| 19.11.2007 Jen blbec delá z trnek povidla? (Kytka) |
|
|
|
| Reportáže | ||||||||||||
|
(reportáž z festivalu Valašský nákyp 2007) Není toho moc, co opravdu nemusím. Opravdu vůbec nemusím nákyp. Ten rýžový. Ale protože zkusit se má všechno, i já ten nákyp zkusila. Byl hudební, Valašský, a podávali ho v sobotu 3. listopadu 2007 v Kulturním domě ve Vsetíně. Připravili a zařídili ho silami společnými folková skupina Vrkoč, Dům kultury Vsetín, Vzdělávací a komunitní centrum Integra a město Vsetín. Šéfkuchařem, který jednotlivé ingredience vybral a do Valašského nákypu postupně přidával, byl Dušan Trličík. Vsetínský Kulturní dům je obrovská okachlíkovaná stavba, prostorově velkoryse řešená, jak se takové stánky kultury v době nedávno minulé houfně stavěly. Ona velkorysost ovšem umožnila organizátorům vytvořit tři na sobě nezávislé scény, na kterých se postupně festival odehrával. První scéna byla hned u vstupu ve foyer, druhá byla v sousedícím uzavíratelném Malém sále a na večer, pro "hvězdy" festivalu, byla připravena scéna třetí, v sále úplně největším. Foyer zvučil Jaroslav "Sady" Koutný, v Malém sále Pavel "Pery" Kareš a ve Velkém sále obstarávala zvuk firma Wormusic Ostrava. Na prvních dvou scénách se od 14 hodin střídaly jednotlivé kapely a tak odpadlo zdržení, způsobované zvukovými zkouškami. (A kromě toho čas hlídala zkušená a přísná inspicientka Bublina.) Posluchači mezi těmito scénami přecházeli, vedeni moderátorem Martinem Mrlinou, jako ti Japonci na "tém Karlovém mostě". Nechyběl vztyčený deštník v rukou průvodce, aby se ani ti poslední přecházející posluchači na té zhruba 30timetrové cestě mezi scénami neztratili. Některé z "ingrediencí" Valašského nákypu jsem vůbec neznala a byla jsem na ně zvědavá. O úvod festivalu se postarala zlínská skupina Mírečkovi Sekerášé a byla jen škoda, že své vystoupení nerozsvítili tak, jak ho rozsvítili v přídavkové písničce. To Tabáskova partyja, to už bylo jiný kafe (netušila jsem, že se do nákypu dává jiný kafe, ale do toho Valašského asi patří?). Dalo by se říci, že hrají folk-rock, ale neomezují se nějakými styly. Hrají to, co je baví a z jejich vystoupení to bylo znát. Poslední neznámou pro mě byl vsetínský písničkář Dušan Odstrčil - Gosha. Písničky melodicky jednoduché, v textech jednoduše rýmovaných tu a tam probleskl nápad či vtípek, kterému se člověk aktuálně zasmál, ale to bylo asi tak vše. Další "ingredience" nákypu jsem již trochu znala a byla jsem zvědavá, jak se vytříbila jejich chuť. Skupina A.M.Úlet z Moravičan s hostující kanadsko-českou písničkářkou Silvií Forsyth se při svém vystoupení ve foyer jakoby nedostala z podia mezi lidi. Recitál kapely, který jsem zažila na Zahradě, byl výrazně lepší a tak nezbývá, než ochutnávat dále. Z Liberce přijelo duo Disneyband. Ne, že bych je neznala, ale s novou zpěvačkou jsem je ještě neslyšela.
