FOLKtime - Vaše brána do světa folku

(reportáž ze křtu CD An delienn kapely Bran)

Kdo jednou navštíví Francii, musí se do té země stále vracet. Francie má tisíce tváří, tisíce podob a každá má svou krásu. Jednou z oblastí této velké země se slavnou historií je Bretaň. Když jsem projížděl na kole vnitrozemím tohoto poloostrova, připadal jsem si místy jako na Českomoravské vysočině. Samozřejmě to byl optický klam, protože o kus dál šuměl oceánský příboj pod místy strmým pobřežím, či se červenaly veliké granity na pláži.

Bretaň není krajem vína. Pije se zde jablečné víno Cider. Bretaň má bohatou historii, s tisíci keltskými menhiry a dolmeny, s majáky na pobřeží, s přístavy, jakými jsou po II. světové válce od základu znovu postavené Saint Malo či moderní a strohý Brest. Bretaň má mimo úřední francouzštiny i své vlastní jazyky, z nichž nejvíce rozšířeným je bretonština (brezoneg). Ještě ve dvacátém století bylo užívání bretonštiny ve škole zakázáno. Dnes se učí na univerzitě v hlavním městě Rennes. Vidět a poznat Bretaň je zážitek na celý život.

Bretaň má vedle svého jazyka i svou hudbu. U nás bretaňskou hudbu hraje několik kapel, z nichž nejznámější je kapela Bran. Bran znamená v bretonštině havran. U založení kapely stál v roce 1999 v Praze žijící Dewi Pajot, narozený ve střední Bretani. Seskupil vedle sebe řadu našich hudebníků a v roce 2000 vyšlo kapele první CD Bran Ruz.

Ve středu 18. listopadu 2008 křtil Bran v Paláci Akropolis v Praze v pořadí již své čtvrté CD s názvem An delienn. V bretonštině je an delienn lístek a jde o název básně bretoňské spisovatelky a básnířky Anjely Duval (1905 - 1981). Každý křest má mít hosta a nejinak tomu bylo na křtu Lístku. Hostem byla kapela Deneb. V kapele hraje na kytaru Martin Vejvoda, který hrával i v Branu. Deneb hraje převážně písně inspirované Balkánem. Krom Martina Vejvody stojí či sedí na pódiu ještě Jakub Severin hrající na djembe, darbouku a cajon, Jitka Pokorná s houslemi, Martina Adlerová s violou. Sólový zpěv má na starosti Bára Podobská. Výběr hosta byl velmi dobrý, Deneb má mladé, hudebně vzdělané muzikanty se zahraničními zkušenostmi. Jistě má i své stálé publikum, které miluje tento druh world music. Přiznám se, že k těmto milovníkům nepatřím, ale kvality Denebu plně uznávám.

Bez vyhlášení přestávky na jeviště nastoupil středobod večera - Bran. Jimi hranou hudbu lze bezesporu zahrnout do skupiny keltské hudby. Jenže již při prvních tónech kapely u mě nenastává pocit, že je zde zase jeden "echtovní český Kelt". Není to jen tím, že Dawi je pravý Bretoněc. Kapela poněkud změnila sestavu, ale i styl. Od roku 2006 je kytaristou kapely Vojta Jindra, kontrabas třímá Petr Tichý (Petit trio, trio Petra Novotného a dříve i Kůň Jany Šteflíčkové). Oba jmenovaní muzikanti jsou pro kapelu velkým přínosem. Další změnou je změna příjmení příčné blond flétnistky původem z Trenčína z Lukášová na Scarfogleiro. Petra má za sebou studia v Toulouse a na jevišti září nejen svým půvabem. Akordeonista Tomáš Görtler nejen hru na tento nástroj vyučuje, ale bez jeho nástroje by kapela ztratila část své hudební tváře. V pořadí posledním je nejmladší člen kapely Zbyněk Tokhi Krupa, hráč na perkuse a bicí. Zbyněk má za sebou řadu zahraničních zkušeností a hraje souběžně ještě v dalších kapelách.

Ten večer krom písní z předchozích alb zněly především písně z nového alba. Nepočítal jsem, ale značnou část večera zněly instrumentální skladby. Přiznám se, že občas při sériích irských instrumentálek koukám na hodinky. Působí na mě tak trochu jednotvárně. V případě Branu jsem se instrumentálních skladeb naopak nemohl nabažit. Dewiho dechové nástroje včetně "domorodé" bombardy, skvělá flétna, akordeon, velmi citlivé perkuse, vynikající kontrabas a kytara do mě doslova hustily pohodu, které bylo na jevišti na rozdávání. Na plátně jsem vychutnával barevné fotky z té krásné země, jejíž vlajka byla na pódiu, ať to byl maják, keltské památky či padající lístek do vody. Na parketu nezbylo divákům než tančit.

Bran si pozval ke hraní také hosty. Byla to bývalá členka kapely, houslistka Markéta Langová, toho času stále studující v Paříži a Dewiho bretaňský přítel Frederic Jacq, jehož zpěv a plynnou slovenštinu jsem slyšel již na koncertu Branu v Balbínce. Oba hostují i na desce.

Nové CD, které jsem si od křtu již mnohokrát poslechl, nemá slabé místo. Autorsky se na skladbách vedle Dewiho podílejí i Tomáš Görtler a Vojtěch Jindra. Velmi krásná je skladba Vltava od Tomáše Görtlera, která dokonale zapadá do celé dramaturgie desky. Z převzatého repertoáru zněl z podia Kanonýr (L´artilleur) od Jeana Pierre La Cama, skladba kterou hraje bretaňská kapela Sonerien Du či finská Lhala an dro a Patnáct námořníků (Quinze marins) od Michell Tonnnerre, inspirovaná románem R. L. Stevensona Ostrov pokladů (znáte - Patnáct mužů na mrtvého bedně láhev rumu). Téma pirátů, či spíše korzárů, je i v tradicionálu Korzár (Le Corsaire). Dewi vysvětlil svou milou češtinou, že piráti byli ve Španělsku a korzáry měla Francie, jenže všichni skončili stejně, což demonstroval maskotem oběšence.

Každý křest má svého kmotra, v daném případě kmotru. Tou byla herečka a moderátorka Tereza Kostková, která pokřtila desku francouzsky a česky čím jiným, než šumivým žlutým Cider.

Večer rychle utekl, ostatně jako vše příjemné, neboť jen věci nudné a nepříjemné se vlečou. Nezbývá, než Branu za bretaňský Lístek poděkovat a přát mu, aby se dostal i k těm, kteří Bran ještě neslyšeli.