FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Pak, až v úterý 9. 3., jsem se vypravila do Akcentu na Mladou folkovou krev Martiny Trchové s hosty Petrem Sedláčkem a vsetínskými Žambochy, večer hravé češtiny v písních Petra a dvoumetrového Krtečka Honzy Žambocha na scéně ve svěžích jarních barvách. "Barevní" byli i protagonisté. Nejzářivější, ve žlutém "ženském smíchovském kroji", přiléhavém tričku a  dlouhé zavinovací sukni, Petr Sedláček, jehož milostné písně U kašny či Tramvaj druhým hlasem doplnila bílá Martina. Opravdové Bohnice blues už nám zazpíval sám. Petr je melodik, i ve vážném textu proskakují jiskřičky humoru, lehce sebeshazujícím průvodním slovem dokáže pěkně polechtat bránici. Modrý Honza Žamboch se představil písničkou Jsem lesník Jan, se zelenou Stáňou Brahovou nám prozradili, Co se děje v koupelně (je to o vodoměru, ačkoliv i ten má své starosti). Zazpívali popředu i pozpátku O znakoplavkách a tak, pobavili Plísničkou, simultánně překládanou zároveň do němčiny (Stáňa) a angličtiny (Sedláček).  V Hledání loutkáře záviděli loutkám a my Honzovi hru na kytaru v 5/4 taktu, s basujícím prstýnkem na palci. Nakonec, zahrál na ni i sólo na flétnu, kdo to umí? Precizní interpretace, živé melodie, krása češtiny a trpělivost přinesly Žambochům zasloužený úspěch u obecenstva, jak víme, nejen v Akcentu. Martina Trchová s červenou Karolínou Skalníkovou večer uzavřely a já jen musím dodat, jak ji tak sleduju, že se začíná vyhraňovat jako zpěvačka. V únorovém Akcentu zazářila v písni Chvilkový šanson za doprovodu Ivo Cicvárka a OKA. (A zpívá i písně jiných autorů :-)))

Ve středu 10. 3. jsem zašla do Mlejna na poslední část pražského základního kola obou Port, ale ten den se celkem žádné velké překvapení nekonalo. Vloni na jihlavskou Portu postoupivší africko-česká formace Compromise se nedostavila, z písničkářů mě jako příslib zaujal asi nejvíc Aleš Rogalewicz, jediný zástupce bluegrassu v předkolech The Imperial je jaksi stále stejný. S patřičnou suverenitou vystoupily dvě kapely. Dívčí trio Samovar se suverénně spontánním plácáním a písničkami odpovídajícími věku školaček. HÚchyl, leda húchyl je jistě třídním hitem "nambr van".  Porota i diváci přežili, děvčata mají první křest ohněm za sebou a příště mohou být jen lepší. Naopak suverénním výkonem zpěváka i  průvodním slovem mě zaujala "vyhraná" kapela Na starý kolena z Mnichova Hradiště.

Vloni vyšlo Luboši Pospíšilovi CD 20 největších hitů, a jakkoliv jsem k deskám tohoto typu skeptická, výběr se mi velmi líbil. Ve čtvrtek, 18. 3. jsem si zašla na Novodvorskou do divadélka Lhotka na jeho koncert. Po osmi letech. Hrál na dvanáctistrunku,  na sólovou kytaru a zpěvem jej výtečně opět doprovázel Bohouš Zatloukal.  A také viróza! Zase :-))) Díky ní zazpíval Vzdálenou tvář jen jako ukázku, všechny zbývající skladby, a bylo jich přes dvacet, zvládl za pomoci svlažování hrdla vodou nejmenované značky. Základem repertoáru se stal zmiňovaný výběr - Kampa, Píši vám, Karino, Můžem si za to oba, Jekyll a Hyde, Mánie a další, vesměs na texty básníka Pavla Šruta. Chyběly mi snad jen Vítr či Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku z dob C&K Vocalu. Nenápadný "kníže" Luboš Pospíšil barvou hlasu se značným rozsahem patří k nejlepším zpěvákům, jaké tu máme, a diváci jej nadšeným potleskem odměňovali. Přidal ještě dvě písně na přání, a pak jsme jej z pochopitelných důvodů propustili do domácího léčení.

Jak je patrné, ani muzikantům nemusí být vždy do skoku.  Muzika sice není všelék, ale určitě mnohým z nás pomáhá zmírňovat i mnohé nepříjemné chvíle v životě lidském. Stačí jen ve správnou chvíli alespoň stisknout tlačítko přehrávače, nebo ještě lépe, vydat se do klubů a koncertních sálů.  A s přibývajícím jarem i někam ven. Ale to vy dobře víte :-))).