pódiu využíval nejvíce Marek Štulír, který svým "basáckým" podupáváním tuto proluku zaplnil úplně hravě (i kdyby byla větší, tak by to stejně asi bylo stále málo). Co se týče nástrojů a zpěvu, tam už to tak jednoduché nebylo, ale kapela spolu nějaký ten pátek hraje a srovnala se s tím vskutku dobře. Zřejmě ovlivněn popularitou zpívajících bubeníků Víti Vávry a Davida Kollera, vzal na svá bedra tuto řeholi hlavně Honza Noha a musím říci, že to bylo pro mě velmi milé překvapení. Nicméně ani zbylí pánové se nenechali zahanbit a přispěli svou troškou do pověstné mlýnice. Druhým překvapením byl sopránsaxofon Hanky Skřivánkové. Ta se na něj učí údajně necelý rok. Tato radikální změna potřebu "rychlostudia" jen uspíšila a Hanka byla vhozena do vody za účelem ukázat zdali a jak umí plavat. Vážení, mohu vám potvrdit, že umí. A jak. Jarret šlapal jak švýcarské hodinky a potvrdil své kvality.

Večer plynul v příjemném tempu a náladě a směřoval k vytyčenému cíli. Tím byl samozřejmě křest CD Opilí potměchutí. Kmotrem měl být Václav Helšus, který se bohužel omluvil, nicméně zdařile ho nahradil pořadatel Prázdnin v Telči, Milan Medvěd Kolář. foto: Vítek Školník Urban © Ten si v rámci svého proslovu neodpustil "rýpnutí a přeřeknutí" jako kdyby křtil Jarret, ale všechno se zdařilo, špunty opsaly balistickou křivku, přistály kdesi v hledišti a šampaňské se snášelo na obnažený disk. Samozřejmě nemohlo chybět poděkování těm, kteří se o toto CD zasloužili. A protože si nelze všechny zapamatovat, přečetla ho Věrka přímo z přebalu. Atmosféra byla báječná a potvrdilo se, že Disneyband je v Liberci skutečně doma. Davy gratulantů nebraly konce a kytice a dárky se kupily.

Rozvášněn křtem se Disneyband vrátil zpět na pódium, teď však průběžně doplňován hosty. Kromě Jarretů v různých obměnách usedl za bicí Vojta Douda z kapely Krucipüsk. Po křtu zbylo na pódiu několik lahví sektu, a tak si Marek Štulír jeden otevřel. Ostatně proč ne, k tomu jsou nápoje určeny, aby byly konzumovány. Netušil však, že jím do publika vystřelený špunt zasáhl šéfredaktora konkurenčního IF, jistého P.R., který mu ho briskně a přesně vrátil, že se Marek ani nestačil divit. Aplaus nebral konce a nikdo nechtěl nechat odejít účinkující jen tak. Ale tím večer zdaleka nekončil. Jak uvedl Martin hned na začátku koncertu, ve 22:30 byl před Experimentální studio přistaven autobus, který přítomné dopravil do Krátkého Úderného Divadla, kde začala druhá a náročnější polovina oslav. Pivo bylo dobré, občerstvení jakbysmet, obsluha příjemná a rychlá. Co víc si přát? Snad jen trochu více klidu pro spánek, ale kvůli tomu se na tyto akce vlastně nejezdí. Ti nejotrlejší vydrželi do sedmi hodin. Tedy údajně, to jsem se již několik hodin snažil usnout. Pak už jen oběd U medvěda a tradá domů.

Na závěr bych ještě rád pochválil a poděkoval i zvukaři Pájovi Jindrákovi, který celý koncert zvučil a stejně jako všichni účinkující si zaslouží absolutorium.

Tak teda Disneybandi: "Ať se prodává a točí".

Sdílet na...

| Více...