FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Postupně docházející diváci začali zaplňovat volná místa a úderem šesté se na podiu objevil Milan Belmondo Plch v roli večerního průvodce (Na to, že zaskočí za indisponovanou Waki, kývl asi půl hodiny před začátkem) a uvedl první vystupující - Pedro Family Band.

Kapela vznikla při příležitosti brněnské "ryvolyády" a protože měla úspěch získala hned další angažmá na tomhle festivalu. V kuloárech se proslýchalo, že to nebylo hraní zdaleka poslední. Repertoár byl většinou z kuchyně Wabiho Ryvoly, sem tam zpestřený nějakou tou "karabiňáckou", vše dokonale zeswingováno na brněnský způsob.

Pět lidiček v nezaměnitelných kostkovaných košilích, kteří vystřídali na pódiu Pedro Family Band, patří rovněž mezi "domácí". Skupina Ozvěna je jakousi bílou vránou na brněnské scéně. A to hned z několika důvodů. Zaprvé - není zasažena swingem. Zadruhé - jako jediná dokázala po delší hrací odmlce chytit druhý dech, začít znovu vystupovat a na mnohých festivalových kláních to těm mladším pěkně "natřít". Zatřetí - obnovili i své pravidelné večery. Neusínají na vavřínech a naopak stále něco na svých písničkách vylepšují. Zkrátka bezva jim to šlape a znovu si získávají své místo na trampské scéně. I tady předvedli, jak se dá hrát s chutí a šarmem. Publikum je z pódia pustilo až po několikátém přídavku. Tím posledním byla už dnes "klasika"- písnička Nádraží. Ta vlastně i skvěle předznamenala, kdo se objeví na scéně po Ozvěně.

Tempo di vlak z Ostravy je skupina, kterou asi není třeba publiku moc dlouho představovat. Patří v současné době mezi špičku mezi trampskými kapelami. I tahle skupina v některých skladbách se swingem koketuje a tyhle písničky patří mezi jejich nejlepší.

Brněnská kapelka Banjo gang měla v areálu asi nejsilnější klaku. Jejich repertoár byl toho večera asi nejswingovatější. Hráli s odpichem a ohromným zápalem a publikum je ani po několikátém přídavku nechtělo pustit.

Zlatým hřebem večera a zároveň posledním účinkujícím byl Kapitán Kid. Kdyby jeho hodnost nebyla námořnická, ale vojenská, zapadl by do zdejšího areálu úplně nejlépe. Při posledním přídavku se rozhořel oheň. Písničky pomalu slezly z pódia a začaly nanovo znít s doprovodem praskajících polen. Pár muzikantů se přidalo, pak i ostatní, kterým ještě nechtělo domů.

?Ráno nás vzbudili mravenci a stádo koz, které bylo vypuštěno coby úklidová četa. Jejich kápo (nějakej Bedřich, co je hrozně podobnej tomu divnýmu hospodskýmu z reklamy) se svou suitou byl velmi společenský a ochotný sežrat nač přijde. Na což brzy méně pozorní účastníci, rychle přišli. My jsme si své zásoby udrželi i za cenu přátelského popasování.

?Magdalena Waki Karelová na myšlenku téhle akce přišla teprve před pár měsíci. Sehnat takhle nahonem místo, lidi, kapely, atd. nebylo určitě nic lehkého. Rozhodla se však, že to zkusí letos alespoň s pár učinkujícími. V malém a tak trochu nanečisto. Já za svou osobu musím sebekriticky přiznat, že bych takovýhle fofrtermín odpískala a pustila se raději rovnou do dalšího ročníku.

Ona toto naštěstí neudělala, za což přísluší dík a přání ať ten příští první, je ještě lepší než ten nanečisto?