I když na začátku těch příznivců bylo asi pět, nepočítám - li pořadatele, přátele a známé prvních účinkujících - domácího dua Smutnokraj. Ondra Vejsada (zpěv a kytara) a Marek Šíla (zpěv). Prý se jim také říká Smutnohraj. Vtipkovali, že po nich už mohou přijít jen lepší a bohužel, vystihli to přesně. Jejich vystoupení vzbuzovalo dojem, jakoby se pánové setkali na nedaleké zastávce a cestou na ostrov se domluvili, že si spolu zazpívají. Dvojhlas nesouzněl, intonačně kolísali, nevycházely jim nástupy, texty četli. Sdělení vložené do písní se ztrácelo v pomalých jednotvárných melodiích a ve Vejsadově doprovodu, při kterém by se nejen metronom rozplakal. Smutnokraj? Smutnoposlech. Asi to tak vnímal i ten nahoře, mraky nad ostrovem se začaly nalévat vodou, až propukl v pláč, který přerostl ve vydatný liják. S energií sobě vlastní se rozhodla s deštěm bojovat první bluegrassová sestava programu, BlueGate z Plzně. Ale jakmile se kabely aparatury začaly topit v přívalech vody, kapelnice Ilon Leichtová zavelela k přesunu za diváky pod nedalekou stanovou střechu. Unplugged pokračovali dál a jejich svižná muzika se líbila, i když zpěv přehlušovalo bušení deště do plátna. Několika vytleskanými přídavky BlueGate zřejmě potěšili i dešťostrůjce, že s pláčem definitivně přestal. Během vysušovací přestávky, kdy pořadatelé vymetali vodu (nikoliv Pepu Vodu) z podia, se začalo zaplňovat i hlediště nově příchozími a program na scéně pokračoval dál.

Kutnohorský countryový Johny Cash Revival, jak název napovídá, reprodukuje písně slavného countrymana. Pepa Voda zpíval, muzikanti hráli s chutí, jen automatický bubeník se do originálního zvuku příliš nehodil. Barbecue z Mladé Boleslavi, navazující na někdejší Lojzíky, v obsazení mandolína, kytara, kontrabas a dobro, předvedli bluegrass s přídechem country, výborně komunikovali s publikem a pobavili humorem v textech. Mladá kolínská sestava Zavětrem se z folkového dua postupně vyvinula v sedmičlenný elektrifikovaný band s houslemi a dechovou sekcí (hoboj, flétna, saxofony, trombón). Svůj styl označují jako akustický crossover, putování všemožnými styly, které zpracovávají osobitým způsobem ve vlastní tvorbě. Začali židličkovým folkem, ale postupně se odvazovali ve svižném duchu a jejich vystoupení gradovalo v rytmickém tanečním blues, jaké známe například od Bluesberry. Folk vystřídal opět bluegrass, pražský GrassRoad. Skupina hraje v obsazení kytara, mandolína, baskytara a banjo a svůj projev staví na zpěvačce, kolínské rodačce Tereze Houdkové. Její nevýrazný zastřený hlas sice s každou další skladbou získával na větší jistotě, ale celkově se dá říci, že to kapele lépe hrálo než zpívalo.

Jestliže úvodní folkové duo působilo začátečnicky, Nestíháme - Honza

Mladoboleslavští Barbecue

foto: Kateřina Vodňanská ©

Druhou polovinu festivalu ve 20 hodin začínali pražští My3.avi. Franta Mifek kapely podrobně představoval informacemi nalezenými na jejich webových stránkách. My3.avi neznal (podobně jako Voda, který je překřtil na "Maj tři avi") a textem určeným moderátorům se zřejmě dobře bavil, neboť přečetl variantu pro zvláště dlouhé zvučení, ačkoliv kapela byla už nachystaná. Tahle nevážně vážná pohodářská partička nedávno pokřtila CD Veselá melancholia. Na Ostrově zahráli tu melancholičtější část ze svého repertoáru, včetně novinek, které na CD nejsou (Mezi vámi, Je za pět minut dvanáct), ale nechyběly i písně, které jim přinesly v roce 2005 tři Porty. Po hitovce Rozjedem se autem po polích jim nadšený Franta Mifek doporučil, když je nyní Porta sjednocená a mezinárodní, aby do toho šli znovu. My už víme, že do toho jdou jak v Jihlavě, tak v Ústí. Významným bodem festivalu byl křest CD domácího bluegrassového Wyrtonu. Jako kmotra si přizvali Wabiho Daňka. Wyrton patří k tradicionalistům, pojetím i zpěvem připomíná Kůsovy Fámy. Petr Kůs pro ně napsal úvodní píseň na CD, ostatní většinou převzaté melodie otextoval Jan Roth. Slyšeli jsme i další z verzí Irského deště, ale znám lepší. Z pokřtěného alba Jinak to nejde odehráli většinu skladeb za mohutného ohlasu domácího publika.

Poslední trojici účinkujících a hlavních hvězd festivalu (Wabi Daněk a Miloš Dvořáček, trio Pavel Žalman Lohonka, Pavlína Jíšová a Tonda Hlaváč, už sledovalo publikum bez mé účasti. Jednak jsem všechny nedávno slyšela a druhak je jistě zase brzy někde uslyším. Podobně snad i GrassCountry ze Slovenska (bývalý Country Team), který se mi vloni ve Strakonicích dost líbil. V době, kdy Kolínský ostrov v programu finišoval, jsem byla díky rychlým kolejím už doma. A vy, pokud si myslíte, že bluegrass je jen o rychlosti a folk o depresích, líbí se vám akce domáckého typu tak pro 100-150 lidiček, vězte, že Kolínský ostrov by měl mít příští rok 9. pokračování.