FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Bokomara
Záhadné slovo, jež si vybral Luboš Javůrek jako název své kapely v polovině 80. let minulého století, vymyslel Kurt Vonnegut v románu Kolíbka. Kultovní rituál boko-mara filosofie bokononismu spočíval v meditaci za vzájemného se dotýkání chodidly nohou. Folková Bokomara v průběhu času radikálně měnila obsazení, personální i nástrojové, každé z osmi řadových cédéček, počínaje Oknem do ulice a konče Cenou Thálie, natočila jiná sestava. Písničky Luboše Javůrka s texty Milana Jablonského a Jiřího moravského Brabce se často dotýkaly ne zrovna chodidel, ale stavu mé duše. Současná Bokomara se elektrifikovala a hraje v obsazení: Luboš Javůrek (akustická kytara, zpěv), Radek Mařík (elektrická a akustická kytara), Hynek Tecl (bezpražcová pětistrunná baskytara) a Michal Jirásek (bicí). V této "beatlesovské" sestavě vystupuje přibližně rok.

Naďa Urbánková
Její pěvecká kariéra započala v polovině 60. let v divadle Semafor, a v 70. letech se stala hvězdou popmusic. Hrála v několika filmech, nazpívala řadu hitů a získala pět Zlatých slavíků. Její nejúspěšnější pěvecké období bylo léta spojeno se skupinou Country Beat Jiřího Brabce, účinkovali i v americkém Nashville. V 90. letech se odmlčela, vdala se za Čechošvýcara, jenže společné podnikání i manželství skončilo krachem. Na podia se vrátila na přelomu tisíciletí krátce s obnoveným CBJB, začala hrát divadlo, moderovat, koncertovat a nyní žije v Želivě na Vysočině. Náhoda ji svedla dohromady s Bokomarou a vloni se představili společně divákům na Zahradě. "Kdyby se tak našli autoři, kteří by pro paní zpěvačku napsali nové písničky, podobně jako to před časem udělali pánové Vřešťál a Sázavský pro Marii Rottrovou," napsala jsem v článku po jejím vystoupení. A stalo se, autoři se našli, Javůrek a jeho dvorní textaři Milan Jablonský a Jiří moravský Brabec.

Bokomaru jsem letos slyšela dvakrát, nejprve 17. května v KC Zahrada a s Naďou Urbánkovou 16. června na Dni Kozla ve Velkých Popovicích. V Zahradě na samostatném koncertu ale Luboš Javůrek na pani zpěvačku několikrát vzpomenul. To ráno spolu natáčeli reklamu na kosmodisk (prý jej tři měsíce zkoušela a záda opravdu nebolí, jen jej nesmí sundat). Pro nás je jistě zajímavější jiné natáčení. Ve studiu v Kobeřicích vzniká cédéčko a Javůrek vysekl poklonu profesionalitě paní Urbánkové. Ze všech zpěvaček, se kterými kdy spolupracoval, a že jich bylo, zpívá nejlíp ze všech prý tahle nejmladší. :-)

Na koncertě Bokomara představila průřez z dosavadních cédéček a mě překvapilo, jak aranže dříve vyloženě akustických věcí elektrifikovaný band uchopil citlivě vzhledem k charakteru písniček. A naopak, jak se kapela uměla rozjet v rockových variacích, jimž kralovala Maříkova sóla na elektrickou kytaru. Miláček, Uzenářské blues, Samota, Lakomec, Jaryna, Krásné ženy nemají to snadné, Nedávej, či Lustr nebo Můra s parádní kytarovou předehrou a závěrem.
Ale ten večer mě zaujaly i novinky, které uvedli v premiéře, např. letní bossa nova Pláž na Brabcova slova, ale především to byly jejich vlastní "lidovky". Písničky vycházející z melodiky kraje kolem Slavkova, kde Javůrek žije, i když některé z nich nezapřely jeho valašské kořeny, s prostými texty o lásce a milování: Než by si mi dala (stará hůl by kvetla), Našel jsem já ružu o tom, když je to poprvé, Ej na políčku, na Polu (ej kdyby žito mluvilo, tebe i mě by zradilo), Já tě poznám (Tak's mi zavoněla jako jatelinka.). V dvou převzatých lidovkách "tam od nás" od Slavkova, Můj koníčku ryzovraný (ocel skáče po oceli, rúbajú sa chlapci smělí), kterou si upravili do cikánských rytmů, a Ej nechoďte pacholci na Myjavu se v nápěvech a slovech odráží bolest a utrpení kraje poznamenaného krutou bitvou u Slavkova, kdy byly vypleněné celé vesnice a kde smrt zkosila na 40 tisíc vojáků armád tří císařů. Kdyby Luboš Javůrek předem neuvedl, která z písní je vlastní, a která převzatá, nebylo by to poznat. Rocková kapela a zpívající Javůrek vytvářejí a interpretují nový folklór s citem pro slovo a moravské harmonie, moderně a přesto autenticky a uvěřitelně. Skvělá kapela, kterou ocenilo skvělé publikum. Proč bychom se vzájemně nepochválili, že?

Na druhém zmiňovaném koncertě odehrála Bokomara set lidovek s Naďou Urbánkovou. Při natáčení písniček z jižní Moravy se rodačka z Krkonoš a Valach od Zlína prý potrápili, aby našli optimální interpretaci. V Popovicích jsme slyšeli, že se to podařilo. Já tě poznám, znělo mi ještě dlouho v uších! Podobně jako na Zahradě v Náměšti kapela zahrála nejprve samostatný blok bokomařích písniček a po moravském folkloru Naďu doprovodila ve vzpomínkovém setu hitů dvojice Suchý + Šlitr z Divadla Semafor, z nichž řada doslova zlidověla. Countryová Bokomara suverénně vystřihla i její nejznámější písně z let sedmdesátých. Naďa Urbánková, kdysi dlouhonohá slečna s obrovskými brýlemi, dnes zralá dáma stále sršící energií, je opravdová profesionálka ve svém oboru. Její hlas má sílu, projev v pestrém repertoáru přesvědčivost a spojení s výrazově rozmanitou Bokomarou jí opět dává příležitost ukázat divákům, jaká je to paní zpěvačka. Podle reakcí diváků jak na Zahradě, tak i v Popovicích usuzuji, že se jí to úspěšně daří.