| 30.06.2008 Jamboree 2008 aneb Svátek bluegrassu pod Rumpálem (Džexna) |
|
|
|
| Reportáže | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Více než čtyřicet formací pozval dramaturg Petr Kuklík na 17. ročník bluegrass a country festivalu Jamboree´08 ve Strakonicích. Od čtvrtka do soboty (29. - 31. května) měli pořadatelé z Městského kulturního střediska objednané i ukázkové letní počasí a příznivci těchto žánrů se v počtu velikém převelikém spolehlivě dostavili. Hlavní koncerty probíhaly tradičně v letním kině, programem provázeli Míša Leicht a Rosťa Čapek. Po několikaleté přestávce zněl bluegrass i hradním nádvořím pod věží Rumpál. Ozvučení měly na starosti týmy Páji Jindráka (kino) a Jirky Maška (nádvoří). "Nemusíte jezdit za bluegrassem do světa, svět přijíždí za vámi" se stalo i letošním mottem Jamboree. Prvního zahraničního hosta přivítalo ve čtvrtek na hradním nádvoří na 650 diváků. Američan s českými kořeny Tony Trischka, jeden z největších
http://www.youtube.com/watch?v=qGHeYv931So&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=FigN7mDMvNo&feature=related Pod Rumpálem jsem tedy bohužel neviděla ani Blackjack, Slávka Hanzlíka a Groovy Lix, ani páteční Keltské odpoledne, ale za Rumpálem v letním kině jsem od 19:30 bluegrassem nabitý program už stihla. Otevřel jej s lehkostí pražský Flashback. Nedávno obnovený českobudějovický SemTam s Jardou Matějů naopak vyvolal rozpaky, chuť k oprášení známého repertoáru je zatím silnější, než výsledek. O mnoho lépe si před ním vedl Country Grass Drive (SK/CZ). Jména dvou skupin, obsažených v novém názvu, jsou fandům bluegrassu známá z minulých let. Šťastné spojení, po zániku Drive bychom přišli patrně o jejich autorskou tvorbu a zpěv Veroniky Němečkové. Obrovskou radost mi udělal Blanket s Petrem Kůsem, který se sešel po 17 letech! Jejich barevné lahodné vokály zejména v acapellovkách neměly ve své době u nás konkurenci a je třeba říci, že jim znějí stále nádherně. Ze Spojených států už podruhé zavítal na Jamboree Brent Moyer. Především zdatný countryový kytarista v současné době účinkuje na Broadway v muzikálu o Johnny Cashovi, písně slavné legendy připomněl i ve svém sólovém vystoupení. Malinaband (Druhá tráva bez Roberta Křesťana) doprovodil legendu country music Pavla Bobka v jeho nejznámějších hitech a věřte nebo nevěřte, ve večeru plném bluegrassu se Pavel Bobek stal hlavní hvězdou. Bluegrassové obecenstvo zpívalo, pod scénou se objevily i tančící páry. Robert Křesťan, host v programu Pavla Bobka, zazpíval Ossiana, Čím dál tíž se dejchá z Dylanovek, při které už snad nedýchám vůbec, a pak se zařadil jako mandolinista mezi své spoluhráče z Druhé trávy a ve sborech podpořil Bobkovy slavné songy. Veď mě dál, cesto má, neslo se letní nocí a bloček vyvrcholil přídavkovým duetem z Dylanovek Ještě není tma, ačkoliv už vlastně byla. Při Country Cocktailu, vystupujícím po velmistrech, jsem si vybrala oddychový čas, čekali nás ještě Poutníci a Cop, stálice a jistoty programu, kteří páteční maratón svižně zakončili. Spát se ještě nechtělo, za scénou jamovali snad do půl třetí mladí Američané, o kterých ještě bude řeč. Bluegrass Session No. 8 na sobotním rozpáleném nádvoří tradičně uváděl Zdeněk Schwager, od 10:30 se ve výhni na scéně smažilo postupně 12 bluegrassových sestav. Slunce pralo i do hlediště, před upečením se diváci chránili orientací vpravo, tedy do stínu hradu. Z BG Session zpravidla vyvolený postupuje příští rok na hlavní scénu. Z tradicionalistů bych tam ráda
