Krtecci plus další dva dny

01.07.2001 Krtecci plus další dva dny (Vláďa Šaolín Konopas)

Přiznám se bez mučení: budu stručný, a to ne snad proto, že by se mi nechtělo psát nebo bych si snad na Zahradě neužil, ale popisovat atmosféru letošní Zahrady a zdejší muzikantské výkony někomu, kdo tam nebyl, je úkol stejně obtížný, jako vysvětlovat eskymákovi, co je to úžeh. Navíc jsem prakticky celou Zahradu strávil v pohybu a přiznám se, že na málokteré scéně jsem poseděl déle, než tři kapely za sebou. A protože pátek odpoledne jsem dokonce strávil celý jen na Zámku, kde jsem uváděl Trampskou scénu, s druhým koncertem pro krtečky mi vypomohla kamarádka Jana.

Tak tedy Krtečci I.: bluesová Fontanela, nevýrazná Fregata, výrazný Chesed. Chesed živelný, Chesed smířlivý, ba až chlácholivý. Zkrátka Etnochesed. Onen svět na sobě pracující. Takzvaný houmvorkink. Pětník sklerotický (tahle kapela pravidelně zapomíná doma nástroje, v Magisonu se jim za to smějem), ale precizně vyražený, kontúry dotažené, velký zážitek. Pexeso rovná se Valentová plus Jandásková, verygúd. Přístav brněnský folktrampský lyrický líbivý. Lidový Švorc s Belmondem u kontrabasu, texty vpravdě štrossovské.Tempo di vlak lehce zadýchané (přístě doporučuji tempo di krok, v tom vedru). Terne čhave, tedy Točkolotoč 2 doporučuji přejmenovat na Točkolotoč 1, a Točkolotoč 1 na Točkolotoč 2. Ej!

Jana mi řekla: Messalina trochu líná, leč nadějná. Blue Gate - klopýtavé cvrdlikání. Bůh ví, že to mají ještě všechno před sebou. Disney Band se prý trochu topil. Bubl bubl. Dr. Rudolf Vomiště nám prý ukazuje, jak by vypadaly Kroky Františka Janečka, kdyby byl Janeček folkař. Jitrocel je pořád ten samý Jitrocel, zkrátka Jitrocel. Nedá se říct, zda je to dobře či nikoliv. Lidumil úsměvný, pohodový, takový nedělní. Bezefšeho žije každou vteřinou a baví i mezi písničkami. Modrá kref není tak bluegrasová, jak se zprvu zdálo a možná je to dobře. Statické Svítání dokáže pohnout srdcem. Ginevra je jedna bytost, převtělená do šesti lidí. Tomuhle se říká táhnout za jeden provaz.

V pátek večer Bokomara přitáhla neskutečně lidí, je to Zahradou, nebo se nám tady klube další fenomén? Jiří Schmitzer jako vždy roztomile zaskočen, předvedl standardní repertoár, možná si po cestě říkal: abych to vůbec našel, ten plácek s těma trempíkama... O Poupatech se tady nebudem bavit, ve spojení s Mírou Hronem je to vždycky paráda. Točkolotoč uhájil své jméno a pasuji je na další rok na Točkolotoč 1. Jablkoň už tradičně malá lesní a hned po ní velká Jarmila Šuláková. Flereti asi budou muset brzo začít chodit do fitness, aby jí stačili.

V sobotu jsem navštívil všechny čtyři scény, každou hned několikrát. V rámci takového pall mallu bych vám rád sdělil, že mám radost ze stále hlučnějších Blue Dogs, ze stále folklornějšího Cymbelínu, i stále odvážnějšího Telegrafu. U Benedikty mě letos zaujal akorát sedící bongista a u Kvokálu absence novinek. Ve skupině Pupkáči upoutává pozornost jejich sólový kytarista, bývalý bigbíťák, ale o to větší pohodář. Tempo di vlak, když není ve stresu, hraje fakticky pěkný písničky. Zrovna tak, jako Ivoš Cicvárek, který v boji o krtečka spotřeboval hned čtyři muzikanty ze svého blízkého okolí. Z písničkářů ale nebyl jediný a navíc oplátkou zahostoval Žofce Kabelkové, která nakonec sklidila mohutný aplaus na otevřené scéně. Určitě větší než Sestry Steinovy, které někteří spekulanti označili za pravé vítězky (hlasování o krtečky bylo prý zmanipulováno). Mně osobně ségry moc neučarovaly a to nejen svými "vyhraněnými" texty. Co mi ale učarovalo, je symbióza Burešová - Rak, budu muset někdy zajít na koncert. Zatím jsem zašel navečer na vítěze krtečků a musím uznat, že keramiku si zasloužili všichni. Když bylo po všem, zatoužil nejmenovaný člen Happy To Meet po vzoru Dalibora Jandy žít jako kaskadér, ale naštěstí prý to nakonec nebylo nic vážnýho. Opravdovým vyvrcholením Zahrady se pro mě stal moravský Hradišťan, ačkoli nebyl dnes z účinkujících poslední. Taková pokora! Taková síla a čistota. Měl by se udělat ještě jeden festival, na kterém by hrál od rána do večera jen Hradišťan.

Slovo závěrem: Zahrada se letos jednoznačně povedla. Bylo pěkný počasí, v soutěži jen samé kvalitní kapely a hosté nebyli také k zahození. Dramaturgie jednotlivých scén zaslouží tak dvojku, což je ale na tak velkém podniku známka víc, než dobrá. Dotěrní stánkaři nebyli letos ani moc dotěrní a co je důležité - kamarádi byli letos ještě kamarádštější. Není to jen můj postřeh, že nezapomenutelná atmosféra Svojšic let osmdesátých a raně devadesátých se přelila do Zahrady těchto dnů. Jsem tomu rád a těším se na tu příští.

Sdílet na...

| Více...