A tak jsem začal minutu před jednou a pořád dokola vytáčel to samé číslo; a po jedenácti minutách se dovolal? Nevím, kolikrát se během té doby stihne vymačkat devět čísel, ale mám pocit, že jsem to zkoušel tisíckrát. No nic - dovolal jsem se a sehnal lístky do desáté řady - hurá, alespoň něco. Musím ale říct, že organizačně to fakt zvládnuté dobře nebylo - ke cti divadla musím ale také připustit, že dělali, co mohli. Skoro mi to přijde, že agentura pana Nohavici byla zaskočena naším zájmem! J Je toho mnoho, co bych mohl kritizovat na Kolínu, ale to sem nepatří - co je ale pro nás pozitivně typické je to, že když už k nám přijede nějaká skutečná osobnost - Ondřej Havelka nebo třeba Cimrmani, tak lístky jsou pryč během několika málo minut. No nic - jde snad jen o to, že pokud někdo dokáže naplnit stadiony, naše divadélko zaplní během tak krátké doby, jak jen dovolí omezení lidského zpracování požadavků na volná místa? V případě pana Nohavici k tomu stačilo zhruba 20 minut!

Upřímně řečeno - nevím teď, jak uchopit tuto další část rádoby reportáže - pokusím se o nadhled a zobecnění, aby ji vůbec mělo cenu číst. Tedy - pro mne osobně padlo hned několik falešně a zjevně taky uměle vytvořených představ. Tak třeba - pan Nohavica prý k sobě nikoho nepustí a novináře přímo nemá rád. Nevím, no - po získání lístků a také jistoty, že jsem se tam tedy dostal, jsem poprosil o krátké osobní setkání - do dvou hodin mi přišla odpověď a bylo vše domluveno. Z původně krátkého rozhovoru vyplynulo asi 25minut, ve kterých jsme si moc hezky popovídali - možná proto, že nejsem novinář ani Hutkovec. ;-) Přesto, vzhledem k tomu, že většina rozhovoru byla soukromé povahy, přeskočím ho - abych nebyl nařčen z ubohého vytahování apod. Zajímavé je třeba ale to, proč na CD není heligonka - rádia se vždy prý se 100% jistotou chytí písničky s heligonkou a pak se nehraje nic jiného. Je to tedy trochu natruc rádiím - budou-li chtít být nyní IN, budou muset tedy hrát nějakou kytarovou - bravo!

Teď tedy k samotnému koncertu. Byl to skvělý zážitek a soudě podle reakcí publika nejen pro mne. Celý byl koncipován jako prezentace nového CD Ikarus, a tak i playlist obsahoval většinu písní z něho. Prokládané byly jakoby vzpomínkami na alba minulá, doplněné komentářem většinou o pozadí jejich vzniku apod. Celý hloubavý, a tím pádem vlastně smutný, ráz někdy až syrových písní byl prokládán heligonkou a na ni hranými "padlými" (dle označení Jarka) písněmi, které vyvolávaly salvy smíchu a bujarého veselí.

Dovolím si vyjádřit přesvědčení, že celý koncert měl posloužit obecně k bourání mýtů. Ještě teď mi zní v uších slova "já si to pamatuju, zasrané stb, a je to zase tady" - proto si myslím, že se zde přesně hodí název knihy paní Loukotkové o básníkovi Villonovi - Navzdory básník zpívá. Ano - navzdory mediálnímu tlaku, pomluvám, nepravdám atd. Jarek zpívá své básně. Řekl bych, že tohle totiž nejpřesněji vystihuje můj dojem z jeho nové tvorby = vidím ji spíš jako přednes básní s doprovodem kytary; i když tam melodie samozřejmě je, ale přeci jen mi přijde, že na slovo je věnován mnohem větší důraz - objevují se delší pasáže téměř recitované a velice hluboké. Moc se mi to líbí! Řekl bych, že tento styl - alespoň pro mne - hraničí s písničkářským šansonem; a dílem i upřímným, ale divadelním projevem (nepejorativně myšleno). Beru to jako ne vysokou školu písničkářství, ale "Vysockou" školu písničkářství!

Nechci psát recenzi alba Ikarus - zase bych se zřejmě totiž dočetl, že to je nekritické = ano, jsem nekritický nebo polokritický obdivovatel Jaromíra Nohavici - takový kritik-light :-) Jen pár dojmů si ale nemohu odpustit, ale snažím o zasazení do rámce koncertu. Formálně řečeno, člověk na CD nalezne v podstatě přesně to, co slyšel v Kolíně. Jde jakoby o záznam koncertu (bylo to sice koncertů osm, ale to je detail). Situace je tedy vlastně stejná jako dřív - ono vyjádření: "Mám nahraný koncert Jarka" platí i v případě tohoto počinu. Upřímně a za mne řečeno - to mu taky sluší nejvíc. Tematicky se jedná o cédéčko hodně syrové, smutné, ale na "Moje smutné srdce" to nemá. Kdo tedy čeká Milionáře nebo Ladovskou zimu, bude zklamán. Kdo ale čeká Vysockého nebo dokonce Beethovena, bude překvapen a potěšen. Dočká se poklony pro pana Suchého, vyjádření se k současnosti a jejímu globálnímu oteplování anebo třeba oprášení starší skladby právě Vladimíra Vysockého. Tuto nerecenzní část bych uzavřel osobním dojmem - pan Nohavica si toho v životě fakt hodně prožil a současný věk médií mu to nijak neulehčuje. Jejich masáž se i pro mne otevřela ve své zrůdné syrovosti, když jsem se bláhově chtěl pochlubit strýci a tetě - mimochodem, oběma původně zasloužilým straníkům, že jsem sehnal lístky na Nohavicu a oni na to: "Na toho estébáka?" - čili = Ikarus je vynikající i hodně hořkou odpovědí! Koncert byl báječný, obtížně opakovatelný (pro Kolín tedy). CD je podle mého názoru pozoruhodné - vřele ho tedy doporučuji k bedlivému poslechu, či přesněji - náslechu?

Závěr bych rád věnoval skutečnosti, že následující koncert, a to hned ve čtvrtek, měl pan Žalman a jeho spol. - kéž by se tedy Kolín (dřív Kmochův) stal Mekkou folku!