Jaká byla Zahrada 2002 v Námesti na Hané?

12.08.2002 Jaká byla Zahrada 2002 v Námesti na Hané? (Šaolín, Amazónka & kolektiv)

Inu, dá se říci, že Zahrada 2002 byla v mnoha směrech opravdu hektická, v dobrém slova smyslu. Přinesla spoustu nových objevů, neopakovatelných událostí, a snad i spoustu tvůrčích podnětů nové folkové generaci. Pojďme si nyní v několika málo odstavcích shrnout nejdůležitější momenty festivalu tak, jak je zaznamenali zpravodajové FOLKtimu.

SCÉNY
Počet i povaha zahradních scén zůstaly od loňska prakticky nezměněny. Výjimkou byla snad jen Kaplička, na které se ve čtvrtek dopoledne fungovalo unplugged a zdá se, že se to osvědčilo. K masivnějšímu využití než loni došla také scéna Zámek, kde letos vedle odpoledního programu probíhal i dopolední, a tak vedle trampské scény a písničkářů zde měli diváci možnost slyšet i vokální kapely a různé další folkové i krajové pall-mally. Na Radnici se kromě loňských veder vrátila i páteční scéna Indies, což mělo mimo jiné za důsledek také to, že na Zahradě se objevili Petr Váša s jeho Ty syčáky nebo duo Tara fuki, kteréžto by si jinak odvážný dramaturg jistě pozvat netroufl. Na Radnici však bylo vidět, že i tahle žánrová odbočka si své posluchače našla, což je určitě príma. Svůj vlastní prostor dostaly tentokrát na Zahradě i firmy Ji-Ho a Casey, a vzhledem k tomu, že letos měly opravdu co nabídnout, byl o čtvrtečně odpolední scénu poměrně velký zájem. K největší změně ale opravdu došlo asi na hlavní scéně, kde opona umístěná mezi pódiem a forbínou zajišťovala tématický i časový předěl mezi aktuálním děním na scéně. Rostoucí elektrifikace kapel totiž způsobuje, že jejich příprava na pódiu se časově velmi prodlužuje a vedení F&C tedy přikročilo k tomuto radikálnímu a stoprocentně šťastnému řešení. Pokud se vzadu na pódiu drátovalo nějaké větší těleso, vpředu "na forbíně" vystoupil mezi tím písničkář nebo duo a program vesele frčel dál. Zdá se, že Michal Jupp Konečný tak dokonce zabil dvě mouchy jednou ranou, protože vzrůstající zájem o písničkáře si vyžadoval jejich častější zařazování i během hlavního programu, což v tomto případě znamenalo minimální časové ztráty.

