| 28.11.2005 Dovolíte mi, abych se vám s necím sveril ? (Tomáš Pohl) |
|
|
|
| Reportáže | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(reportáž z předávání Libušiny harfy v klubu Rybanaruby) Nejprve, aby nedošlo k omylu. V žádném případě se nebudu jako autor v rámci reportáže svěřovat s ničím osobním, byť by toho bylo hodně. Spíš jsem zvyklý v zaměstnání na to, že se mi svěřují jiní. Titulek jsem zvolil v podstatě jako citát z vystoupení jednoho báječného písničkáře, o kterém bude řeč dále. Můj spolužák z tanečních, které jsem nedochodil, a v podstatě celoživotní soused Karel Vidimský Cimbura, 9. listopadu 2005 ve vinohradském klubu Rybanaruby uspořádal další večer v rámci cyklu Co je nového. Tentokrát byl večer bonusem v rámci festivalu Notování pod Vyšehradem, kdy minulý ročník svorně vyhráli Tereza Terčová a Petr Ovsenák s Honzou Řepkou neboli Nestíháme. V rámci protokolu, nad nímž by jásal i novodobý Guth - Jarkovský Ladislav Špaček, si cenu v podobě Libušiny harfy jako první ponechala Tereza a v onen večer ji měla slavnostně předat těm druhým, kteří byli také první, tedy Petrovi a Honzovi. Cena
Oba členové Nestíháme, zejména Honza Řepka, byli stále ještě pod vlivem pondělního vystoupení Boba Dylana. Takže první zazněla "dylanovka" s českým textem Honzy. Myslím, že v originále se jmenuje Love minus Zero. Dylanovi texty byly mnohokrát vykládány. Ostatně jako u všech slovesných děl, která se vymykají běžnému klišé, zaběhnutému slovosledu, rutině. O to těžší je jim dát českou podobu, která by dokázala udržet původního ducha autora, ale zároveň byla sama o sobě něčím novým. Například u snad nejznámější písně Boba Dylana Blowin´ in the Wind jsem byl svědkem spousty nepovedených pokusům pod heslem "hlavně ať je to protestsong". Kluci z nestíháme mě však přesvědčují o tom, že má - li člověk srdce v těle, daří se a to velmi. Většina písní hraných ten večer Nestíháme byla však původní tvorba. Na první pohled jakoby úsměvný příběh o tom, jaké je to dostat dovolenou na Sibiři, ale ve vyznění až zamrazí. Pak zněly známé písně jako například Kdosi mi řek nebo Čertovo jezero inspirované láskou k Šumavě. Jenže to nebylo nic proti novince zatím příliš nehrané a bez oficiálního názvu. Novinka zazněla jako přídavek. Složil ji Honza, když viděl dokument o teroristickém útoku ve známém moskevském divadle Na Tagance. Teroristé vtrhli do divadla a vzhledem k velmi netradičnímu pojetí tohoto divadla, si někteří diváci mysleli, že zbraně patří k ději. Útok skončil vypuštěním plynu označeného jen jako nervový, jenže v SSSR i v současném Rusku je všechno jinak, vždyť Uljanov byl Lenin a Džugašvili byl Stalin. Obětí bylo mnoho. V písní nesené dylanovským duchem Honza Řepka reprodukuje rozhovor mezi teroristkou a divákem v divadle. Jsou to jiní Nestíháme než je znáte, ale je moc dobře, že ta píseň vznikla a přál bych si, abyste ji taky slyšeli. Šel mi po zádech mráz, ale nejen z tragiky příběhu. Honzo, díky. Mezitím Cimbura dohodl s diváky, že přestávka nebude a vyzval Terezu Terčovou, aby předala Petrovi a Honzovi Libušinu harfu, což se za bouřlivého aplausu také stalo. Jen mám podle dosavadního průběhu Notování pocit, že by příští rok mohlo být předáváno i víckrát než jednou. Spolumajitele harfy pak vystřídal host, jehož citát jsem si vypůjčil do titulku, písničkář Jarda Urbánek z Duchova. Stejně jako u
