FOLKtime - Vaše brána do světa folku

Prvním a jediným hostem premiérového Lišáka v Zahradě se stala již zmiňovaná "roztržitá" kapela Dubia Fortuna. Vznikla před pěti lety a svou tvorbu řadí někam na pomezí středověké hudby a world music. "Středověká a renesanční hudba v dobách dávno minulých doprovázela nejednu hostinu či ples. Pro nás to byl zajímavý a něčím zvláštním přitažlivý hudební směr. Nasazením, bezprostředností a nadhledem se snažíme o navození pocitu pohody, nevázanosti, veselí?," píše se na webových stránkách. Ano, lidé se chtějí bavit v každé době. A tak i v časech morových ran a cholery, vypichování očí a chřestění brněním na válečných polích v bitvách s Turkem či Švédem, se utíkali k radovánkám, hrám a tanečním rejům, prožívali své "pochybné štěstí", jak zní český překlad názvu Dubia Fortuna.

Melodie z prastarých notových zápisů lze vyčíst, nástroje té doby podle různých kreseb a ilustrací vyrobit také. Ovšem, jak přesně zněla hudba těch časů nevíme. (Ani já to nepamatuju. :-) Ale kapela tvrdí, že hudba v jejich podání se od tradičního dobového zpracování liší, asi nějakého pamětníka znají. :-) Na historické nástroje muzikanti hrají v pravdě moderně, doprovody na cistru téměř jak praví rockeři na kytaru. Představme si je jednotlivě: Filip Čejka (cistra, fidula, šalmaje, zpěv, rolničky), Vašek Vopravil (cistry, perkuse, zpěv, řev, rolničky), Anička Matlová (flétny, šalmaj, zpěv, tamburína) a Radek Podehradský (djembe, davul, tarabuka, řev, rolničky). Přiřadit názvy k jednotlivým bicím nástrojům snad kromě djembe se mi nepodařilo, zato jsem si všimla, že nástroj "rolničky" ovládají dokonale hned tři pánové.

Omlouvám se za trochu nevážný popis kapely, ale svedla mě k tomu jejich rozverná muzika, vyvolávající  skutečně pocit nevázaného veselí. Ať v písničkách smutných, veselých, tanečních či zamilovaných, jak je poněkud skoupě uváděl Vašek Vopravil, jinak vtipný až roztomilý pachatel mluveného slova. Ve skladbách, jejichž názvy v latině, italštině, španělštině či francouzštině si bohužel nepamatuji, vynikal zejména souzvuk dvou šalmají a zpěv Aničky a Filipa. Kapelu jsem slyšela poprvé, ale možná, že vy ji znáte z účinkování na hradech a zámcích či z různých historických slavností nebo Lišáka loňského. Vám ostatním doporučuji poslechnout si několik Mp3 z webu, vybraných z CD Esta Mesa. Abyste nepodlehli iluzi idylických časů dávno minulých, poslechněte si i nahrávku na zakázku "vyrobené" sugestivní scénické muziky Wir zogen in das Feld. Brrrr!!! Ale zní to pěkně.

Muzika zněla nádherně i v Zahradě. Když se dají dohromady tři fenomény - zajímavá kapela, výtečný zvukař a akusticky výborný sál - ani tomu snad jinak být nemohlo. První zahradní Lišák se vydařil a já přeju Pájovi Jindrákovi a jeho Lence i v dalších večerech  šťastný výběr účinkujících, spoustu spokojených diváků a Zahradě blahopřeji k dalšímu pozoruhodnému projektu, kterému ve svých prostorách dala příležitost. Přijďte se podívat. Třeba již ve čtvrtek 11.11. na Ponožky pana Semtamťuka. :-)))