MODERÁTOŘI
Ačkoli v zahradním zpravodaji Krtkovi letos avizoval Jupp na všech scénách zahrady celkem čtrnáct moderátorů, nedošlo pro letošek ani tady k žádné větší migraci, a ti nejdůležitější na svých postech zůstali. Mezi oněch čtrnáct moderátorů se totiž počítali i ti příležitostní, kterými byl letos například osvědčený bluegrassový spíkr Míša Leicht, Milda Vokáč s Láďou Růžou na scéně Ji-Ho & Casey nebo Tomáš Hrubý v bloku vokálních kapel. Za příležitostného moderátora se na letošní Zahradě bohužel musí označit i tak skvělý spíkr, jakým je liberecký Mirek Ošanec, který ve svém letmém působišti - Kapličce - strčil tamního majoritního moderátora Mloka Grima do kapsy, a to tak, že naprosto. Josef Mlok Grim může být skvělý organizátor, folkový nadšenec i myslitel, ale se dnešní dvacetiletou zahradní generací už jeho ultrastatický styl uvádění živé folkové muziky nedělá prakticky nic. Tak vychladlé publikum během výměny kapel na pódiu, jaké bylo letos na Kapličce za Mlokova spíkrování, nebylo za celé čtyři dny k vidění nikde jinde. Zdá se tedy, že Juppův strategický tah vynechat Mloka Grima z amfíkovského hraní o Krtečky byl kdysi správný, ale jaksi nedotažený. Menší scény si totiž kvalitního spíkra také zaslouží, on na nich není vidět o nic míň, než na té hlavní. Na té hlavní byl letos asi nejvíc k vidění Honza Dobiáš. Vklouzl sem s ním opět takový ten starý portovněslunovraťácký duch, a tak se legráckovalo ještě o něco víc, než loni. Pavla Dobeše dokonce při jeho Jarmile dojalo povstanuvší a salutující publikum málem až k slzám. K těm měl blízko i legendární trampský bard Miki Ryvola, jehož tentokrát publikum (stejně jako Juppa Konečného jiný den) překvapilo stovkami, ba tisíci zapálených svíček, evokujících v něm jistě staré lochotínské časy. Ukázkovou legráckou byl například moment, kdy se při vystoupení Hutky s Hladíkem začala levá a pravá část publika hádat, kdo z těch dvou pánů je lepší. Tentýž model pak používali spíkři prakticky při každé vhodné příležitosti a nutno říct, že pány profesionály tím občas pěkně vyváděli z míry. Aby ale všechna smetana nebyla jen na kmetu Dobiášovi, je potřeba říct, že notnou zásluhu na tom, že se publikum v Amfiteátru tak dobře bavilo, měli i Jirka moravský Brabec s Radkem Havlem, kteří se letos po boku Honzy Dobiáše poctivě střídali.

MLADÉ (KONKURZNÍ) KAPELY
Pokud ještě někdo v minulých letech skuhral nad tím, že na naší folkové scéně stále kralují osvědčené modely let osmdesátých jako například Nezmaři, Žalman nebo Nohavica, je třeba říct, aniž bychom to výše zmíněným přáli, že jejich dny jsou sečteny. Zahrada 2002 znamenala totiž určitý průlom v tom, že folkové publikum skutečně přestalo vnímat generační rozdíly mezi muzikanty jako měřítko kvality, o čemž svědčí naprosto nevídané ovace fanoušků při vystoupení Jumping Drums nebo Jej družiny. Podíváme-li se na to zajímavé, co vyplavalo při letošní Zahradě na povrch, můžou to být například Terne čhavě, kteří čím dál ostřeji kráčí ve stopách Točkolotoče, může to být Jarret, který definitivně prokázal svoji příslušnost k tomu nejlepšímu, co se u nás hraje, a může to být i kaplická Exfanta, ze které se nám pomalu klube další vokální skvost. Vzestupem jiných ale logicky další utrpěli, což může být případ pražského Bezefšeha, které se v pořadí krtečkovských soutěžících propadlo opravdu hluboko, a nebo další vokální skupiny - Kvokálu, která dostala na letošní Zahradě vzhledem ke svému současnému postavení až zoufale málo prostoru. Oproti tomu ještě jiná vokální kapela - Pětník - svůj standard zatím drží, v čemž jí pomáhá především určitá hravost při výběru repertoáru. Pětník nás o tom letos přesvědčil svým originálním zpracováním Poslední míle Mikiho Ryvoly nebo legendárního hitu Help autorské dvojice Lennon-McCartney. Pak jsou zde kapely, které se sice opakovaně nijak výrazně neprosazují, ale jejichž výkon je už po léta stabilní se stoupající tendencí - Jauvajs, Blue Gate, Modrá kref. V písničkářích by se v tomto případě daly najít paralely například v Martině Trchové, která se konečně začíná odpoutávat od svých autorských prvopočátků, v Janu Žambochovi se Stanislavou Brahovou nebo Disneybandu, jehož snaha zviditelnit se je sice dravá místy až nad poměry, leč každopádně zdravá. Zajímavým zpestřením byla také v letošním trampském bloku na Zámku kapela Falešná karta, která to odpoledne zaznamenala snad ještě o něco větší úspěch, než absolutní vítěz letošní Zahrady - Tempo di vlak.