Čím začít? V mluveném slově se Jarda publiku omlouvá za to, že by se chtěl s něčím svěřit. Nejprve sdělí, že jeho rodná obec Duchcov, poznamenaná předsmrtným odkazem G. Cassanovy, poznamenala milostný život všech mužů, od nichž místní ženy očekávají to, o čem se dočtou v pamětech onoho zámeckého knihovníka. V důsledku této masové psychózy se nerodí žádné děti a posledním narozeným dítětem je právě Jarda. Jindy se Jarda svěřuje s bojem proti krizi středního věku, kdy muži v jeho věkové kategorii se zamilovávají do mladších žen. Jarda krizi řešil tím, že se zamiloval do vlastní ženy. Jarda pak zpívá o lásce v různých podobách. V písni Zamilovanej se Jarda dopustil tolika krásných surrealistických obratů a spojení, že jsem litoval své neznalosti těsnopisu. Jenže ono se v záchvatu smíchu píše špatně i těsnopisem, zejména, když se vedle vás směje Cimbura. Pamatuji se jen verš "stříbrná housenka mi ztratila holení". Jarda ale zpívá i o lásce k praseti či spíše k řízku nebo o lásce žárovky a objímky. V písni Tužková baterie, která "řádící ve střevech vibrátorů chce být tužkou" líčí touhu baterie se umělecky prosadit. Zazněla i známá Spermie popisující poeticky duševní stav spermie u plození a Prenatálek, který na další části časové osy popisuje duševní pohody lidského plodu. Jarda se svěřil i se seznámením s pokyny lékaře pro případ průjmu. Myslím, že publikum rozmetala na kusy věta: "Lehčí typy průjmu lze řešit telefonicky". Jarda ještě něco přidal a šel si sednout ke své ženě Evě, do níž se znovu zamiloval a která mu prý při vzniku písně Opuštěný sdělila, že si písní předpověděl svou budoucnost. Po smršti v podobě tohoto písničkáře nastalo uklidnění, protože na pódium vstoupila s kytarou Tereza Terčová. Svěřila se, že má na Ježkově konzervatoři hodně baletu a akrobacie a všechno ji bolí. Pozvala diváky i na čtvrtek 10. 11. 2005, kdy měla vystupovat s Mirkem Kováříkem. Při ladění mezi skladbami Tereza litovala, že nemá Jardův dar svěřování se, ale myslím, že i tak je dnes Tereza zkušený borec jeviště, který utáhne i průvodní slovo. Zněl postupně známý repertoár jako Nejdelší tunel světa, Looking on the Eyes of Love, Proklínám, Pouštní chrám, Království múz, ale i jedna novinka s názvem Na křídlech Pegasů, stvořená s jejím přítelem Danem Švecem. A tak krásně letěl čas, který není v takových chvílích vnímán. V přídavku Mít rád bližního svého, kde se někteří z nás neuměle přidali (mluvím hlavně za sebe) se Tereza odpojila od lajny, jenž v Ryběnaruby to je právě to pravé. Kdybych chtěl na závěr použít novinářskou frázi, napíšu: Byl to hezký večer plný vtipného slova a pěkných písní. Raděj dodávám: Bylo mi moc fajn. Další akce v rámci cyklu Co je nového můžete navštívit 15. února 2006, 15. března 2006, 19. dubna 2006 a 17. května 2006. Zcela jistě cyklus uzavře báječná kapela MY3.avi a účast přislíbili mimo jiné duo Nestíháme, Martina Trchová a Karolína Skalníková či duo Koubová - Henel. Je tedy na co se těšit. Tak nezapomeňte, každou třetí středu v měsíci ahoj v Ryběnaruby. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||



















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...