První skutečně hudebně zajímavou kapelou večera byla Fregata. I zde měla Tereza Terčová, coby jejich zpěvačka, Superstar na talíři. Vlastně stejně jako Tereza Ženatá (T'N'T), které jsem poslouchal z chladu bazénu. I když Fregata zní velmi obyčejně, neobyčejný je Terezčin zpěv. Začínám její barvě hlasu přicházet na chuť.

Gradace přicházela s Hlubokým nedorozumění, jejichž Blues spokojeného nádražáka jsem už opěvoval v jiném článku a teď bych propadl jen do soukolí opakujících se frází. Stále mne však neomrzeli, byť je slyším na "každém" rohu. Kdosi podotkl, že hrají podobně jako trampský Tempo di vlak. I ten si tu střihl svůj koncert a nutno dodat, že Tempo má zase v rychlých písních blízko k dnes již neexistujícímu Magisonu. V něm hrál kdysi dávno jistý "Zubřík". No a tento harmonikářský melodik (s tímto přirovnáním přišel o tři dny později Víťa Troníček na Stopách v Praze) vystřídal v Marien Honzu Troníčka. Právě na Slunovratu s nimi jen po dvou zkouškách odehrál svůj první koncert. Přes Radka Bartoše, kytaristu Marien, se dostáváme ke kapele Pidilidi, která mne zaujala svou jemností a romantickou naivitou. Zde jsem se dozvěděl, že Šárka Nováková se několik dní před Slunovratem provdala a nyní ji v mediích budeme muset jmenovat už jako Šárku Fuchsovou. Svatba čeká i zpěvačku Jarretů, která si v občanském průkaze změní jméno ze Skřivánková na Slavíková. Jak poetické, že?

Hlavní proud koncertů dovyvřel k Pacifiku se sluncem přepáleným Frantou Nedvěděm ml., který nahradil loni zesnulého Josefa Blažejovského. Jeden na druhého si přehrávali vtípky o břichatých pupcích a indiánských přezdívkách (některé historky se už prý opakují, ale to já nemohu hodnotit, neboť na vybrané profesionály ze zásady chodím jednou za pět let). S podobnou změnou přišel i Spirituál kvintet. Zemřelého Karla Zicha nahradil bývalý moderátor Country Radia Jiří Holoubek. 

Večerem se mihlo ještě několik dalších spíše průměrných těles. Nakonec přišla ze strany pořadatelů taková bomba do tělíček. Jarmila Šuláková, věru že 75 let stará paní, plná elánu a Flereti, o jejichž folkovosti jsem poněkud zapochyboval. Po záplavě akustických kapel najednou bigbít. A dokonce i Jarreti vynechali ze své produkce písně s nasamplovanými podklady a hráli převážně dvoukytarové skladby. Což mne překvapilo! O to byl Fleret větší kontrast oproti zbytku festivalového klání. Pod pódiem se nahromadil chumel hlav a kroutících se těl. Rocková diskotéka známých a provařených fleretích songů se hrnula do publika jako divoká voda. A tak Slunovrat začal lidouvou písní (Koňaboj) a lidovými motivy i skončil. Diváctvo si vykřičelo několik přídavků, ale co jim to bylo platné. Konec musel někdy přijít.

Na jednu stranu jsem si v té chvíli ticha odechl a na druhé jsem se podíval na několik desítek stránek mých festivalových poznámek, vzpomínek na jeden zvláště horký víkend, ve kterém nechybělo nic z toho, co mám rád. Po dlouhé době se sešel s několika přáteli, letos poprvé jsem si zaplaval, zaposlouchal se do různorodosti hudebně transfomovaných lidských myšlenek a emocí a celé to uzavřel jamem s Hlubokým nedorozuměním podopořeným pardubickou folkovou elitou a hromadou trampských hlasivek. Léto letos může přijít, slunce přivítáno j