KRTEČCI
foto: Bundáš © O nebývale vysokém zájmu o mladé kapely svědčí i historicky nejvyšší počet hlasů, odevzdaných kapelám soutěžících o Krtečky. I to snad může být zárukou toho, že hlasování je rok od roku objektivnější, protože dovézt si sebou kvůli ovlivnění výsledků klaku obdivovatelů už se kapelám dávno nevyplácí. Jako živoucí důkaz tohoto tvrzení nám můžou posloužit už kapely ze druhého a třetího místa žebříčku, tedy Exfanta a Acoustic Impact, které to z konkurzních kapel měly do Náměště téměř nejdál a tudíž nebylo pochyb, že své rodinné příslušníky nechali doma. Diváci u obou kapel, jak se navíc přiznal Jupp Konečný, vyfoukli štábního Krtečka i odporné zahradní porotě, a tak se zdá, že úsudek diváků a odborníků šel letos opravdu ruku v ruce. Vidět to bylo i na písničkářské scéně, kde se sice FC mudrlanti se svým Krtečkem uplatnili, ale jeho šťastnými majiteli se stali Jan Matěj Rak společně se Šárkou Burešovou, kteří skončili za vítězným Jeronýmem Lešnerem druzí jen o pár bodíků, a tak se dá říct, že v podstatě i tady vybrali diváci. Vedle oceněných ale samozřejmě byly ještě další kapely a písničkáři, kteří měli letos "našlápnuto" - Šnek & spol., Trapas, Drive, Alba Mons - ale buď nebyli ve správný čas na správném místě, nebo jim k bezvadnému výkonu přeci jen něco scházelo. Vedle již zmíněných Bezefšeho samozřejmě i tady byly kapely, které si letos vytáhly černého Petra, ale dá se říct, že takřka ve všech případech měly vlastní neúspěch ve svých vlastních rukou. To může být případ třeba jabloneckého Netřesku, jemuž stárne repertoár a evidentně dochází invence, a nebo libereckých Modrých houpaček, které díky svému chaotickému příjezdu na Zahradu podaly naprosto nervózní a nepřesvědčivý výkon (když o dva dny později se na Radnici staly málem miláčky publika). Velkým překvapením se na letošní Zahradě stalo ostravské Tempo di vlak, které přesvědčilo přítomné "novináře", že s trampskou muzikou to ještě není tak špatné, jak si mysleli. Tempo samo ale nedokázalo svůj úspěch dost dobře vysvětlit, a tak se ukazuje, že ostraváci tentokrát nevyhráli Krtečka proto, že jsou trampští, ale jednoduše proto, že celkem dobře hráli. Což je kupodivu hlavním klíčem k úspěchu nejen na Zahradě, ale i ostatních podnicích, Trampskou portu nevyjímaje.

STÁLICE
Čechomor, Vlasta Redl, Samson a jeho parta, František Nedvěd, Příbuzní, Klíč, Věra Martinová, Pacifik - to všechno jsou tituly, které se oproti minulým letům v programu Zahrady 2002 neobjevily. Z žánrových přesahů, pokud nebudeme počítat již zmíněné Ty syčáky, Slávka Klecandra, Bluesberry a Classic Rock´ n´ Roll Band, se v Náměšti objevil pouze Vladimír Mišík a Etc., a tak by se nezaujatému pozorovateli mohlo zdát, že Zahrada byla letos chuďoučká a taková nějaká nedomrlá. Ta se však akorát naučila čerpat z vlastních zdrojů, a tak místo věhlasných a nákladných hvězd se do Náměšti letos vrátila například Natalika, ale i další čerství zahradní odchovanci - Happy To Meet, Poupata, Ginevra, s lehce přimhouřeným okem už sem můžeme zařadit třeba i Žofku Kabelkovou nebo táborský Telegraf. Z těch "profi" zdrojů zábavy, které přeci jen dorazily, stojí za povšimnutí určitě výkon Fleretu s Jarmilou Šulákovou, Nezmarů s Mikim Ryvolou, Jablkoně, Zuzany Navarové a především tradičního zahradního návštěvníka - Hradišťanu s Jurou Pavlicou. Oproti ohlášení v programu z těch hvězdných letos nedorazili kvůli nemoci Marsyas, a kvůli údajné dopravní nehodě ani Jan Hrubý s Kukulínem. Škoda přeškoda. Z těch vyhlášených jmen byla jakýmsi milým překvapením ještě účast ostravského Pepy Streichla, ačkoli na jeho vystoupeních už bylo chvilkami zdát, že Pepa si na Zahradu odskočil od pokojného trávení svého bluesmanovského důchodu.

