Hudba v podzámcí - Valtice 18.

Reportáže

Jsem zastáncem té teze, že tzv. "domácí" festivaly jsou tím nejlepším, co nabízí naše scéna folkových přehlídek. Pod pojmem "domácí" však neznalému návštěvníku nesmí vytanout sešlost jen pro zvané, ale festival plný příjemné atmosféry, kterou vytváří společnost hudebních nadšenců, jež do toho dá prostě jednou až dvakrát za rok úplně všechno. Nejinak tomu bylo i na festivalu Hudba z podzámčí, který už čtvrtým rokem pořádá město Valtice a agentura Zvuk. Již prostředí zámeckých zahrad a i pro občasné labužníky lákavá sbírka Archivu českých vín, jsou navozující pobídkou útulně strávených hudebních večerů. Avšak nadšené pořadatelské mládí kolem hlavního organizátora pana Kabelky, jako i jeho zajímavá dramaturgie, byly podanou rukou jež se neodmítá.

Již před víkendovými koncerty proběhla v nedalekém areálu Lednického zámku malá pozvánka. Tu učinili jedni z čerstvých držitelů letošních interpretačních port skupiny Rovnátka a Pod kloboukem Bossa. Samotný festival odstartovalo v pátek nepříliš výrazné uskupení Vespol, jež vystřídala poměrně již zkušená Žofie Kabelková. Tato mladá písničkářka, objevující se poslední dobou čím dál tím častěji, a nutno říci nikoli k jejímu prospěchu, s kapelou spolužaček v zádech, si připravila za asistence pana Ledviny malé překvapení. Nazkoušela totiž za téhož pátečního odpoledne několik svých skladeb s mužským osazenstvem skupiny Rovnátka a já musel vnitřně poopravit názor, že to Žovce s kapelou nejde. Bude zřejmě třeba jen změnit osazenstvo její nynější skupiny, čímž ji samozřejmě nijak nenabádám, aby rozvrátila začínající talentovanou kapelu, i když... alespoň za tu drobnou kacířskou myšlenku by to jistě stálo. Mým největším festivalovým zklamáním bylo trio Lenka Slabá, Katherine Wheatley a Susan Crowe. Nicméně nic nelze dramaturgovi vytýkat. I já pamatuji to fantastické vystoupení a jeden z mých životních hudebních zážitků této trojice před dvěma lety na Prázdninách v Telči. Doufám že na vině byla opravdu jen nepřipravenost na vystoupení, zapříčiněná nedávnými zdravotními problémy jedné z protagonistek, a po několika dalších koncertech se třeba již na Muzice u Samsona shledáme s podstatně kvalitnějším a sehranějším výkonem. Skupina Rovnátka přeneslo domácí atmosféru ještě více k divákovi zahráním několik skladeb se skupinou Berušky jako i představení svého hudebního "vzoru" - skupiny Semtex - remixem několika jejich hitů v jedné skladbě. Stabilně kvalitní Žalman a spol., který od této sezóny zkouší úspěšně na diváky nové aranže starých romantických písniček, vystřídala jako závěrečné taneční ukončení skupina Semtex.

Druhý den se začalo již v 15 hodin a bylo si o to více, co poslechnout. Postupně se vystřídali folkovější Zuzana Mojžíšová a Jej družina, Pod kloboukem Bossa či Yantar. Více ze směru country zaznělo u skupiny Barevnej den a již za příjemného přítmí rozvolnila diváky nejen u vínka povětšinou přebranou tvorbou Cimbálka Františka Černého, kterého jsme jinak jako osobu zvyklí vídat spíše ve společnosti Javorů či Cimbal Classicu. Po delší odmlce a s nově natočenou deskou se letošní sezónu více objevuje skupina Bokomara. Kvalitní texty a dobře odvedená muzikantská práce jim snad brzy zpátky vydobude trochu pošramocenou pověst způsobenou odskokem k vícero "kabaretnější" Veselé trávě. Puberta osobního života Berušek se snad ani tak neodrážela v jejich herním projevu jako především v jejich autorských textech. Triviálnost a přeláskovanost textů je doufám jen předzvěstí potencionálu tvůrčího snažení nikoli budoucího následování. Při vystoupení pak ještě vrátili Rovnátkům jejich páteční pozvání na pódium a také si s nimi secvičili několik skladeb, kterými příjemně zpestřili své jinak nekontrastní vystoupení. Skupina Jarret pak po nich dnes už klasickým folkrockem odstartovala hlavní část večera. Zatímco však pro většinu diváků bylo pomyslným vrcholem večera vystoupení Happy to meet, hrající taneční irskou muziku, či produkce profesionálních dechařů ve folkrockovém hávů skupiny Trabant a nutno říci, že díky jejich skvělými šou jistě právem, pro mne byla vrcholem večera skupina Benedikta. Toto ostravské uskupení jako by mi rostlo před očima. Těch pět let, co se pohybují na folkové scéně jsou rok od roku lepší a interesantní i v tom, že nestojí na jednom místě, ale stále zkouší nové a nové věci. Zatímco loni mne příjemně překvapili jazzovějším laděním některých nových písniček, tak letošní silnější návrat k "tvrzenému" folklóru především východního Slovenska byl pak nepopiratelnou lahůdkou.

Posluchačům příjemné muziky a milcům příjemné atmosféry zvláště pak těm s oblibou v dobrém vínu lze festival jen doporučit. I když nelze jako letos přislíbit natáčení pohádky s drakem a princeznami jistě mohu na příští rok potvrdit stejně libou "domáckou" festivalovou náladu..

Sdílet na...

| Více...