A "ingredience" na které jsem se vysloveně těšila? Vsetínští Žamboši by si zasloužili, aby jejich vystoupení bylo v komornějším prostředí Malého sálu, kde posluchači přece jen více poslouchali, než v předsálí, kde bylo publikum poněkud hlučnější. V žamboších písničkách je co poslouchat a poslední dobou je v nich hodně, a čím dál více, o čem přemýšlet. Další skupina, která do Vsetína měla o něco delší cestu, byla z Prahy - Šantré. Tahleta trojice nadělá muziky habakuk i habaděj a z Inky Tognerové nám vyrůstá zpěvačka dosud netušených kvalit. Nakonec se k Šantré přidali Žamboši a na scéně Malého sálu se odehrála derniéra Blbítls. Doslovné překlady textů Beatles do češtiny rozesmály již zcela zaplněný sál a loučení bylo veselé a tancovalo se. Velikým lákadlem, třešničkou na dortu (nebo že by švestkou na nákypu???) byla vystoupení finské skupiny Värttinä a vizovického Fleretu s Jarmilou Šulákovou. Srovnání dvou přístupů k interpretaci "folkloru", či "worldmusic" z různých koutů Evropy. Sever a střed Evropy. Skupinu Värttinä jsem si poprvé naživo prožila v roce 1999 na ET Jamu na Džbánu. Tehdy byla doprovodná kapela menší a zpěvačky byly čtyři. Postavily se na jeviště a bez jakýchkoli doprovodných efektů do lidí hrnuly smršť tónů, nezvyklých harmonií a rytmů. Ve Vsetíně byly zpěvačky pouze tři, kapela se rozrostla a osvětlovači měli během vystoupení plné ruce práce. Během více jak hodinového vystoupení dostali někteří muzikanti příležitost předvést své umění (velká sóla na kontrabas a bicí). Co se naštěstí za ta léta nezměnilo, byla ona smršť tónů, nezvyklých harmonií a rytmů. A posluchači je přijali, nechali se do nich vtáhnout a Värttinä přidávala a přidávala. Než se ve Velkém sále připravil Fleret, odehrálo se v předsálí ještě jedno vystoupení - Karel Zich Revival z Valašského Meziříčí. To jsem si ale po finské smršti a v očekávání smršti valašské nechala utéct. Návštěvníci festivalu mohli hlasovat pro kapelu, která se jim v odpoledních recitálcích nejvíce líbila. Během vystoupení Värttinä pořadatelé hlasy sečetli a tak před Fleretem nastalo vyhlášení tří nejúspěšnějších kapel. Toto vyhlášení bylo zahájeno vystoupením skupiny břišních tanečnic Kirké ze Vsetína. A kdože se tedy líbil nejvíce??? Na třetím místě skončili domácí Žamboši, loňští vítězní Šantré byli letos druzí a hlavní cenu, láhev slivovice, si odnesli zase domácí - skupina Dareband. Pořadatelé také udělují malou cenu - malou placatku slivovice - a letos ji obdrželo internetové Rádio Folk a cenu si tedy převzal Pavel Rada, který toto rádio provozuje. Pak už zbylo jen vylosovat jednoho z diváků, který odevzdal podepsaný hlasovací lístek, a tento divák dostal čerstvě připravený valašský nákyp, vhodný k okamžité konzumaci. Ostatně, i ta slivovice byla zřejmě určena k okamžité konzumaci a Darebandi se o to svědomitě postarali. Fleret nastoupil oslabený o nemocného Vítka Rokytu. Zdeněk Hrach Hrachový také neměl hlasu na rozdávání, nicméně do vstoupení šel naplno. A tak se stalo, že dal Zafúkané a v podstatě dozpíval a domluvil. Ještě, že tam byla Jarmila Šuláková!!! Nezničitelná, byť i ona o sobě tvrdila, že je nemocná, že má teplotu, v průduškách jí píská?. Jarmila Šuláková tady byla doma a její vsetíňané jí rozumí. A nejen vsetíňané. Pokolikáté už jsem při Ovečkách zatúlaných zapomínala i dýchat? Kdyby mi někdo před 40ti lety řekl, že tuhle paní Jarmilu, se kterou mi tehdy jako malé holčičce dramaturgové Československého rozhlasu otravovali život, budu poslouchat se zatajeným dechem, asi bych mu nevěřila. Nikdy neříkej nikdy. S tím nákypem to asi bude podobné. Ten hudební, Valašský nákyp, si příští rok pojedu přidat. Sdílet na...
Powered by !JoomlaComment 3.26
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved." |

















Na to není nikdo zvědavej?
Rok 2025 a my stále posloucháme kundu Zaňákovou, x...
Druhé semifinále Notování – říje...
Řekl jsem si, že jako vtip stačí to Brno, ale vidí...
Druhé semifinále Notování – říje...
Takže znovu k názvu MandalaBanda. Sice už jsem to ...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Dušan řekl spoustu mnohem horších věcí
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Haló... to je omyl... Dušan to rozhodně neřekl o H...
Hluboké nedorozumění: jsou hraví...
Tak Madam v tričku jde za mnou, v tom jsem jako ko...