UDÁLOSTI
O všech významnějších událostech letošní Zahrady se psalo na ostatních serverech především, a tak u nás jen telegraficky: V Náměšti oslavil kulatou šedesátku nejen písničkář Miki Ryvola, ale také dramaturg zahrady Michal Jupp Konečný, Zuzaně Navarové byla předána konečně zlatá soška Anděla v kategorii folk, Jaroslav Hutka si zde konečně po třiceti letech zahrál píseň Náměšť, kterou kdysi složil pro festival, jenž se nakonec nekonal, a diváky Zahrady letos pozdravil z pódia i Vlasta Redl, který zde byl přítomen jako divák. Za zaznamenání stojí určitě také fotografická výstava Miloše Truhláře, která letos proběhla v nově zrekonstruovaných prostorách Zámku.

ORGANIZACE
Není žádným tajemstvím, že na Zahradu se jezdí učit ostatní pořadatelé, jak se vlastně takový folkový festival pořádá. V náměšťském zpravodaji se psalo, že v pořadatelské službě se letos vystřídalo více než 500 nadšenců, a bylo to opravdu znát. Celá organizační složka se tedy zpětně velmi špatně hodnotí právě proto, že absolutně všechno fungovalo, a že našinec si proto lidí s označením pořadatel všímal jen při vstupu nebo odchodu z některé ze scén. Na rozdíl od loňska přibylo sociálních zařízení, zdá se, že i na tábořišti byl trochu menší mumraj, bezvadně šlapalo muzikantské zázemí i novinářský servis. Opravdovým pořadatelským triumfem ale byla skutečnost, že letos snad poprvé v historii náměšťských Zahrad neprosakoval v pravé horní části hlediště amfiteátru záhadný vodní zdroj, a že se tudíž zpáteční cesta s langošem, křidýlkem či stehýnkem do rodného lože nemusela u mnohých diváků protáhnout o neplánovanou rallye-crossovou vložku.

DRAMATURGIE
I letošní dramaturgie Zahrady měla hlavu a patu, dokonce se zdá, že za poslední léta byla asi nejpropracovanější. Jisté programové a žánrové bloky jsou už koneckonců na Zahradě ustáleny, a tak se dramaturg mohl uchýlit k jejich detailnímu dopilovávání a vylepšování. Co se povedlo, byl jistě sobotní blok Hosté a vítězové na Kapličce nebo páteční Hlasy na Zámku. Opravdové interpretační žně letos zaznamenali také písničkáři, ať již to kromě sobotně soutěžní radnice byla Olomoucko-Litovelská středa, zámecký čtvrtek nebo průběžné účinkování těch šťastnějších v hlavním programu velké scény. Je možná škoda, že Zahrada 2002 oproti letům minulým letos ustoupila od již zmíněných žánrových přesahů, ty směrem k word music, jazzu nebo blues by jistě byly návštěvníky vítané a celkovou dramaturgii by možná ještě o něco více oživily. Zahrada se ale i tak letos profilovala jako akustický, pozitivně laděný a hodný festival, a nezbývá, než si přát, aby jí tento sympatický profil vydržel i do budoucna.

Sdílet na...

| Více...