FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Za nejvýraznější část jejich tvorby musím považovat písně s lehkou nadsázkou. Dentist's jive byla tak sugestivní, že mne rozbolely zuby. Možná máte pocit, že se pokouším o metaforické připodobnění svých pocitů z této písně, ale já si doopravdy vzpomněl, že se nachýlil čas k pravidelné zubní kontrole. Představena byla i novinka Starcův nářek, kterou svým textem obohatil sám hostitel Jakub Moravec. Byť to v první chvíli vypadalo na smutný žalm, emotivní projev Pětníku svedl diváky spíše k úsměvům. Dalším příjemným hudebním zážitkem pro mne byla píseň Kingston Town, který v trochu jiné textové úpravě známe od Rangers.

Pětník se pohybuje na pomezí folku, spirituálů, jazzu, blues, country a dokonce i rocku. Na jaře jsem si je šel poslechnout a tam poznal, že vzpomněli i na Beatles a jejich Help. To dnes k mé nelibosti nezpívali, ale na Paula McCartneyho také došlo. Sice v samotném závěru ale přec zněla skladba Až mi bude šedesát. Publikum pětici pěvců několikrát vytleskalo zpět, a tak nechyběla ani úřednická No tak jo nebo klasická country Kousavá deka, díky které mi opět ukázali, že humor se dá v hudbě dělat skromně a bez nuceného "teatralismu" tolik ukazovaného v televizních estrádách.

Jako zvláštní host koncert v půli přetnula písničkářka Simona Klímová ze Slaného. V prvních písních jsem uvažoval, co je na ní zajímavého. Simonu Klímovou jste mohli zaznamenat jako členku písničkářského dua Proti srsti, které se na podzim roku 2004 rozpadlo. Jako písničkářka se již dokázala probojovat do Jihlavy na Portu a s písní Budiž ticho vyhrála Oseckou kytaru.

Pro písničkáře mám zvláštní slabost - přiznám se - a tak jsem pozorně naslouchal každému tónu, který do diváků Simona vyslala ze svých úst a kytary. Maličko mi zvadla do jistého "průměru našich současných nadprůměrných" písničkářek. Z jedné strany se přirovnání k oněm Trchovým, Terčovým a Vítovým dá považovat za kompliment, neboť poukazuje na značný pěvecký, básnický a skladatelský talent. Na straně druhé je to i kritika, neboť první dojem, byť na něj moc nedávám, může některé jedince odvádět od dalšího zkoumání interpreta - zejména na akcích, kde si Simona zahraje tři písničky a dost.

S přibývajícími minutami a písněmi jsem ale pochopil, že první dojem je - bohužel - zavádějící. Už v druhé písni Viktor ukázala, že si umí všímat svého okolí a mistrně o něm psát. Viktor, jak jsem pochopil, je ve Slaném postavička bláznivého bezdomovce, kterého autorka takto navždy zvěčnila. V dalších jsem objevil jistou dávku dětské naivity, což mi v textu písně Čas dívčích copánků potvrdila tvrzením: "...v duši malá holka zůstávám..." A pak jsem našel zásadní rozdíl oproti ostatním písničkářkám! Myšlenky ve svých textech podává čitelněji, tedy s dostatečnou dávkou metafor, ale přitom nebudí dojem abstraktnosti! Ukazuje jiné pohledy na běžné věci, jako třeba na dům ze 14. století v písni Za tepanou mříží, nebo se dotýká takových až filosofických témat, jako jsou cesty vzhůru a pády z pomyslných vrcholů lidských tužeb a snů (Na Olymp). Koncert zakončila vypůjčenou písní Marsyas a Apolón od Marsyasu, která zněla sice trochu uspěchaně, ale i tak byla pro mne příjemnou perličkou v jejím vystoupení.

A tak, byť to nikdo zřejmě u Pětníku nečekal, přece jen večerem zněla kytara. A já si mohu přát, aby si do nového Klubu na Toulcově dvoře našly cestu další kapely a na ně nejen jejich příznivci. Ve středu 7.12. od 19:00 tu bude hrát obrozený Petřín. Tak přijďte!