Očekávaným vrcholem programu se stali mladí Američané, ano, ti, kteří v pátek za scénou neúnavně a nadšeně jamovali. Skupina The Infamous Stringdusters je sice teprve na začátku kariéry, ale kráčí správným směrem. Šest mládenců - Andy Hall (dobro, zpěv), Travis Book (kontrabas), Chris Pandolfi (banjo), Jesse Cobb (mandolína, zpěv), Jerremy Garrett (housle, zpěv) a Andy Falco (kytara) - spolu hrají od roku 2005 a již je rovněž zdobí tři ocenění od IBMA: za nejlepší album Fork In The Road, nejlepší skladbu a objev roku 2007. Obdobně jako na nočním sejšnu, tak i na hradní scéně je nadšení neopustilo, byli precizní, dynamičtí, strhující, stále v pohybu. V kapele jsou tři perfektní leadoví zpěváci, to se tak často u nás neslyší. Vedro sem, vedro tam, zaujali stoprocentně. Ukázky nejen z oceněného alba si můžete poslechnout zde: http://thestringdusters.com/ Trochu z jiného soudku přivezla muziku bluegrassových nástrojů skupina Rawhide z Belgie. Kapela vloni oslavila již třicet let, za léta se personálně několikrát proměnila a v současné době vystupuje v obsazení Dirk Peeraer (dobro, zpěv), Bert Van Bortel (mandolina, zpěv), Thierry Schoysman (banjo, zpěv), Etienne Brusten (sólový zpěv, kontrabas), David Buyle (kytara), Dirk Fonteyn (housle, zpěv). Jejich plážové barevné košile napovídaly, že nás čeká i zábavná podívaná. Hradní bluegrassová show byla vtipná a divácky vděčná. Pánové z Rawhide předvedli instrumentální variabilitu a blýskli se výbornými vokály v pestrém repertoáru od swingu ke gospelům, v acapellovkách i instrumentálkách (např. The Typewriter!!!) I jejich skladby si můžete poslechnout na webu http://www.rawhide.be/ Oběma kapelám patřila i vrcholná část sobotního hlavního koncertu v letním kině. Ale nepředbíhejme, začátek byl v režii výborných Křenů, vloni účinkovali na odpoledním BG Session No. 7, a krátce nato jim vyšlo velmi dobré CD For Sale. A pak už následovali pravidelní účastníci, zase mě potěšil Monogram, skvělá partička s lahodným zpěvem Jakuba Racka. Eliška Ptáčková (a přátelé) má temně zabarvený hlas, ještě tak najít přesvědčivější výraz. Bluegate se švihem sobě vlastním do diváků nahrnuli spoustu energie, Blueground zpestřil program moderní country. Petr Kůs a Fámy pro mě malinko zůstali ve stínu zážitku z Blanketu, Druhá míza Vojty Zíchy naservírovala porci instrumentálek a zpěvné muziky. Míša Leicht vloni na Jamboree představil sólový projekt z CD Je to dobrý, nebe je modrý s Leicht Kavalérií, letos jsem na kapelní provedení mohla jen nostalgicky vzpomínat při improvizacích a ještě neusazeném doprovodu Marka Drába na elektrickou kytaru. Poté naše výprava, přemožena následky slunečního záření, musela Jamboree předčasně opustit, ale v letním kině zněl bluegrass do noci. Dle festivalového Banjo Pickera: Meantime (SK), Vabank Unit, hosté z odpoledního nádvoří The Infamous Stringdusters, Rawhide a na závěr Modrotisk, v němž Xfaktorového Ondřeje Rumla na banjo zastoupil Jarda Jahoda.Co říci závěrem? Pro fanoušky bývá Jamboree každoročně velkým setkáním s oblíbeným žánrem a špičkou našeho i světového bluegrassu, muzikantům se před vnímavým publikem hraje výborně. Letošní ročník patřil k nejlepším za poslední léta i po organizační stránce a potvrdil, že čistě žánrový festival s dlouhou tradicí má věrnou a početnou diváckou obec, která se sem vždy ráda vrací. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||


















Nová píseň Marie Tilšarové Jen t...
Dnes už si můžete píseň Jen tak poslechnout: ...
Jeden čerstvý Mohelnický FolkFes...
dovolím si malý spam, pokud by někdo chtěl vi...
Stanislav Zárybnický - Houla
Ono už je to 37, ne 27 let od jeho smrti. Ten čas ...
Stanislav Zárybnický - Houla
Jsem zrovna na Valdeku. Věnuju mu vzpomínku. Houla...
Brněnská písničkářka Cleo oživuj...
Cleo vytvořila vskutku neuvěřitelný klip na úrovni...
Folk mezi řekami - letní
Chtěl bych jen podotknout, že nedávná řeč o Jen ta...